Ezechiel

¹I stalo se ke mně slovo Hospodinovo:

²„Ty, lidský synu, slyš . Chceš vynést rozsudek? Rozsudek nad městem, v němž je prolévána krev? Seznam je se všemi jeho ohavnostmi.

³Řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Je to město prolévající krev ve svém středu, přichází jeho čas; zhotovuje si hnusné modly a poskvrňuje se jimi .

⁴Svou krví, kterou jsi prolilo, ses provinilo a svými hnusnými modlami, které jsi zhotovilo, ses poskvrnilo. Zavinilo jsi, že se přiblížily tvé dny a docházejí tvá léta. Proto tě vydávám v potupu pronárodům a za posměch všem zemím.

⁵Blízké i daleké se ti budou posmívat pro nečisté jméno a velké zmatky.

⁶Hle, izraelští předáci v tobě jsou pohotoví k prolévání krve, každý vlastní paží.

⁷Otce i matku v tobě zlehčují, bezdomovce uprostřed tebe utlačují, sirotka a vdovu v tobě utiskují.

⁸Pohrdáš mými svatými dary, znesvěcuješ mé dny odpočinku.

⁹Jsou v tobě utrhači pohotoví k prolévání krve a ti, kdo hodují na horách, páchají uprostřed tebe mrzkost.

¹⁰V tobě syn odkrývá otcovu nahotu, v tobě ponižují ženu v období její nečistoty.

¹¹V tobě se jeden dopouští ohavnosti se ženou druhého, tchán mrzce poskvrňuje svou snachu, bratr ponižuje svou sestru, dceru svého otce.

¹²V tobě berou úplatek, jsou pohotoví k prolévání krve, bereš lichvářský úrok, chamtivě vydíráš svého bližního a na mne zapomínáš, je výrok Panovníka Hospodina.

¹³Hle, udeřím pěstí do toho, co jsi uchvátilo, a to kvůli prolité krvi, která je uprostřed tebe.

¹⁴Obstojí tvá odvaha, budeš jednat rozhodně ve dnech, kdy proti tobě zakročím? Já, Hospodin, jsem promluvil a učiním to .

¹⁵Rozptýlím tě mezi pronárody, rozpráším tě po zemích a dokonale tě zbavím tvé nečistoty.

¹⁶Samo se znesvětíš před očima pronárodů. I poznáš, že já jsem Hospodin.“

¹⁷I stalo se ke mně slovo Hospodinovo:

¹⁸„Lidský synu, dům izraelský se mi stal struskou, všichni jsou pouhá měď a cín, železo a olovo uvnitř tavicí pece, stali se struskou po tavbě stříbra.

¹⁹Proto praví Panovník Hospodin toto: Protože jste se stali všichni struskou, hle, já vás shromáždím doprostřed Jeruzaléma.

²⁰Jako se shromažďuje stříbro a měď, železo, olovo a cín dovnitř tavicí pece a kolem ní se rozdmýchá oheň k tavbě, tak vás shromáždím ve svém hněvu a rozhořčení, vložím do pece a roztavím.

²¹Shrnu vás dohromady, rozdmýchám kolem vás oheň své prchlivosti a vy se tam budete tavit.

²²Jako se taví stříbro uvnitř tavicí pece, tak budete roztaveni uprostřed města . I poznáte, že já, Hospodin, jsem na vás vylil své rozhořčení.“

²³I stalo se ke mně slovo Hospodinovo:

²⁴„Lidský synu, řekni zemi : Ty jsi země, která není čistá, která nebude v den hrozného hněvu zavlažena.

²⁵Spiknutí jejích proroků je uprostřed ní; jsou jako řvoucí lev, který trhá kořist, požírají duše, berou klenoty a skvosty, rozmnožují počet jejích vdov uprostřed ní.

²⁶Její kněží znásilňují můj zákon a znesvěcují moje svaté věci. Nerozlišují svaté od nesvatého, neseznamují s rozdílem mezi nečistým a čistým, přehlížejí mé dny odpočinku, jsem mezi nimi znesvěcován.

²⁷Její velmožové jsou uprostřed ní jako vlci, kteří trhají kořist, prolévají krev a hubí duše, neboť chamtivě shánějí zisk.

²⁸Její proroci jim všechno nahazují omítkou, mají šalebná vidění a věští jim lživé věci. Říkají: ‚Toto praví Panovník Hospodin,‘ ačkoli Hospodin nepromluvil.

²⁹Lid země tvrdě utlačuje kdekoho , odírá ho , poškozuje utištěného ubožáka a protiprávně utlačuje bezdomovce.

³⁰Hledal jsem mezi nimi muže, který by zazdíval zeď a postavil se v trhlině před mou tvář za tuto zemi, abych ji neuvrhl do zkázy, ale nenašel jsem.

³¹Vylil jsem tedy na ně svůj hrozný hněv, v ohni své prchlivosti jsem s nimi skoncoval, jejich cestu jsem jim uvalil na hlavu, je výrok Panovníka Hospodina.“