Júdit

¹Nazítří rozkázal Holofernés celému svému vojsku a všemu svému lidu, který mu přišel na pomoc, aby vytrhli do boje proti Betúlii, zmocnili se stezek do hor a zahájili proti Izraelcům válku.

²I vytrhli toho dne do boje všichni bohatýři. Síla jejich bojovníků byla: sto sedmdesát tisíc pěšáků a dvanáct tisíc jezdců, kromě zásob pro vojsko a mužů, kteří je provázeli pěšky; bylo to převeliké množství.

³Utábořili se v údolí blízko Betúlie u pramene a rozložili se do šířky přes Dótan až k Bélbajimu a do délky od Betúlie do Kyamónu, který je blízko Jizreelu.

⁴Když Izraelci spatřili jejich množství, velmi se poděsili a řekli jeden druhému: „Nyní si smlsnou na celé zemi. Ani vysoké hory ani propasti ani pahorky neunesou jejich tíhu.“

⁵Všichni se chopili svých válečných zbraní, zapálili ohně na svých věžích a zůstali na stráži celou tu noc.

⁶Druhého dne vyvedl Holofernés všechnu svou jízdu před Izraelce, kteří byli v Betúlii.

⁷Dal prozkoumat přístupy k jejich městu a vyhledat a obsadit prameny vod. Postavil k nim oddíly bojovníků. Pak se připojil ke svému lidu.

⁸Přišli k němu všichni předáci Ezauovců i všichni vůdcové moábského lidu a velitelé mořského pobřeží a pravili:

⁹„Kéž náš vladař vyslechne naše slova, aby tvé vojsko neutrpělo úhonu!

¹⁰Tento lid Izraelců nespoléhá na svá kopí, ale na výšku hor, v nichž přebývají, není totiž snadné přejít vrcholy jejich hor.

¹¹Proto, vladaři, neválči s nimi v otevřené bitvě, a z tvého vojska nepadne ani jeden muž.

¹²Zůstaň ve svém táboře a šetři každého muže ze svého vojska, jen ať se tvoji služebníci zmocní pramene vody, která vytéká z úpatí hory.

¹³Odtud totiž čerpají vodu všichni obyvatelé Betúlie. Žízeň je zničí, a oni vydají své město. My a náš lid vystoupíme na nejbližší vrcholy hor, utáboříme se na nich a budeme na stráži, aby nikdo z města nevyšel.

¹⁴Oni i jejich ženy a děti zeslábnou hladem tak, že dřív než na ně přijde meč, budou padat na ulicích svého sídla.

¹⁵Pak jim krutě odplatíš, že se postavili na odpor a nevyšli ti vstříc v míru.“

¹⁶Jejich slova se líbila Holofernovi i všem jeho služebníkům, a on nařídil vykonat, co radili.

¹⁷Vytáhl tedy oddíl Amónovců a s nimi pět tisíc Asyřanů, utábořili se v údolí a obsadili zdroje vody a vodní prameny Izraelců.

¹⁸Ezauovci a Amónovci pak vystoupili a utábořili se na pohoří proti Dótanu. Část svých lidí poslali na jih a na východ k Egrebélu, který je blízko Chúsu ležícího u potoka Mochmúru. Ostatní asyrské vojsko se utábořilo na rovině a pokrylo celý povrch země. Obrovský dav se položil táborem se stany a vojenskými potřebami; bylo jich převeliké množství.

¹⁹Izraelci začali volat k Hospodinu, svému Bohu; zmalomyslněli na duchu, protože je obklíčili všichni jejich nepřátelé, takže nebylo možno uniknout z jejich středu.

²⁰Po třiceti čtyřech dnech, po které zůstal ležet asyrský tábor, pěchota, vozba i jezdci kolem nich, došly všem obyvatelům Betúlie zásoby vody.

²¹Také cisterny se vyprázdnily; ani na jeden den už neměli vodu k pití, přestože jim vodu k pití odměřovali.

²²Jejich nemluvňátka zemdlela, ženy a mladíci chřadli žízní, klesali na ulicích města a v průchodech bran a neměli už sílu.

²³Všechen lid se sešel k Uzijášovi a představitelům města, mladíci i ženy a děti, hlasitě křičeli přede všemi staršími a volali:

²⁴„Bůh ať rozsoudí mezi vámi a námi. Dopustili jste se na nás velikého bezpráví, že jste se nedomluvili s Asyřany v míru.

²⁵Teď není, kdo by nám pomohl; Bůh nás prodal do jejich rukou, abychom před nimi byli sraženi a nadobro zničeni žízní.

²⁶Proto je zavolejte a vydejte Holofernovu lidu a všemu jeho vojsku celé město v plen.

²⁷Lépe bude pro nás stát se jejich kořistí, nežli zemřít žízní . Budeme sice otroky, ale budeme žít a nebudeme se muset dívat vlastníma očima, jak umírají naše nemluvňátka a jak vypouštějí duši naše ženy a děti.

²⁸Zapřísaháme vás při nebi a zemi, při našem Bohu a Hospodinu našich otců, který nás trestá za naše hříchy a za hříchy našich otců, ať neučiní dnešního dne, co jsme řekli.“

²⁹Celé shromáždění vypuklo ve veliký pláč a všichni dohromady volali hlasitě k Hospodinu Bohu.

³⁰Uzijáš jim řekl: „Buďte dobré mysli, bratří, vytrvejme ještě pět dní a v nich Hospodin, náš Bůh, k nám obrátí své slitování; určitě nás docela neopustí!

³¹Jestliže ty dny přejdou a nepřijde nám pomoc, udělám podle vašich slov.“

³²Nato propustil lid na přikázaná místa. Odešli na hradby a věže svého města a ženy a děti poslali domů. A zůstali v městě v hluboké pokoře.