previous
-
next 12. kapitola1Jób na to odpověděl:
2„Vy jste vskutku ten pravý lid, s vámi vymře moudrost!
3Ale já mám také rozum jako vy, nejsem zpozdilejší než vy; kdopak tohle neví ?
4Jsem k posměchu i vlastnímu příteli, jemuž Bůh odpoví, když volá; v posměchu je spravedlivý, bezúhonný.
5Bezstarostný smýšlí o zániku pohrdavě, sám stojí pevně, když nohy jiných vrávorají!
6Stany zhoubců zůstávají nerušené, v bezpečí jsou ti, kdo popouzejí Boha, i ten, kdo chce Boha mít v své moci.
7Avšak dobytka se zeptej, poučí tě, nebeského ptactva, ono ti to poví,
8poučí tě i křoviska země, mořské ryby vyprávět ti budou.
9Kdo z nich všech by nevěděl, že ruka Hospodinova to učinila
10a že v jeho ruce je život všeho, co žije, duch každého lidského tvora.
11Zda nezkouší ucho slova jako patro ochutnává pokrm?
12Což jen u kmetů je moudrost a rozumnost pouze v dlouhém věku?
13Moudrost, ta je u Boha , i bohatýrská síla, u něho je rozvaha i rozum.
14Co rozboří, nikdo nezbuduje, zavře dveře za někým a otevřít je nelze.
15Když zadrží vody, přijde sucho, když je vypustí, pak podvracejí zemi.
16U něho je moc i pohotová pomoc, patří mu, kdo chybuje, i ten, kdo svádí.
17Rádce odvádí vysvlečené, ze soudců činí ztřeštěnce,
18pouta králů rozvazuje, pásem ovazuje jejich bedra,
19kněze odvádí vysvlečené, vyvrací prastaré rody ,
20odnímá řeč spolehlivým, starcům bere soudnost,
21opovržením zahrne urozené, uvolňuje hráze řečišť,
22odkrývá hlubiny temnot a na světlo vyvádí, co je v šeru smrti,
23pronárodům dává vzrůst i zánik, rozprostírá pronárody i odvádí je,
24bere rozum náčelníkům lidu země, zavádí je do bezcestných pustot,
25aby tápali v temnotě beze světla, ano, zavádí je jako opilého.