Lukáš

¹Vypravoval jim podobenství, aby ukázal, jak je třeba stále se modlit a neochabovat:

²„V jednom městě byl soudce, který se Boha nebál a z lidí si nic nedělal.

³V tom městě byla i vdova, která k němu ustavičně chodila a žádala: ‚Zastaň se mne proti mému odpůrci.‘

⁴Ale on se k tomu dlouho neměl. Potom si však řekl: ‚I když se Boha nebojím a z lidí si nic nedělám,

⁵dopomohu jí k právu, poněvadž mi nedává pokoj. Jinak mi sem stále bude chodit, a nakonec mě umoří.‘“

⁶A Pán řekl: „Všimněte si, co praví ten nespravedlivý soudce!

⁷Což teprve Bůh! Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají, i když jim s pomocí prodlévá?

⁸Ujišťuji vás, že se jich brzo zastane. Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?“

⁹O těch, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl toto podobenství:

¹⁰„Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus, druhý celník.

¹¹Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník.

¹²Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.‘

¹³Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: ‚Bože, slituj se nade mnou hříšným.‘

¹⁴Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu, a ne farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“

¹⁵Přinášeli mu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. Když to učedníci viděli, zakazovali jim to.

¹⁶Ježíš si je zavolal k sobě a řekl: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží.

¹⁷Amen, pravím vám, kdo nepřijme království Boží jako dítě, jistě do něho nevejde.“

¹⁸Jeden z předních mužů se ho otázal: „Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“

¹⁹Ježíš mu řekl: „Proč mi říkáš ‚dobrý‘? Nikdo není dobrý, jedině Bůh.

²⁰Přikázání znáš: Nezcizoložíš, nezabiješ, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, cti otce svého i matku.“

²¹On řekl: „To všechno jsem dodržoval od svého mládí.“

²²Když to Ježíš uslyšel, řekl mu: „Jedno ti ještě schází. Prodej všechno, co máš, rozděl chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!“

²³On se velice zarmoutil, když to slyšel, neboť byl velmi bohatý.

²⁴Když Ježíš viděl, jak se zarmoutil, řekl: „Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!

²⁵Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“

²⁶Ti, kdo to slyšeli, řekli: „Kdo tedy může být spasen?“

²⁷Odpověděl: „Nemožné u lidí je u Boha možné.“

²⁸Petr řekl: „Hle, my jsme opustili, co bylo naše, a šli jsme za tebou.“

²⁹On jim řekl: „Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo ženu nebo bratry nebo rodiče nebo děti pro Boží království,

³⁰aby v tomto čase nedostal mnohokrát víc a v přicházejícím věku život věčný.“

³¹Vzal k sobě svých Dvanáct a řekl jim: „Hle, jdeme do Jeruzaléma a na Synu člověka se naplní všechno, co je psáno u proroků.

³²Neboť bude vydán pohanům a budou se mu posmívat a tupit ho a plivat na něj,

³³zbičují ho a zabijí; a třetího dne vstane.“

³⁴Oni však ničemu z toho nerozuměli, smysl těch slov jim zůstal skryt a nepochopili, co říkal.

³⁵Když se Ježíš blížil k Jerichu, seděl u cesty jeden slepec a žebral.

³⁶Když uslyšel, že kolem prochází zástup lidí, ptal se, co se to děje.

³⁷Řekli mu, že tudy jde Ježíš Nazaretský.

³⁸Tu zvolal: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“

³⁹Ti, kteří šli vpředu, ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“

⁴⁰Ježíš se zastavil a přikázal, aby ho k němu přivedli.

⁴¹Když se přiblížil, Ježíš se ho otázal: „Co chceš, abych pro tebe učinil?“ On odpověděl: „Pane, ať vidím.“

⁴²Ježíš mu řekl: „Prohlédni! Tvá víra tě uzdravila.“

⁴³Ihned prohlédl, šel za ním a oslavoval Boha. A všechen lid, který to viděl, vzdal Bohu chválu.