Lukáš

¹Potom určil Pán ještě sedmdesát jiných a poslal je před sebou po dvou do každého města i místa, kam měl sám jít.

²Řekl jim: „Žeň je mnohá, dělníků málo. Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň.

³Jděte! Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky.

⁴Neberte si měšec ani mošnu ani obuv. S nikým se na cestě nepozdravujte.

⁵Když vejdete do některého domu, řekněte nejprve: ‚Pokoj tomuto domu!‘

⁶A přijmou-li pozdrav pokoje, váš pokoj na nich spočine; ne-li, vrátí se opět k vám.

⁷V tom domě zůstaňte, jezte a pijte, co vám dají, neboť ‚hoden je dělník své mzdy ‘! Nepřecházejte z domu do domu.

⁸A když přijdete do některého města a tam vás přijmou, jezte, co vám předloží;

⁹uzdravujte tam nemocné a vyřiďte jim: ‚Přiblížilo se k vám království Boží.‘

¹⁰Když však přijdete do některého města a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte:

¹¹‚Vytřásáme na vás i ten prach z vašeho města, který ulpěl na našich nohou! Ale to vězte: Přiblížilo se království Boží.‘

¹²Pravím vám, že Sodomě bude v onen den lehčeji než tomu městu.

¹³Běda ti, Chorazin, běda ti, Betsaido! Kdyby se byly v Týru a Sidónu udály takové mocné skutky jako u vás, dávno by byli seděli v žíněném šatě, sypali se popelem a činili pokání.

¹⁴Ale Týru a Sidónu bude na soudu lehčeji než vám.

¹⁵A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do propasti klesneš!

¹⁶Kdo slyší vás, slyší mne, a kdo odmítá vás, odmítá mne; kdo odmítá mne, odmítá toho, který mě poslal.“

¹⁷Těch sedmdesát se vrátilo s radostí a říkali: „Pane, i démoni se nám podrobují ve tvém jménu.“

¹⁸Řekl jim: „Viděl jsem, jak satan padá z nebe jako blesk.

¹⁹Hle, dal jsem vám moc šlapat po hadech a štírech a po veškeré síle nepřítele, takže vám v ničem neuškodí.

²⁰Ale neradujte se z toho, že se vám podrobují duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“

²¹V té hodině zajásal v Duchu svatém a řekl: „Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče, tak se ti zalíbilo.

²²Všechno je mi dáno od mého Otce; a nikdo neví, kdo je Syn, než Otec, ani kdo je Otec, než Syn a ten, komu by to Syn chtěl zjevit.“

²³Když byli sami, obrátil se na své učedníky a řekl jim: „Blahoslavené oči, které vidí, co vy vidíte.

²⁴Říkám vám, že mnozí proroci a králové chtěli vidět, na co vy hledíte, ale neviděli; a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.“

²⁵Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: „Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“

²⁶Ježíš mu odpověděl: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“

²⁷On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí‘ a ‚miluj svého bližního jako sám sebe.‘„

²⁸Ježíš mu řekl: „Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ.“

²⁹Zákoník se však chtěl ospravedlnit, a proto Ježíšovi řekl: „A kdo je můj bližní?“

³⁰Ježíš mu odpověděl: „Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého.

³¹Náhodou šel tou cestou jeden kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu.

³²A stejně se mu vyhnul i levita, když přišel k tomu místu a uviděl ho.

³³Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl pohnut soucitem;

³⁴přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem a obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral.

³⁵Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: ‚Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.‘

³⁶Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“

³⁷Zákoník odpověděl: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“

³⁸Když šel Ježíš s učedníky dál, vešel do jedné vesnice. Tam jej přijala do svého domu žena jménem Marta,

³⁹která měla sestru Marii; ta si sedla k nohám Ježíšovým a poslouchala jeho slovo.

⁴⁰Ale Marta měla plno práce, aby ho obsloužila. Přišla k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mne má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“

⁴¹Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí.

⁴²Jen jednoho je třeba. Marie volila dobře; vybrala si to, oč nepřijde.“