1. Makabejská

¹Alexandr Makedonský, syn Filipův, vládl nejprve v Řecku. Pak vytrhl ze země Kitejců, porazil Dareia, krále Peršanů a Médů, a stal se místo něho králem.

²Vedl četné války, zmocnil se ohrazených měst a pobil krále země.

³Dostal se až na konec světa a vyplenil mnoho národů. Když celý svět před ním ztichl, jeho pýcha neznala hranic.

⁴Shromáždil velmi silné vojsko, opanoval území jiných národů a vladařů, a všichni mu museli odvádět daně.

⁵Potom však ulehl a poznal, že se blíží smrt.

⁶Svolal své vznešené dvořany, s ním od mládí vychované, a ještě za svého života mezi ně rozdělil království.

⁷Alexandr zemřel po dvanácti letech vlády.

⁸Vlády se ujali jeho dvořané, každý na svém údělu.

⁹Všichni si po jeho smrti nasadili královské čelenky a po nich zase na mnoho let jejich synové; napáchali mnoho zlého v zemi.

¹⁰Z nich vzešel hříšný výhonek, Antiochos Epifanés, syn krále Antiocha, který byl rukojmím v Římě. Ten se ujal vlády v roce stém třicátém sedmém helénské éry.

¹¹V oněch dnech vzešli z Izraele svévolníci a svedli mnohé. Říkali: „Pojďme a uzavřeme smlouvu s okolními pohany; vždyť v té době, co jsme se jich stranili, potkalo nás jen mnoho zlého.“

¹²Ten návrh se zalíbil

¹³a někteří z lidu se ochotně vypravili ke králi. Ten jim dal plnou moc žít podle práva pohanů.

¹⁴Vystavěli v Jeruzalémě stadion podle vzoru pohanů

¹⁵a odstranili znamení své obřízky. Odpadli od svaté smlouvy a spřáhli se s pohany, propůjčili se k páchání zla.

¹⁶Když měl Antiochos za to, že se jeho vláda upevnila, zatoužil vládnout i nad Egyptem, aby tak kraloval nad dvěma říšemi.

¹⁷Vtrhl do Egypta s obrovským vojskem a s válečnými vozy, se slony a jízdou a s velikým loďstvem,

¹⁸a vedl válku proti egyptskému králi Ptolemaiovi. Ptolemaios se před ním obrátil na útěk, protože měl mnoho padlých a raněných.

¹⁹Antiochos dobyl egyptská opevněná města a zemi vyplenil.

²⁰Po porážce Egypta se Antiochos vrátil roku stého čtyřicátého třetího a napadl Izraele. S obrovským vojskem vtrhl do Jeruzaléma.

²¹Zpupně vešel do svatyně a uloupil zlatý oltář a svícen se vším příslušným vybavením,

²²i stůl na předkladné chleby, obětní misky, poháry a zlaté kadidelnice, jakož i oponu a věnce. Zlatou ozdobu na průčelí chrámu a všechno zlato dal sloupat.

²³Zmocnil se stříbra, zlata i vzácných nádob a odvezl s sebou všechny poklady, jež objevil v úkrytech.

²⁴Když všechno vyplenil, odtáhl do své země. Způsobil krveprolití, a pyšnil se tím.

²⁵Všude v Izraeli nastal velký smutek.

²⁶Naříkali vůdcové a starší lidu, dívky a jinoši chřadli, uvadla krása žen.

²⁷Každý ženich zpíval žalozpěv a každá nevěsta seděla v manželské ložnici a plakala.

²⁸I země se chvěla kvůli svým obyvatelům a všechen dům Jákobův se oděl zahanbením.

²⁹Po dvou letech poslal král do judských měst vrchního výběrčího daní a ten přitáhl s obrovským vojskem k Jeruzalému.

³⁰Lstivě mluvil k jeho obyvatelům o míru, a když mu uvěřili, znenadání na město udeřil. Způsobil velikou pohromu a zahubil mnoho izraelského lidu.

³¹Město vydrancoval a zapálil, pobořil domy a hradby kolem města.

