Jób

¹Jób pak pokračoval v pronášení svých průpovědí takto:

²„Jakože živ je Bůh, on upírá mi právo, Všemocný naplnil hořkostí mou duši.

³Ale dokud budu dýchat, dokud Boží dech bude v mých chřípích,

⁴mé rty nevysloví podlost a můj jazyk nebude hovořit lstivě.

⁵Jsem dalek toho prohlásit vás za spravedlivé, dokud nezhynu, své bezúhonnosti se nevzdám,

⁶setrvám ve spravedlnosti a neochabnu, srdce nebude mě hanět za žádný můj den.

⁷Můj nepřítel však ať je na tom jako svévolník, a ten, kdo proti mně povstává, jako bídák.

⁸Jakou naději na zisk má rouhač, vezme-li mu Bůh život?

⁹Bude Bůh poslouchat jeho křik, až bude v tísni?

¹⁰Najde blaho ve Všemocném, bude přivolávat Boha v každém čase?

¹¹Chci vás poučit o Boží moci, netajit, jak tomu je s Všemocným.

¹²Hle, sami jste to všichni uzřeli, proč se tedy oddáváte přeludům?

¹³Toto je před Bohem úděl člověka svévolného, dědictví ukrutníků, jež dostanou od Všemocného:

¹⁴Rozmnoží-li se jejich synové, přijde na ně meč, jejich potomci se nenasytí chlebem;

¹⁵ty, co vyváznou, ty pohřbí smrt, jejich vdovy nebudou je oplakávat.

¹⁶Kdyby někdo nakupil stříbra jak prachu a navršil oděvů jak hlíny,

¹⁷co navrší, to oblékne spravedlivý a stříbro připadne nevinnému.

¹⁸Svůj dům postavil jako mol, jako chatrč, kterou si udělal hlídač.

¹⁹Boháč ulehne a už se nesebere, než rozevře oči, nebude tu.

²⁰Hrůzy ho dostihnou jako příval vod, vichřice ho zachvátí v noci,

²¹odnese ho východní vítr a bude pryč, vichr jej odvane z jeho místa.

²²Tím ho Bůh postihne nelítostně, před jeho rukou bude marně prchat.

²³Budou nad ním tleskat rukama a ušklíbnou se nad místem, kde býval.“