Jan

¹„Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale přelézá ohradu, je zloděj a lupič.

²Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí.

³Vrátný mu otvírá a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je.

⁴Když je má všecky venku, kráčí před nimi a ovce jdou za ním, protože znají jeho hlas.

⁵Za cizím však nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají.“

⁶Toto přirovnání jim Ježíš řekl; oni však nepochopili, co tím chtěl říci.

⁷Řekl jim tedy Ježíš znovu: „Amen, amen, pravím vám, já jsem dveře pro ovce.

⁸Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči. Ale ovce je neposlouchaly.

⁹Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu.

¹⁰Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti.

¹¹Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce.

¹²Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání.

¹³Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží.

¹⁴Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne,

¹⁵tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce.

¹⁶Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, jeden pastýř.

¹⁷Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal.

¹⁸Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce.“

¹⁹Pro tato slova došlo mezi Židy opět k roztržce.

²⁰Mnozí z nich říkali: „Je posedlý zlým duchem a blázní. Proč ho posloucháte?“

²¹Jiní říkali: „Tak nemluví posedlý. Což může zlý duch otevřít oči slepých?“

²²Byly právě svátky posvěcení jeruzalémského chrámu; bylo to v zimě.

²³Ježíš se procházel v chrámě, v sloupoví Šalomounově.

²⁴Židé ho obklopili a řekli mu: „Jak dlouho nás chceš držet v nejistotě? Jsi-li Mesiáš, řekni nám to otevřeně!“

²⁵Ježíš jim odpověděl: „Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, které činím ve jménu Otce, ty o mně vydávají svědectví.

²⁶Ale vy nevěříte, protože nejste z mých ovcí.

²⁷Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou

²⁸a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve.

²⁹Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky.

³⁰Já a Otec jsme jedno.“

³¹Židé se opět chopili kamenů, aby ho ukamenovali.

³²Ježíš jim řekl: „Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od Otce. Pro který z nich mě chcete kamenovat?“

³³Židé mu odpověděli: „Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání: jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh.“

³⁴Ježíš jim řekl: „Ve vašem zákoně je přece psáno: ‚Řekl jsem: jste bohové.‘

³⁵Jestliže Bůh ty, jichž se týká toto slovo, nazval bohy – a Písmo musí platit –

³⁶jak můžete obviňovat mne, kterého Otec posvětil a poslal do světa, že se rouhám, protože jsem řekl: Jsem Boží Syn?

³⁷Nečiním-li skutky svého Otce, nevěřte mi!

³⁸Jestliže je však činím a nevěříte mně, věřte těm skutkům, abyste jednou provždy pochopili, že Otec je ve mně a já v Otci.“

³⁹Opět se ho chtěli zmocnit, on jim však unikl.

⁴⁰Odešel znovu na druhý břeh Jordánu, na místo, kde dříve křtil Jan, a tam se zdržoval.

⁴¹Mnozí k němu přicházeli a říkali: „Jan sice neučinil žádné znamení, ale vše, co o něm řekl, je pravda.“

⁴²A mnoho lidí tam v Ježíše uvěřilo.