Lukáš

¹Ježíš řekl svým učedníkům: „Není možné, aby nepřišla pokušení; běda však tomu, skrze koho přicházejí.

²Bylo by pro něho lépe, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a uvrhli ho do moře, než aby svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných.

³Mějte se na pozoru! Když tvůj bratr zhřeší, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu.

⁴A jestliže proti tobě zhřeší sedmkrát za den a sedmkrát k tobě přijde s prosbou: ‚Je mi to líto,‘ odpustíš mu!“

⁵Apoštolové řekli Pánu: „Dej nám více víry!“

⁶Pán jim řekl: „Kdybyste měli víru jako zrnko hořčice, řekli byste této moruši: ‚Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře,‘ a ona by vás poslechla.“

⁷“Řekne snad někdo svému služebníku, který se vrátil z pole, kde oral nebo pásl: ‚Pojď si hned sednout ke stolu‘?

⁸Neřekne mu spíše: ‚Připrav mi něco k jídlu a přistroj se k obsluze, dokud se nenajím a nenapiji; pak budeš jíst a pít ty‘?

⁹Děkuje snad svému služebníku, že udělal, co mu bylo přikázáno?

¹⁰Tak i vy, když učiníte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: ‚Jsme jenom služebníci, učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit.“

¹¹Na cestě do Jeruzaléma procházel Samařskem a Galileou.

¹²Když přicházel k jedné vesnici, šlo mu vstříc deset malomocných; zůstali stát opodál

¹³a hlasitě volali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“

¹⁴Když je uviděl, řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím!“ A když tam šli, byli očištěni.

¹⁵Jeden z nich, jakmile zpozoroval, že je uzdraven, hned se vrátil a velikým hlasem velebil Boha;

¹⁶padl tváří k Ježíšovým nohám a děkoval mu. A to byl Samařan.

¹⁷Nato Ježíš řekl: „Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět?

¹⁸Nikdo z nich se nenašel, kdo by se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?“

¹⁹Řekl mu: „Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila.“

²⁰Když se ho farizeové otázali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: „Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli vypozorovat;

²¹ani se nedá říci: ‚Hle, je tu‘ nebo ‚je tam‘! Vždyť království Boží je mezi vámi!“

²²Svým učedníkům řekl: „Přijdou dny, kdy si budete toužebně přát, abyste spatřili aspoň jediný ze dnů Syna člověka, ale nespatříte.

²³Řeknou vám: ‚Hle, tam je, hle, tu;‘ zůstaňte doma a nechoďte za nimi.

²⁴Jako když se zableskne a rázem se osvětlí všecko pod nebem z jednoho konce nebe na druhý, tak bude Syn člověka ve svém dni.

²⁵Ale nejprve musí mnoho trpět a být zavržen od tohoto pokolení.

²⁶Jako bylo za dnů Noe, tak bude i za dnů Syna člověka:

²⁷Jedli, pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noe vešel do korábu a přišla potopa a zahubila všechny.

²⁸Stejně tak bylo za dnů Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli a stavěli;

²⁹v ten den, kdy Lot vyšel ze Sodomy, spustil se oheň a síra z nebe a zahubil všechny.

³⁰Právě tak bude v den, kdy se zjeví Syn člověka.

³¹Kdo bude v onen den na střeše, ale věci bude mít v domě, ať nesestupuje, aby si je vzal; a stejně tak kdo bude na poli, ať se nevrací zpět.

³²Vzpomeňte na Lotovu ženu!

³³Kdo by usiloval svůj život zachovat, ztratí jej, a kdo jej ztratí, zachová jej.

³⁴Pravím vám: Té noci budou dva na jednom loži, jeden bude přijat, a druhý zanechán.

³⁵Dvě budou mlít spolu obilí, jedna bude přijata, a druhá zanechána.

³⁶Dva budou na poli, jeden bude přijat, a druhý zanechán.“

³⁷Když to slyšeli, otázali se ho: „Kde to bude, Pane?“ Řekl jim: „Kde bude tělo, tam se slétnou i supi.“