Jeremjáš

¹Toto mi řekl Hospodin: „Jdi si koupit lněný pás, dej si jej kolem beder a nesmáčej jej ve vodě.“

²Koupil jsem si tedy pás, jak ke mně Hospodin promluvil, a dal jsem si jej kolem beder.

³Slovo Hospodinovo stalo se ke mně podruhé:

⁴„Vezmi pás, který sis koupil a jejž máš kolem beder, vstaň a jdi k Eufratu a tam jej ukryj ve skalní trhlině.“

⁵I šel jsem a ukryl jsem jej u Eufratu, jak mi Hospodin přikázal.

⁶Po uplynutí mnoha dnů mi Hospodin opět řekl: „Vstaň a jdi k Eufratu a vezmi odtud pás, který jsem ti přikázal tam ukrýt.“

⁷Šel jsem tedy k Eufratu a vyhrabal jsem pás z místa, kam jsem jej ukryl. A hle, pás byl zničen, k ničemu se nehodil.

⁸Tu se ke mně stalo slovo Hospodinovo:

⁹„Toto praví Hospodin: Tak zničím pýchu Judy a nesmírnou pýchu Jeruzaléma.

¹⁰Tento zlý lid, který se vzpírá slyšet má slova a žije si podle svého zarputilého srdce, chodí za jinými bohy, slouží jim a klaní se jim, bude jako tento pás, který se k ničemu nehodí.

¹¹Jako pás přilne k bedrům muže, tak jsem k sobě přimkl celý dům izraelský a dům judský, je výrok Hospodinův, aby se mi stali lidem, jménem, chválou a oslavou. Ale neuposlechli.“

¹²Proto jim vyřídíš toto slovo: „Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Každý měch se plní vínem. Namítnou ti: ‚Cožpak nevíme, že se každý měch plní vínem?‘

¹³Nato jim řekneš: Toto praví Hospodin: Hle, já opojím všechny obyvatele této země, krále, kteří sedí na Davidově trůnu, kněze a proroky i všechny obyvatele Jeruzaléma,

¹⁴a roztříštím je jednoho o druhého, otce i syny, je výrok Hospodinův; budu bez soucitu, bez lítosti a bez slitování, až je budu ničit.“

¹⁵Slyšte a naslouchejte, nebuďte domýšliví, tak promluvil Hospodin.

¹⁶Vzdejte slávu Hospodinu, svému Bohu, dříve než způsobí tmu, dříve než nohama narazíte o zšeřelé hory. S nadějí se upínáte k světlu, ale on učinil z něho šero smrti, obestřel je černým mračnem.

¹⁷Jestliže o tom nechcete slyšet, vskrytu bude plakat má duše kvůli vaší povýšenosti, slzy mi proudem potečou z očí, až bude Hospodinovo stádce vedeno do zajetí.

¹⁸Poruč králi a královně: „Seďte v ponížení, vždyť spadla z vašich hlav koruna, která vás zdobila.

¹⁹Města na jihu byla uzavřena a není nikoho, kdo by je otevřel. Celý Juda byl přestěhován, přestěhován do jednoho.“

²⁰Pozvedni oči a hleď na ty, kdo přicházejí od severu. „Kde je tobě svěřené stádo, ovce, jež byly tvou ozdobou?

²¹Co řekneš, až nad tebou ustanoví tvými pohlaváry a vůdci ty, které jsi učila? Což tě pak nezachvátí porodní bolesti jako rodičku?

²²Řekneš-li si v srdci: ‚Proč mě to potkalo?‘ Pro množství tvých nepravostí byla ti vyhrnuta sukně a bylas vydána násilí.

²³Může snad Kúšijec změnit svou kůži? Či levhart svou skvrnitost? Jak vy byste mohli jednat dobře, když jste se naučili páchat zlo? –

²⁴Rozptýlím je jako stébla slámy, jež poletují ve větru z pouště.“

²⁵„To je tvůj los, úděl, jejž jsem ti vyměřil, je výrok Hospodinův. Poněvadž jsi na mě zapomněla, spoléhala ses na klam.

²⁶To já jsem ti zvedl sukni přes tvář a byla vidět tvá hanba,

²⁷tvé cizoložství a tvá vášnivost, mrzký skutek tvého smilstva. Na pahorcích v poli jsem viděl tvé ohyzdné modly. Běda tobě, Jeruzaléme. Nejsi čistý! Jak dlouho ještě?“