^{1051 jasnozřivost} Abba Makarios bydlel v úplné poušti. Žil v ní úplně sám jako poustevník. Níže byla jiná poušť, kde bylo mnoho bratří. Stařec pozoroval cestu a vidí Satana, jak přichází v lidské podobě a chce kolem něho projít. Vypadal, jako by měl na sobě děravé šaty z lněného plátna a z každé díry v nich visela lahvička. Stařec mu říká: "Kam jdeš?" On povídá: "Jdu napomenout bratry." Stařec řekl: "A co jsou ty lahvičky?" On řekl: "Nesu bratřím nějaké pochutiny." Stařec řekl: "Tohle všechno?" On odpověděl: "Ano. Jestli jim nebude chutnat jedno, nesu něco jiného, jestli ani to ne, dám další. Jedno z toho jim totiž musí zachutnat určitě." Tohle řekl a odešel a stařec zůstal a dál sledoval cesty. A když ho uviděl znovu, jak se vrací zpět, říká mu: "Hodně zdraví, hodně zdraví." On odpověděl: "Kde bych mohl přijít ke zdraví?" Stařec se zeptal: "Proč?" On řekl: "Protože ke mně byli všichni hrubí a nikdo se mě nechtěl ujmout." Stařec povídá: "Nemáš tam žádného přítele?" On řekl: "Ano, mám tam jen jednoho bratra, aspoň on mi věří. A když mě vidí, vždycky se otáčí jak korouhvička." Stařec říká: "Jak se ten bratr jmenuje?" On povídá: "Theopemptos." To řekl a odešel. Abba Makarios vstal a šel do té spodní pouště. Když to uslyšeli bratři, vzali palmové ratolesti a vyšli mu vstříc. Každý si myslel, že se stařec u něho pak zastaví, a chystal se na to. On se však vyptával, kdo se na té hoře jmenuje Theopemptos, a když ho našel, vešel do jeho kelly a Theopemptos ho s radostí přijal. Jakmile byli o samotě, stařec se ho zeptal: "Jak je to s tebou, bratře?" On řekl: "Zatím je to dobré." Styděl se totiž rozhovořit. Stařec říká: "Představ si, tolik let už dělám askezi, všichni mě ctí, a i mě starce obtěžuje duch smilstva." Tehdy bratr odpověděl: "Věř mi, abba, mě taky." A stařec předstíral, že ho obtěžují ještě další špatné myšlenky, dokud ho nepřemluvil k přiznání. Pak se ho zeptal: "Jak se postíš?" On odpověděl: "Do deváté hodiny." Stařec řekl: "Posti se až do večera, žij asketicky a říkej zpaměti Evangelium a další Písma. Když tě napadne špatná myšlenka, nikdy se nedívej dolů, ale vždycky nahoru — a Pán ti hned pomůže." Když stařec toho bratra upevnil, odešel do úplné pouště. A když pozoroval cestu, vidí zas toho démona a říká mu: "Kam jdeš?" On povídá: "Napomenout bratry." A když se zase vracel zpět, říká mu stařec: "Co bratři?" A on po vídá: "Špatné." Stařec se ptá: "Proč?" A on řekl: "Protože jsou všichni hrubí. A nejhorší je, že i ten jediný přítel, který mě poslouchal, se nevím proč obrátil a ani on už mě neposlouchá, ale začal být ze všech nejhrubší. Tak jsem přísahal, že už tam nevkročím, leda za dlouhou dobu." To řekl a odešel a starce tam nechal a světec vešel do své kelly.