Jób

¹Na to navázal Sófar Naamatský slovy:

²„Má takové množství slov zůstat bez odpovědi? Má mluvka být v právu?

³Mohou lidé k tomu, co povídáš, mlčet? Máš ty se dál vysmívat a nikdo tě neusadí?

⁴Říkáš: ‚Co jsem zastával, je ryzí, jsem před tebou čistý.‘

⁵Jen kdyby Bůh promluvil a otevřel rty proti tobě,

⁶prozradil by ti taje moudrosti: dvojnásobný trest k záchraně vede . Věz, že Bůh chce zapomenout na tvé nepravosti.

⁷Dokážeš vystihnout Boha či obsáhnout dokonalost Všemocného,

⁸jež nebesa převyšuje? Co chceš dělat? Hlubší je než podsvětí. Co o tom víš?

⁹Její míra je delší než země, širší nežli moře.

¹⁰Chce-li změnit, uzavřít, svolat, kdo ho odvrátí?

¹¹Ano, on zná falešníky, vidí ničemnosti – a srozuměn není.

¹²Může tupec dostat rozum? Narodí se hříbě divokého osla jako člověk?

¹³Jestliže teď napravíš své srdce a vztáhneš své ruce k Bohu ,

¹⁴jestliže dáš ruce pryč od ničemností, nepřipustíš, aby ve tvém stanu přebývala podlost,

¹⁵tedy pozdvihneš tvář bez poskvrny, budeš jak odlitý z bronzu , nepocítíš bázně,

¹⁶zapomeneš na trápení, bude ve tvých vzpomínkách jak voda, která uplynula.

¹⁷Nadejde ti věk jasnější nad poledne, chmury obrátí se v jitro.

¹⁸Doufej, naděje ti kyne , pohleď, budeš uléhat v bezpečí.

¹⁹Budeš odpočívat a nikdo tě nevyděsí, získat tebe budou si přát mnozí,

²⁰kdežto svévolníkům vypoví zrak, ztratí útočiště, jejich nadějí je: vydechnout duši.“