Jób

¹Jób na to odpověděl:

²„Jak pomůžeš tomu, komu chybí síla? Jak zachráníš vysílené rámě?

³Jak poradíš tam, kde chybí moudrost? Jak seznámíš s tím, co skýtá hojnou pomoc?

⁴Komu povídáš ta slova? Čí to dech vychází z tebe?

⁵Stíny zemřelých se úzkostně chvějí, i vody dole a co v nich přebývá.

⁶Podsvětí je před ním obnaženo, říše zkázy nepřikryta.

⁷On roztáhl sever nad pustotou, nad nicotou zavěsil zemi,

⁸vody zabaluje do oblaků, mračno pod nimi se neprotrhne;

⁹svůj trůn zahaluje, rozprostírá nad ním oblak.

¹⁰Na vodní hladině vykroužil obzor, kde končí světlo i tma.

¹¹Sloupy nebes se chvějí a trnou, když okřikne vody ;

¹²svou mocí vzdouvá moře, svou rozumností Netvora zdolal.

¹³Jeho duch dal nebesům velkolepost, jeho ruka proklála útočného hada.

¹⁴Hle, to je jen část jeho cest; zaslechli jsme o něm pouhý šelest, kdo může porozumět hřímání jeho bohatýrské síly?“