Lukáš

¹I když se již mnozí pokusili sepsat vypravování o událostech, které se mezi námi naplnily,

²jak nám je předali ti, kteří byli od počátku očitými svědky a služebníky slova,

³rozhodl jsem se také já, když jsem vše znovu důkladně prošel, že ti to v pravém sledu vypíši, vznešený Theofile,

⁴abys poznal hodnověrnost toho, v čem jsi byl vyučován.

⁵Za dnů judského krále Heroda žil kněz, jménem Zachariáš, z oddílu Abiova; měl manželku z dcer Áronových a ta se jmenovala Alžběta.

⁶Oba byli spravedliví před Bohem a žili bezúhonně podle všech Hospodinových příkazů a ustanovení.

⁷Neměli však děti, neboť Alžběta byla neplodná a oba již byli pokročilého věku.

⁸Když jednou přišla řada na Zachariášův oddíl a on konal před Bohem kněžskou službu,

⁹připadlo na něj losem podle kněžského řádu, aby vešel do svatyně Hospodinovy a obětoval kadidlo.

¹⁰Venku se v hodinu té oběti modlilo veliké množství lidu.

¹¹Tu se mu ukázal anděl Páně stojící po pravé straně oltáře, kde se obětovalo kadidlo.

¹²Když ho Zachariáš uviděl, zděsil se a padla na něho bázeň.

¹³Anděl mu řekl: „Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena; tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan.

¹⁴Budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození.

¹⁵Bude veliký před Pánem, víno a opojný nápoj nebude pít, už od mateřského klína bude naplněn Duchem svatým.

¹⁶A mnohé ze synů izraelských obrátí k Pánu, jejich Bohu;

¹⁷sám půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a vzpurné k moudrosti spravedlivých a připravil Pánu lid pohotový.“

¹⁸Zachariáš řekl andělovi: „Podle čeho to poznám? Vždyť já jsem stařec a moje žena je pokročilého věku.“

¹⁹Anděl mu odpověděl: „Já jsem Gabriel, který stojí před Bohem; byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tuto radostnou zvěst.

²⁰Hle, oněmíš a nepromluvíš až do dne, kdy se to stane, poněvadž jsi neuvěřil mým slovům, která se svým časem naplní.“

²¹Lid čekal na Zachariáše a divil se, že tak dlouho prodlévá v chrámě.

²²Když vyšel, nemohl k nim promluvit, a tak poznali, že měl v chrámě vidění; dával jim jen znamení a zůstal němý.

²³Jakmile skončily dny jeho služby, odešel domů.

²⁴Po těch dnech jeho manželka Alžběta počala, ale tajila se po pět měsíců a říkala si:

²⁵“Toto mi učinil Pán; sklonil se ke mně v těchto dnech, aby mne zbavil mého pohanění mezi lidmi.“

²⁶Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret,

²⁷k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria.

²⁸Přistoupil k ní a řekl: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“

²⁹Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená.

³⁰Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha.

³¹Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.

³²Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida.

³³Na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce.“

³⁴Maria řekla andělovi: „Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?“

³⁵Anděl jí odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.

³⁶Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná.

³⁷Neboť ‚u Boha není nic nemožného‘.“

³⁸Maria řekla: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“ Anděl pak od ní odešel.

³⁹V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do hor do města Judova.

⁴⁰Vešla do domu Zachariášova a pozdravila Alžbětu.

⁴¹Když Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, pohnulo se dítě v jejím těle; byla naplněna Duchem svatým

⁴²a zvolala velikým hlasem: „Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehnaný plod tvého těla.

⁴³Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána?

⁴⁴Hle, jakmile se zvuk tvého pozdravu dotkl mých uší, pohnulo se radostí dítě v mém těle.

⁴⁵A blahoslavená, která uvěřila, že se splní to, co jí bylo řečeno od Pána.“

⁴⁶Maria řekla: „Duše má velebí Pána

⁴⁷a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli,

⁴⁸že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení,

⁴⁹že se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný. Svaté jest jeho jméno

⁵⁰a milosrdenství jeho od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí.

⁵¹Prokázal sílu svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně;

⁵²vladaře svrhl z trůnu a ponížené povýšil,

⁵³hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou.

⁵⁴Ujal se svého služebníka Izraele, pamětliv svého milosrdenství,

⁵⁵jež slíbil našim otcům, Abrahamovi a jeho potomkům navěky.“

⁵⁶Maria zůstala s Alžbětou asi tři měsíce a pak se vrátila domů.

⁵⁷Alžbětě se naplnil čas a přišla její hodina: narodil se jí syn.

⁵⁸A když uslyšeli její sousedé a příbuzní, že jí Pán prokázal tak veliké milosrdenství, radovali se spolu s ní.

⁵⁹Osmého dne se sešli k obřízce dítěte a chtěli mu dát po jeho otci jméno Zachariáš.

⁶⁰Jeho matka na to řekla: „Nikoli, bude se jmenovat Jan.“

⁶¹Řekli jí: „Nikdo z tvého příbuzenstva se tak nejmenuje!“

⁶²Obrátili se na otce, jaké mu chce dát jméno.

⁶³On požádal o tabulku a napsal na ni: Jeho jméno je Jan. A všichni se tomu divili.

⁶⁴Ihned se uvolnila jeho ústa i jazyk a on mluvil a chválil Boha.

⁶⁵Tu padla bázeň na všechny sousedy a všude po judských horách se mluvilo o těchto událostech.

⁶⁶Všichni, kteří to uslyšeli, uchovávali to v mysli a říkali: „Čím toto dítě bude?“ A ruka Hospodinova byla s ním.

⁶⁷Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a takto prorocky promluvil:

⁶⁸„Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid

⁶⁹a vzbudil nám mocného spasitele z rodu Davida, svého služebníka,

⁷⁰jak mluvil ústy svatých proroků od pradávna;

⁷¹zachránil nás od našich nepřátel a z rukou všech, kteří nás nenávidí,

⁷²slitoval se nad našimi otci a rozpomenul se na svou svatou smlouvu,

⁷³na přísahu, kterou učinil našemu otci Abrahamovi, že nám dá,

⁷⁴abychom vysvobozeni z rukou nepřátel a prosti strachu

⁷⁵jej zbožně a spravedlivě ctili po všechny dny svého života.

⁷⁶A ty, synu, budeš nazván prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu

⁷⁷a dal jeho lidu poznat spásu v odpuštění hříchů,

⁷⁸pro slitování a milosrdenství našeho Boha, jímž nás navštíví Vycházející z výsosti,

⁷⁹aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a stínu smrti, a uvedl naše kroky na cestu pokoje.“

⁸⁰Chlapec rostl a sílil na duchu; a žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před Izrael.