1. Korintským

¹Jak to, že se někdo z vás opovažuje, má-li spor s druhým, jít k pohanským soudcům místo k bratřím?

²Což nevíte, že Boží lid bude soudit svět? Jestliže budete soudit svět, nejste snad schopni rozsuzovat takové maličkosti?

³Nevíte, že budeme soudit anděly? Tím spíše věci všedního života!

⁴Máte-li spory o tyto všední záležitosti, proč se obracíte k těm, kdo nemají s církví nic společného?

⁵K vašemu zahanbení to říkám. Cožpak není mezi vámi nikdo rozumný, kdo by dovedl rozsoudit spor mezi bratřími?

⁶Ale bratr se soudí s bratrem, a to před nevěřícími!

⁷Již to je vaše prohra, že se vůbec mezi sebou soudíte. Proč raději netrpíte křivdu? Proč raději nenesete škodu?

⁸Vy však křivdíte a škodíte, a to bratřím!

⁹Což nevíte, že nespravedliví nebudou mít účast v Božím království? Nemylte se: Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani nemravní, ani zvrácení,

¹⁰ani zloději, ani lakomci, opilci, utrhači, lupiči nebudou mít účast v Božím království.

¹¹A to jste někteří byli. Dali jste se však obmýt, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni ve jménu Pána Ježíše Krista a Duchem našeho Boha.

¹²‚Všechno je mi dovoleno‘ – ano, ale ne všechno prospívá. ‚Všechno je mi dovoleno‘ – ano, ale ničím se nedám zotročit.

¹³Jídlo je pro žaludek a žaludek pro jídlo; Bůh však jednou učiní konec obojímu. Tělo však není pro smilstvo, nýbrž pro Pána, a Pán pro tělo.

¹⁴Bůh, který vzkřísil Pána, vzkřísí svou mocí i nás.

¹⁵Nevíte, že vaše těla jsou údy Kristovými? Mám tedy z údů Kristových učinit údy nevěstky? Rozhodně ne!

¹⁶Což nevíte, že kdo se oddá nevěstce, je s ní jedno tělo? Je přece řečeno ‚budou ti dva jedno tělo‘.

¹⁷Kdo se oddá Pánu, je s ním jeden duch.

¹⁸Varujte se smilstva! Žádný jiný hřích, kterého by se člověk dopustil, netýká se jeho těla; kdo se však dopouští smilstva, hřeší proti vlastnímu tělu.

¹⁹Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě!

²⁰Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha.