^{1115 ctnostný způsob života} Abba Bétimos říkal, že abba Makarios vyprávěl: "Když jsem kdysi pobýval ve Skétis, přišli dva mladí cizinci. Jeden z nich měl vousy, druhému teprve vyrážely. A přišli ke mně a říkali: „Kde je kella abba Makaria?" A já se jich zeptal: „Co od něho chcete?" Oni říkají: „Slyšeli jsme o něm a o Skétis vyprávět a přišli jsme se na něj podívat." Já jim povídám: „To jsem já." A oni se mi poklonili a říkají: „Chceme zůstat tady!" Já ale viděl, jak jsou změkčilí, že vypadají jako z bohaté rodiny, tak jim říkám: „Tady být nemůžete." A ten starší povídá: „Jestli nemůžeme být tady, jdeme jinam." Tak jsem řekl své myšlence: „Proč je vyháním a pohoršuju? Námaha způsobí, že utečou sami." A říkám jim: „Tak pojďte, udělejte si kellu, jestli můžete." A oni říkají: „Ukaž nám místo, a my si ji uděláme." I dal jsem jim sekyru, pytel plný chlebů a sůl a ukázal jsem jim ocelově tvrdý kámen a říkám: „Tady si to vykopejte, noste si dříví z bažiny a udělejte si střechu a usaďte se tu." Já myslel, že pro tu námahu utečou, ale oni se mě vyptávali: „Co tady máme dělat?" A já jim říkám: „Provaz." A vzal jsem palmové větve z bažiny a ukázal jim, jak se provaz začíná a jak se má plést, a řekl jsem jim: „Vyrábějte koše a dávejte je hlídačům a oni vám budou nosit chleby." A pak jsem odešel. Oni dělali s vytrvalostí všechno, co jsem jim řekl, a tři roky za mnou ani nepřišli. Vytrvale jsem tedy bojoval s myšlenkami: „Jak asi žijou, že se mě nepřišli zeptat na nějakou špatnou myšlenku? Přicházejí ke mně bratři zdaleka, a tihle zblízka nepřišli. A k nikomu jinému taky nechodí, jen do kostela mlčky přijmout oběť." Tak jsem se týden postil a modlil k Bohu, aby mi ukázal, co dělají. Po týdnu jsem vstal a šel k nim, abych se podíval, jak žijou. Zaklepal jsem a oni otevřeli a mlčky mě pozdravili. Pomodlil jsem se a posadil. Starší pokynul mladšímu, aby šel ven, a posadil se a pletl provaz a ani nepromluvil. O deváté hodině zaklepal a mladší přišel a udělal trochu jídla a na pokyn většího prostřel stůl a položil na něj tři suchary a stál mlčky. Já jsem řekl: „Pojďte, najíme se." A vstali jsme a najedli se a jeden přinesl džbán a napili jsme se. Když pak nastal večer, ptali se mě: „Odcházíš?" Já řekl: „Ne, budu spát tady." I prostřeli mi rohož v jedné části a sobě do druhého rohu v druhé části. A sundali si pásy a řemeny a uložili se spolu na rohož přede mnou. Když se uložili, pomodlil jsem se k Bohu, aby mi odhalil jejich způsob života. A představte si, střecha se otevřela a nastalo světlo jako ve dne. Oni ale to světlo neviděli, a když si mysleli, že už spím, šťouchl starší mladšího do boku a vstali, opásali se a rozepjali ruce k nebi. A díval jsem se na ně, ale oni mě neviděli. A spatřil jsem démony jako mouchy, jak přilétají na toho mladšího, a jedni mu přilétali na ústa, druzí na oči. A spatřil jsem anděla Páně s ohnivým mečem, jak ho brání a démony od něho odhání. K tomu staršímu se nemohli ani přiblížit. K ránu se zase uložili a já předstíral, že jsem se probudil, a oni taky. A ten starší mi řekl jen tohle: „Chceš, abychom se pomodlili dvanáct žalmů?" Já řekl: „Ano." A mladší zpíval pět žalmů vždy po každých šesti verších s jedním Aleluja a po každém verši vyšlo z jeho úst ohnivé světlo a vzneslo se do nebes. I ten starší, když otevřel ústa a zpíval, vycházelo z nich jakoby ohnivé lano a dosáhlo až k nebi. A já jsem taky trošku přidával. A když jsem odcházel, říkám: „Pomodlete se za mne." Oni se mi mlčky poklonili. Pochopil jsem, že ten starší je dokonalý a proti tomu mladšímu nepřítel ještě bojuje. Za několik dní zemřel starší bratr a třetího dne mladší." A když prý přišli k abba Makariovi nějací otcové, brával je do jejich kelly a říkával: "Pojďte se podívat na svědectví těch mladých cizinců."