Jeremjáš

¹Toto praví Hospodin: „Sestup do domu krále judského a vyhlas tam toto slovo.

²Řekni: Slyš slovo Hospodinovo, králi judský, který sedíš na trůně Davidově, ty i tvoji služebníci i tvůj lid, ti, kdo přicházejí do těchto bran.

³Toto praví Hospodin: Uplatňujte právo a spravedlnost, vysvobozujte oloupeného z rukou utiskovatele, netýrejte bezdomovce, sirotka a vdovu, nedopouštějte se násilí, neprolévejte na tomto místě nevinnou krev.

⁴Budete-li vskutku podle tohoto slova jednat, budou branami tohoto domu vcházet králové, kteří budou sedět po Davidovi na jeho trůnu, budou jezdit na voze i na koních, král i jeho služebníci i jeho lid.

⁵Neuposlechnete-li těchto slov, přísahám při sobě, je výrok Hospodinův, že tento dům bude obrácen v trosky.“

⁶Toto praví Hospodin o domě krále judského: „Byl jsi mi Gileádem a vrcholkem Libanónu. Učiním tě však pouští, městy, jež nebudou obývána.

⁷Posvětím proti tobě šiřitele zkázy, každého s jeho zbrojí, ti porazí tvé nejlepší cedry a vhodí do ohně.“

⁸Mnohé pronárody budou přecházet kolem tohoto města a jeden druhého se bude ptát: „Proč Hospodin takhle naložil s tímto velkým městem?“

⁹Dostanou odpověď: „Protože opustili smlouvu Hospodina, svého Boha, klaněli se jiným bohům a sloužili jim.“

¹⁰Neoplakávejte mrtvého, neprojevujte soustrast, plačte usedavě nad tím, kdo odchází, poněvadž se už nevrátí a neuvidí svou rodnou zem.

¹¹Toto praví Hospodin o Šalúmovi, synu Jóšijášovu, králi judském, který kraloval po svém otci Jóšijášovi a z tohoto místa odešel: „Již se sem nevrátí.

¹²Na místě, kam ho přestěhovali, zemře, tuto zemi už neuvidí.“

¹³„Běda, kdo staví svůj dům nespravedlností a své pokojíky na střeše bezprávím, svého bližního nutí pracovat zadarmo a jeho výdělek mu nedává.

¹⁴Kdo říká: ‚Vystavím si rozměrný dům s prostornými pokojíky na střeše, prorazím si v něm okna, obložím jej cedrem a natřu rudkou.‘

¹⁵Zda proto budeš králem, když se budeš naparovat v cedroví? Zdali se tvůj otec nenajedl a nenapil? Když uplatňoval právo a spravedlnost, tehdy se mu dobře vedlo .

¹⁶Když se zastával utištěného a ubožáka, tehdy bývalo dobře. Zda to neznamená, že mě znal? je výrok Hospodinův.

¹⁷Ale tvé oči a tvé srdce nezajímá nic než vlastní zisk, prolévání nevinné krve, páchání útisku a křivd.“

¹⁸Proto praví Hospodin o Jójakímovi, synu Jóšijášovu, králi judském, toto: „Nebudou nad ním naříkat: ‚Běda, můj bratře, běda, sestro!‘ Nebudou nad ním naříkat: ‚Běda, pane, běda, veličenstvo!‘

¹⁹Bude pohřben, jako se pohřbívá osel, bude vyvlečen a odhozen ven za jeruzalémské brány.“

²⁰„Vystup na Libanón, dcero , a křič, ať zazní tvůj hlas v Bášanu. Křič z Abárímu, protože všichni tvoji milenci jsou roztříštěni.

²¹Mluvil jsem k tobě, dokud jsi měla klid. Řekla jsi: ,Nebudu poslouchat!‘ Byla jsi zvyklá už od svého mládí neposlouchat můj hlas.

²²Všechny tvé pastýře spase vítr, tvoji milenci půjdou do zajetí. Tehdy se budeš stydět a hanbit za všechno zlo, jež jsi spáchala .

²³Ty, která ses usídlila na Libanónu, uhnízdila se na cedrech, jak budeš vzdychat, až na tebe přijdou bolesti, až se budeš svíjet jako rodička!“

²⁴„Jakože jsem živ, je výrok Hospodinův, i kdyby byl Konjáš, syn Jójakímův, král judský, pečetním prstenem na mé pravé ruce, strhnu tě odtamtud.

²⁵Vydám tě do rukou těch, kdo ti ukládají o život, do rukou těch, jichž se tak lekáš, do rukou Nebúkadnesara, krále babylónského, a do rukou Kaldejců.

²⁶Uvrhnu tebe i tvou matku, která tě porodila, do jiné země, kde jste se nenarodili, a tam zemřete.

²⁷Ale do země, ke které se budou upínat svou duší v touze po návratu, tam se nenavrátí.“

²⁸Což je tento muž, Konjáš, stvůrou hodnou opovržení a rozbití, je nádobou neoblíbenou? Proč byli on i jeho potomstvo odvrženi a odhozeni do země, kterou neznali?

²⁹Země, země, země! Slyš slovo Hospodinovo.

³⁰Toto praví Hospodin: „Zapište tohoto muže jako bezdětného, muže, který nebude mít ve svých dnech zdar. Nikomu z jeho potomků se nepodaří dosednout na Davidův trůn a být opět v Judsku vladařem!“