Lukáš

¹Jednou v sobotu vešel Ježíš do domu jednoho z předních farizeů, aby jedl u jeho stolu; a oni si na něj dávali pozor.

²Tu se před ním objevil nějaký člověk stižený vodnatelností.

³Ježíš se obrátil na zákoníky a farizeje a otázal se jich: „Je dovoleno v sobotu uzdravovat, nebo ne?“

⁴Oni však mlčeli. I dotkl se ho, uzdravil jej a propustil.

⁵Jim pak řekl: „Spadne-li někomu z vás syn nebo vůl do nádrže, nevytáhne ho hned i v den sobotní?“

⁶Na to mu nedovedli dát odpověď.

⁷Když pozoroval, jak si hosté vybírají přední místa, pověděl jim toto podobenství:

⁸“Pozve-li tě někdo na svatbu, nesedej si dopředu; vždyť mezi pozvanými může být někdo váženější, než jsi ty, a ten, kdo vás oba pozval, přijde a řekne ti:

⁹‚Uvolni mu své místo!‘ a ty pak musíš s hanbou dozadu.

¹⁰Ale jsi-li pozván, jdi a posaď se na poslední místo; potom přijde ten, který tě pozval, a řekne ti: ‚Příteli, pojď dopředu!‘ Pak budeš mít čest přede všemi hosty.

¹¹Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“

¹²Tomu, kdo jej pozval, Ježíš řekl: „Dáváš-li oběd nebo večeři, nezvi své přátele ani své bratry ani příbuzné a bohaté sousedy, poněvadž oni by tě také pozvali a tak by se ti dostalo odplaty.

¹³Ale dáváš-li hostinu, pozvi chudé, zmrzačené, chromé a slepé.

¹⁴Blaze tobě, neboť nemají, čím ti odplatit; ale bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých.“

¹⁵Když to uslyšel jeden z hostí, řekl mu: „Blaze tomu, kdo bude jíst chléb v království Božím.“

¹⁶Ježíš mu řekl: „Jeden člověk chystal velikou večeři a pozval mnoho lidí.

¹⁷Když měla hostina začít, poslal svého služebníka, aby řekl pozvaným: ‚Pojďte, vše už je připraveno.‘

¹⁸A začali se jeden jako druhý vymlouvat. První mu řekl: ‚Koupil jsem pole a musím se na ně jít podívat. Prosím tě, přijmi mou omluvu.‘

¹⁹Druhý řekl: ‚Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, přijmi mou omluvu!‘

²⁰Další řekl: ‚Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.‘

²¹Služebník se vrátil a oznámil to svému pánu. Tu se pán domu rozhněval a řekl svému služebníku: ‚Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé.‘

²²A služebník řekl: ‚Pane, stalo se, jak jsi rozkázal, a ještě je místo.‘

²³Pán řekl služebníku: ‚Vyjdi za lidmi na cesty a k ohradám a přinuť je, ať přijdou, aby se můj dům naplnil.

²⁴Neboť vám pravím: Nikdo z těch mužů, kteří byli pozváni, neokusí mé večeře.‘„

²⁵Šly s ním veliké zástupy; obrátil se k nim a řekl:

²⁶“Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem.

²⁷Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem.

²⁸Chce-li někdo z vás stavět věž, což si napřed nesedne a nespočítá náklad, má-li dost na dokončení stavby?

²⁹Jinak – až položí základ a nebude moci dokončit – vysmějí se mu všichni, kteří to uvidí.

³⁰‚To je ten člověk,‘ řeknou, ‚který začal stavět, ale nemohl dokončit.‘

³¹Nebo má-li nějaký král táhnout do boje, aby se střetl s jiným králem, což nezasedne nejprve k poradě, zda se může s deseti tisíci postavit tomu, kdo proti němu táhne s dvaceti tisíci?

³²Nemůže-li, vyšle poselstvo, dokud je jeho protivník ještě daleko, a žádá o podmínky míru.

³³Tak ani žádný z vás, kdo se nerozloučí se vším, co má, nemůže být mým učedníkem.

³⁴Dobrá je sůl. Jestliže však i sůl pozbude chuti, co jí dodá slanosti?

³⁵Nehodí se na pole ani na hnojiště: vyhodí se ven. Kdo má uši k slyšení, slyš.“