^{93 kajícnost}O abba Makariovi Velikém vyprávěli, že když šel pouští, našel prý na zemi pohozenou lidskou lebku. Zatřásl s ní prutem z palmové větve a řekl: "Kdopak ty jsi? Odpověz." A lebka k němu promluvila: "Já jsem byl velekněz u Řeků, kteří tady žili. A ty jsi svatý abba Makarios. Pokaždé když lituješ ty, kdo trpí věčný trest, oni pociťují trošku útěchy." Abba Makarios se jí zeptal: "Jaká je to útěcha?" Lebka řekla: "Pod našima nohama i hlavou je oheň tak veliký, jak daleko je nebe od země. My stojíme uprostřed toho ohně a nemůžeme na sebe pohlédnout čelem, ale jsme navzájem slepeni zády. Když se za nás modlíš, člověk z části vidí tvář druhého." Stařec zaplakal: "Běda dni, kdy se narodil ten člověk, je-li v tom trestu jen taková útěcha!" A opět se lebky zeptal: "Existují ještě nějaká jiná muka, horší než tato?" Ona odpověděla: "Větší muka jsou pod námi," a stařec se jí zeptal: "A kdo v nich trpí?" Lebka mu řekla: "Nám, kteří jsme nepoznali Boha, se dostává slitování, i když jen trochu, ale ti, kteří Boha poznali, a zapřeli ho a nekonali jeho vůli, ti jsou pod námi." Stařec potom tu lebku vzal a pohřbil ji a šel dál svou cestou.