Bél a drak

¹Když král Astyagés byl uložen ke svým otcům, převzal po něm království Peršan Kýros.

²Daniel stoloval s králem a byl nejváženější ze všech jeho přátel.

³Babylóňané měli modlu jménem Bél a každý den jí obětovali dvanáct měřic bílé mouky, čtyřicet ovcí a šest nádob vína.

⁴Král ji uctíval a každý den se jí přicházel poklonit. Daniel se však klaněl svému Bohu.

⁵Král se ho zeptal: „Proč se neklaníš Bélovi?“ Odpověděl mu: „Neuctívám modly udělané rukou, nýbrž živého Boha, který stvořil nebe i zemi a panuje nad vším tvorstvem.“

⁶Král mu řekl: „Myslíš si, že Bél není živý bůh? Nevidíš, kolik toho každý den sní a vypije?“

⁷Daniel s úsměvem odpověděl: „Nebuď na omylu, králi, ten je uvnitř z hlíny a na povrchu z kovu. Nikdy nic nejedl ani nepil!“

⁸Král se rozhněval, zavolal kněze Bélovy a řekl jim: „Jestliže mi neřeknete, kdo pojídá tak velké oběti, zemřete! Dokážete-li však, že to pojídá Bél, zemře Daniel, protože se Bélovi rouhal!“

⁹Daniel řekl králi: „Staň se podle tvého slova.“ Bélových kněží bylo sedmdesát, kromě žen a dětí.

¹⁰Král vešel s Danielem do Bélova domu a

¹¹Bélovi kněží mu navrhli: „My vyjdeme ven a ty, králi, polož pokrm a víno smíšené s vodou na oltář. Potom zavři dveře a zapečeť je svým prstenem. Neshledáš-li ráno, až přijdeš, že Bél všechno snědl, zemřeme. Jinak zemře Daniel, že o nás lhal.“

¹²Mluvili sebevědomě, protože pod oltářem měli udělaný skrytý vchod, kterým vstupovali dovnitř a brali si oběti .

¹³Když odešli, král předložil pokrm Bélovi.

¹⁴Daniel však nařídil svým služebníkům, aby přinesli popel a rozsypali jej jen v přítomnosti králově po celém chrámě. Potom vyšli, zavřeli dveře, zapečetili je královským prstenem a odešli.

¹⁵V noci jako obyčejně přišli kněží i s ženami a dětmi a všechno snědli a vypili.

¹⁶Král i Daniel vstali časně ráno.

¹⁷Král se zeptal: „Danieli, jsou pečeti neporušené?“ Odpověděl: „Neporušené, králi!“

¹⁸Jakmile byly otevřeny dveře, král okamžitě pohleděl na oltář a zvolal velikým hlasem: „Veliký jsi, Béle, nelze ti dokázat ani ten nejmenší podvod!“

¹⁹Daniel se zasmál, zadržel krále, aby nevešel dovnitř a řekl: „Pohleď na podlahu, podívej se, čí jsou to stopy!“

²⁰Král řekl: „Vidím stopy mužů, žen i dětí!“

²¹Velmi se rozezlil, dal hned shromáždit všechny kněze i jejich ženy a děti a museli mu ukázat skryté dveře, jimiž vcházeli, aby snědli, co bylo na oltáři.

²²Potom je dal král popravit a Béla vydal na pospas Danielovi, který ho zničil i s jeho svatyní.

²³Byl tam také veliký drak a Babylóňané ho uctívali.

²⁴Král řekl Danielovi: „ O něm nemůžeš říci, že to není živý bůh, pokloň se mu!“

²⁵Daniel odpověděl: „Já se budu klanět jen Hospodinu, Bohu svému, jen on je živý Bůh! Dej mi, králi, svůj souhlas a já zabiji toho draka bez meče a kopí.“

²⁶Král řekl: „Souhlasím.“

²⁷Daniel potom vzal smůlu, tuk a chlupy, všechno uvařil, nadělal placky a dal do tlamy drakovi. Ten to sežral a pukl. Daniel řekl: „Podívej se, čemu jste se klaněli!“

²⁸Když o tom uslyšeli Babylóňané, velmi je to rozčililo. Shlukli se proti králi a volali: „Král se stal židem, Béla dal zničit, draka zabít, kněze povraždit!“

²⁹Vešli až ke králi a žádali: „Vydej nám Daniela! Nevydáš-li ho, zabijeme tebe s celou tvou rodinou!“

³⁰Když král viděl, jak hrozivě na něj dorážejí, z donucení jim Daniela vydal.

³¹Hodili ho do lví jámy, kde byl šest dní.

³²V té jámě bylo sedm lvů a každý den dostávali dvě lidská těla a dvě jehňata. Toho dne nedostali nic, aby sežrali Daniela.

³³V Judsku byl prorok Abakuk. Ten připravil pokrm, vložil do košíku chleby a šel na pole, aby to donesl žencům.

³⁴Hospodinův anděl řekl Abakukovi: „Pokrm, který máš, zanes do Babylónu Danielovi do lví jámy!“

³⁵Abakuk namítl: „Pane, Babylón jsem nikdy neviděl a o žádné lví jámě nevím!“

³⁶Hospodinův anděl ho tedy uchopil za kštici, držel ho za vlasy a prudkostí svého ducha jej donesl do Babylónu nad jámu.

³⁷Abakuk zvolal: „Danieli, Danieli, vezmi si pokrm, Bůh ti jej posílá.“

³⁸Daniel řekl: „Ty sis na mne vzpomněl, Bože! Neopouštíš ty, kdo tě milují.“

³⁹Potom vstal a najedl se. Abakuka však anděl Boží dopravil ihned zpátky do jeho domova.

⁴⁰Sedmého dne přišel král oplakávat Daniela. Přišel k jámě, pohleděl dolů a uviděl Daniela, jak tam sedí.

⁴¹Zvolal mocným hlasem: „Veliký jsi, Hospodine, Bože Danielův, není jiný Bůh kromě tebe!“

⁴²Dal jej vytáhnout a do jámy poručil vhodit ty, kdo ho chtěli zahubit. V mžiku byli rozsápáni před jeho očima.