Júdit

¹Júdit zpívala: „Začněte chválit mého Boha při bubnech, zpívejte Hospodinu při cymbálech, zapějte mu žalm a chvalozpěv, vyvyšujte a vzývejte jeho jméno!

²Neboť Hospodin je Bůh, který činí přítrž válkám; z rukou těch, kdo mne pronásledují, mne vytrhl a přivedl do svého tábora uprostřed lidu.

³Přitáhl Ašúr z hor na severu, přitáhl s deseti tisíci svého vojska. Jejich množství zastavilo potoky, jejich jízda přikryla pahorky.

⁴Řekl, že mé území vypálí, mé jinochy že zahubí mečem, mé kojence že hodí na zem, moje nemluvňátka že dá za kořist, že uloupí mé panny.

⁵Hospodin, Všemohoucí, je však zničil rukou ženy.

⁶Jejich bohatýr nepadl rukou jinochů, neubili ho synové Titánů, nepostavili se proti němu obrovití giganti, to Júdit, dcera Merarího, jej zbavila sil krásou své tváře.

⁷Svlékla svůj vdovský šat pro vyvýšení trpících v Izraeli, pomazala si tvář vonnou mastí,

⁸vlasy sepjala čelenkou, vzala jemný šat, aby ho oklamala.

⁹Její opánky uchvátily jeho oko, její krása zaujala jeho duši – a meč pronikl jeho šíjí.

¹⁰Peršané se třásli před její odvahou, Médové se děsili její odhodlanosti.

¹¹Kdysi moji pokoření kvílili, moji slabí byli zachváceni strachem a jati hrůzou; teď pozvedli svůj hlas – a nepřátelé se obrátili na útěk.

¹²Synové děveček je probodali; prokláli je jako děti přeběhlíků. Zhynuli zásahem šiku mého Pána.

¹³Budu zpívat svému Bohu novou píseň: Hospodine, veliký jsi a slavný, obdivuhodný v síle, nepřemožitelný!

¹⁴Tobě ať slouží všechno tvé stvoření, protože ty jsi řekl, a stalo se, poslal jsi svého ducha a on to vybudoval. Nikdo se nemůže postavit na odpor tvému hlasu.

¹⁵Hory i s vodami se v základech budou třást, jako vosk se rozplynou skály před tvou tváří, ale ty, kdo se tě bojí, obdaříš slitováním.

¹⁶Příliš málo je vše, co se obětuje jako libá vůně, za bezvýznamný máš všechen tuk ze zápalné oběti, avšak kdo se bojí Hospodina, bude velký vždycky!

¹⁷Běda pronárodům, povstanou-li proti mému pokolení! Hospodin, Všemohoucí, je potrestá v den soudu tím, že do jejich těl sešle oheň a červy. Budou úpět v bolestech na věky.“

¹⁸Jakmile přišli do Jeruzaléma, poklonili se Bohu, a když se lid očistil, přinesli své zápalné a dobrovolné oběti a dary.

¹⁹Júdit tam vystavila všechny Holofernovy předměty, které jí lid daroval; i ochranný závěs, který sama vzala z jeho ložnice, oddělila Bohu jako obětní dar .

²⁰Lid se veselil v Jeruzalémě před svatyní po tři měsíce a Júdit zůstala s nimi.

²¹Po těch dnech odešel každý do svého dědictví a také Júdit odešla do Betúlie a zůstala při svém majetku. Byla ve své době slavná po celé zemi.

²²Mnozí po ní zatoužili, ale žádný muž ji nepoznal po všechny dny jejího života ode dne, kdy zemřel její muž Menaše a byl připojen ke svému lidu.

²³Dožila se velmi vysokého věku a dočkala se v domě svého muže stáří sto pěti let. Svou komornou propustila na svobodu. Když zemřela v Betúlii, pohřbili ji v jeskyni jejího muže Menašeho

²⁴a izraelský dům pro ni truchlil sedm dní. Před svou smrtí rozdělila svůj majetek všem příbuzným Menašeho, svého muže, a příbuzným svého pokolení.

²⁵Nikdo pak už nenaháněl strach Izraelcům ve dnech Júdity, ani dlouho po její smrti.