³²Vojáci odvlekli do zajetí ženy a děti, zmocnili se i stád.

³³Pak obehnali Davidovo město vysokou a pevnou hradbou s mohutnými věžemi, aby jim sloužilo jako pevnost.

³⁴Usadili tam hříšné pohany, muže svévolné, kteří se tam opevnili.

³⁵Tam také uskladnili zbraně i potravu a kořist, kterou nakradli v Jeruzalémě. Stali se velikou hrozbou.

³⁶Stali se úkladným nebezpečím pro svatyni a natrvalo hrozivým protivníkem pro Izraele.

³⁷Kolem chrámu prolévali nevinnou krev a svatyni poskvrňovali.

³⁸Obyvatelé Jeruzaléma se kvůli nim rozprchli a město se stalo příbytkem cizinců. Vlastním potomkům se stalo cizinou, jeho děti je opustily.

³⁹Jeho svatyně zpustla jako poušť, svátky se proměnily ve dny zármutku, sobotní slavnosti v potupu, čest přišla v opovržení.

⁴⁰Jak bylo dříve plné slávy, tak bylo nyní plné pohrdání, jeho pýcha se změnila v truchlení.

⁴¹Král dal vyhlásit v celém království, že se všichni musí stát jednolitým lidem,

⁴²že každý musí opustit vlastní obyčeje. Všechny národy se rozkazu krále podrobily,

⁴³i mnohým z Izraele se zalíbila králova bohoslužba, obětovali modlám a znesvěcovali sobotu.

⁴⁴Král poslal do Jeruzaléma a do judských měst posly s vyhláškami, že budou muset žít podle zákonů, jež byly jejich zemi cizí.

⁴⁵Nařídil zrušit zápalné oběti i obětní dary a úlitby ve svatyni, znesvěcovat soboty a svátky,

⁴⁶poskvrnit svatyni a svaté věci,

⁴⁷stavět oltáře, posvátné háje a modly, obětovat vepře a nečistá zvířata,

⁴⁸syny nechat neobřezané a jejich duše poskvrňovat všemožnou nečistotou a ohavností,

⁴⁹až by byla vymýcena každá vzpomínka na Boží zákon a změněna všechna jeho ustanovení.

⁵⁰Kdo by pak nejednal podle králova zákona, nechť zemře.

⁵¹Podobná nařízení vydal pro celé království. Nade vším lidem ustanovil dohlížitele a judským městům nařídil, aby jedno po druhém obětovalo.

⁵²Mnozí z lidu se k nim připojili, všichni, kdo odpadli od Zákona a v zemi páchali zlo.

⁵³Izraele donutili uchylovat se do skrýší, kdekoli se dalo najít útočiště.

⁵⁴Patnáctého dne měsíce kislevu roku stého čtyřicátého pátého Antiochos postavil na oltáři ‚ohyzdnou modlu‘; podobné oltáře stavěli také v okolních judských městech

⁵⁵a pálili kadidlo u dveří domů a na ulicích.

⁵⁶Knihy Zákona, které našli, roztrhali a spálili.

⁵⁷Byla-li u někoho nalezena Kniha smlouvy nebo hlásil-li se někdo k Zákonu, byl podle královského rozsudku popraven.

⁵⁸Pohané dávali Izraeli pocítit svou moc, měsíc co měsíc vyslídili vždy někoho ve městech.

⁵⁹Každého pětadvacátého dne v měsíci obětovali na obětišti postaveném na vrchu oltáře.

⁶⁰Podle rozkazu zabíjeli i ženy, které daly obřezat své syny,

⁶¹a kojence oběsili na jejich šíjích. Vraždili z jejich rodin i ty, kdo děti obřezávali.

⁶²Mnozí v Izraeli však zůstali pevní a jen se utvrzovali v tom, že nebudou jíst nečisté.

⁶³Byli odhodláni raději zemřít než se poskvrnit nečistým jídlem, a znesvětit tak posvátnou smlouvu; a také zemřeli.

⁶⁴Na Izraele dolehl převeliký hněv.