2. Korintským

¹Jako spolupracovníci na tomto díle vás napomínáme, abyste milost Boží nepřijímali naprázdno,

²vždyť je psáno: ‚V čas příhodný jsem tě vyslyšel, v den spásy jsem ti přispěl na pomoc.‘ Hle, nyní je čas příhodný, nyní je den spásy!

³Nikomu nedáváme v ničem příležitost k pohoršení, aby tato služba nebyla uvedena v potupu,

⁴ale ve všem se prokazujeme jako Boží služebníci, v mnohé vytrvalosti, v souženích, tísni, úzkostech,

⁵pod ranami, v žalářích, nepokojích, vyčerpanosti, v bezesných nocích, v hladovění;

⁶prokazujeme se bezúhonností, poznáním, trpělivostí, dobrotivostí, Duchem svatým, nepředstíranou láskou,

⁷slovem pravdy, mocí Boží. Jsme vyzbrojeni spravedlností k útoku i k obraně,

⁸procházíme slávou i pohanou, zlou i dobrou pověstí; mají nás za svůdce, a přece mluvíme pravdu;

⁹jsme neznámí, a přece o nás všichni vědí; umíráme – a hle, jsme naživu; jsme týráni, a přece nejsme vydáni smrti;

¹⁰máme proč se rmoutit, a přece se stále radujeme; jsme chudí, a přece mnohé obohacujeme; nic nemáme, a přece nám patří vše.

¹¹Nic jsem vám nezatajil, Korinťané, naše srdce se vám otevřelo.

¹²V našem srdci nemáte nedostatek místa, ale vy sami se nám uzavíráte.

¹³Na oplátku – mluvím k vám jako k svým dětem – udělejte nám i vy místo ve svém srdci!

¹⁴Nedejte se zapřáhnout do cizího jha spolu s nevěřícími! Co má společného spravedlnost s nepravostí? A jaké spolužití světla s temnotou?

¹⁵Jaký souzvuk Krista s Beliálem? Jaký podíl věřícího s nevěřícím?

¹⁶Jaké spojení chrámu Božího s modlami? My jsme přece chrám Boha živého. Jak řekl Bůh: ‚Budu přebývat a procházet se mezi nimi, budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.‘

¹⁷A proto ‚vyjděte z jejich středu a oddělte se‘, praví Hospodin a ‚ničeho nečistého se nedotýkejte, a já vás přijmu‘

¹⁸a ‚budu vám Otcem a vy budete mými syny a dcerami, praví Hospodin zástupů‘.