^{157 zdrženlivost}Ještě řekl: "Abba Mojžíš nám vyprávěl o abba Serapiónovi, který prý řekl: „Když jsem byl mladý a bydlel jsem s abba Theónou, vždycky když jsem se zvedal od jídla, ukradl jsem pod vlivem nějakého démona placku a někde stranou, aby to abba neviděl, jsem ji snědl. Když jsem to dělal stále po určitou dobu, opanovala mě vášeň a nemohl jsem se už ovládnout. Jen svědomí mě odsuzovalo, ale říci o tom starci jsem se styděl. Pak se řízením milujícího Boha přihodilo, že přišli za starcem nějací lidé, aby jim pomohl. Ptali se ho na věci týkající se jejich pokušení. Stařec odpověděl: Nic tak neškodí mnichům a nic tak netěší démony jako utajování špatných myšlenek před duchovními otci. Promluvil k nim také o zdrženlivosti. Po těch starcových slovech jsem usoudil, že ho Bůh poučil o tom, co dělám, a zasažen lítostí začal jsem plakat a vyndal jsem ze záňadří tu placku, kterou jsem jako obvykle ukradl. Vrhl jsem se na zem a žádal o odpuštění své minulosti a o modlitbu za bezpečí v budoucnosti. Tehdy stařec pravil: Synu, aniž bych cokoli řekl, tvé vyznání tě osvobodilo z otroctví. Když jsi vyslovil, cos předtím skrýval v nitru, zničils démona, který tě kvůli tvému mlčení zraňoval. Až dosud jsi ho sice nechal, aby tě ovládal, a neodporovals mu anis ho nepotíral, ale od nynějška již v tobě nebude mít místo, protože byl vyvržen ven z tvého srdce. Ještě stařec ani neskončil řeč a to pokušení se zjevilo v podobě ohnivé záře, která vycházela z mých prsou, a naplnilo celý dům takovým zápachem, že se přítomným mohlo zdát, že hoří množství síry. Tehdy stařec řekl: Podívej, Pán nám poskytl tímto znamením důkaz mých slov i tvého osvobození.""