1. Korintským

¹Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.

²Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem.

³A kdybych rozdal všecko, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.

⁴Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá.

⁵Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy.

⁶Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.

⁷Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.

⁸Láska nikdy nezanikne. Proroctví – to pomine; jazyky – ty ustanou; poznání – to bude překonáno.

⁹Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné;

¹⁰až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno.

¹¹Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské.

¹²Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne.

¹³A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska.