1. Makabejská

¹Egyptský král shromáždil vojska početná jako písek na břehu moře a velké loďstvo. Chtěl se zmocnit lstí Alexandrovy říše a připojit ji ke své.

²S mírumilovnými slovy se vydal do Sýrie, kde mu obyvatelé otvírali města a vycházeli mu vstříc. Alexandr totiž nařídil, aby ho všude přijali, vždyť to byl jeho tchán.

³Jakmile však Ptolemaios vstoupil do měst, do každého z nich dal vojenskou posádku.

⁴Když se přiblížil k Ašdódu, ukazovali mu spálenou svatyni Dagónovu, rozvaliny Ašdódu i osad v jeho okolí a pohozené mrtvoly padlých v boji a upálených; navršili jich totiž hromady u cesty, kudy se ubíral.

⁵Stěžovali si u krále na Jónatana za to, co udělal, aby ho pošpinili, ale král mlčel.

⁶Jónatan vyšel králi naproti do Jafy se slávou, pozdravili se navzájem a přenocovali tam.

⁷Jónatan pak doprovázel krále až k řece nazvané Eleutheros a vrátil se do Jeruzaléma.

⁸Sotvaže král Ptolemaios opanoval města na pobřeží až k přímořské Seleukii, začal proti Alexandrovi kout pikle.

⁹Poslal posly ke králi Démétriovi se vzkazem: „Uzavřeme spolu smlouvu, dám ti svou dceru, kterou měl Alexandr, a ty budeš vládnout v království svého otce.

¹⁰Mrzí mě, že jsem mu dal svou dceru, neboť se mne pokusil zabít.“

¹¹Takto jej pošpinil, protože toužil po jeho království.

¹²Vzal mu svou dceru a dal ji Démétriovi. To vedlo k rozchodu s Alexandrem a k jejich otevřenému nepřátelství.

¹³Ptolemaios vešel do Antiochie a ozdobil se královskou čelenkou Asie. Nosil tak na hlavě dvě čelenky: Egypta a Asie.

¹⁴Král Alexandr byl v té době v Kilikii, protože tamní obyvatelé od něho odpadali.

¹⁵Když slyšel, co se stalo, vytáhl proti Ptolemaiovi do boje. Ten proti němu vyrazil se silným vojskem a donutil ho k ústupu.

¹⁶Alexandr utekl do Arábie, aby tam našel útočiště.

¹⁷Ale náčelník Arabů Zabdíel mu usekl hlavu a poslal ji Ptolemaiovi; král Ptolemaios byl na vrcholu moci.

¹⁸Třetího dne však král Ptolemaios zemřel a jeho posádky, které umístil do pevností, byly od místních obyvatel pobity.

¹⁹Tak se dostal roku stého šedesátého sedmého k vládě Démétrios.

²⁰V těch dnech shromáždil Jónatan vojsko z Judska, aby se konečně zmocnil hradu v Jeruzalémě, a přitom dal přistavit četné obléhací stroje.

²¹Několik svévolných mužů nenávidějících národ odešlo ke králi žalovat, že Jónatan obléhá hrad.

²²Když to král uslyšel, rozhněval se, dal zapřáhnout a jel do Ptolemaidy. Jónatanovi napsal, aby zanechal obléhání a co nejrychleji se dostavil do Ptolemaidy k setkání.

²³Když to Jónatan uslyšel, nařídil pokračovat v obléhání. Ze starších Izraele a z kněží si vybral družinu a vydal se na nebezpečnou cestu.

²⁴Vzal stříbro, zlato, roucha a mnohé jiné dary a šel za králem do Ptolemaidy. Získal si jeho přízeň,

²⁵přestože několik svévolníků z jeho národa si naň stěžovalo.

²⁶Král jednal s Jónatanem jako jeho předchůdci a vyvýšil ho před očima všech svých přátel.

²⁷Potvrdil jeho velekněžský úřad a všechny ostatní hodnosti, které měl předtím, a učinil ho prvním z družiny svých přátel.

²⁸Jónatan požádal krále, aby osvobodil od daní Judsko a tři samařské okresy, a slíbil mu za to tři sta talentů.

²⁹Král souhlasil. Co v té věci nařídil, oznámil Jónatanovi v listu tohoto znění:

³⁰„Král Démétrios posílá pozdrav svému bratru Jónatanovi a židovskému národu.

³¹Posíláme vám na vědomí opis listu, který jsme o vás napsali svému příbuznému Lasthenovi.

³²Král Démétrios posílá otci Lasthenovi pozdrav.

³³Národu židovskému, našim přátelům, chovajícím se vůči nám spravedlivě, jsme se rozhodli prokázat dobrodiní pro jejich náklonnost k nám.

³⁴Potvrzujeme jim území Judska; tři okresy, Efrajim, Lód a Ramatajim, ať jsou od Samařska připojeny k Judsku i se svým okolím. Výnos z nich ať patří těm, kdo obětují v Jeruzalémě, namísto dřívějších královských daní, které král od nich vybíral každý rok z úrody polí a zahrad.

³⁵V jejich prospěch se od nynějška vzdáváme i všeho ostatního, co by nám připadalo z desátků, cel, daně ze soli a obvyklých poplatků korunních.

³⁶Nic z toho nebude odvoláno od nynějška po všechny časy.

³⁷Postarej se, abys pořídil opis této listiny a dal jej Jónatanovi, ať je uložen na posvátné hoře na důstojném místě.“

³⁸Král Démétrios viděl, že země se uklidnila a nikdo mu neodporuje. Rozpustil tedy všechna svá vojska, každého poslal do jeho domova a ponechal si jenom vojska cizích žoldnéřů, najatá na ostrovech pohanů. Všechna vojska sestavená jeho předky se s ním proto znepřátelila.

³⁹Když Trýfón, dávný přívrženec Alexandrův, viděl obecnou nespokojenost všech vojsk s Démétriem, odešel k Arabovi Imalkúemu, který vychovával Alexandrova synka Antiocha.

⁴⁰Naléhal na něho, aby mu ho vydal, že by mohl kralovat po svém otci. Prozradil mu, co nařídil Démétrios a jak se s ním znepřátelila jeho vojska. Pobyl tam mnoho dní.

⁴¹Jónatan poslal králi Démétriovi žádost, aby odvolal posádku z jeruzalémského hradu a z ostatních pevností, neboť svými výpady stále ohrožovali Izraele.

⁴²Démétrios poslal Jónatanovi odpověď: „Nejenže vyhovím tobě a tvému národu, ale jakmile nastane vhodná doba, vyznamenám tebe i tvůj lid poctami.

⁴³A nyní buď tak laskav a pošli mi muže na pomoc v boji, neboť všechno mé vojsko ode mne odpadlo.“

⁴⁴Jónatan mu poslal do Antiochie tři tisíce statečných bojovníků. Když dorazili ke králi, ten se velmi zaradoval nad jejich příchodem.

⁴⁵

⁴⁶46 Ten před nimi utekl do paláce, ale občané obsadili ulice města a začali útočit.

⁴⁷Král proto zavolal na pomoc židy. Všichni k němu ihned nastoupili, rozdělili se do skupin po celém městě a pobili toho dne na sto tisíc lidí.

⁴⁸Město zapálili, pobrali téhož dne velkou kořist a krále zachránili.

⁴⁹Když obyvatelé města viděli, že se zdařil záměr židů zmocnit se města, poklesli na mysli a zkroušeně volali ke králi:

⁵⁰„Podej nám pravici ke smíru, ať přestanou židé bojovat proti nám a proti městu!“

⁵¹Složili zbraně a uzavřeli mír. Král vyznamenal židy přede všemi obyvateli svého království. S velkou kořistí se vrátili do Jeruzaléma.

⁵²Když Démétrios seděl opět pevně na královském trůnu a země se uklidnila, král

⁵³zapřel všechno, co dříve ujednal, a odvrátil se od Jónatana. Nejenže se mu neodvděčil za projevenou náklonnost, ale ještě jej velmi utiskoval.

⁵⁴Potom se vrátil Trýfón a přivedl s sebou Antiocha, ještě malé dítě. Prohlásil ho za krále a vložil mu na hlavu čelenku.

⁵⁵Shromáždily se u něho všechny vojenské oddíly, které Démétrios rozpustil, a pustily se do boje s Démétriem; ten byl obrácen na útěk a musel uprchnout.

⁵⁶Trýfón se zmocnil slonů a dobyl Antiochie.

⁵⁷Mladičký Antiochos napsal Jónatanovi: „Potvrzuji tě v úřadu velekněze, ustanovuji tě nad čtyřmi okresy a smíš se nazývat přítelem krále.“

⁵⁸Poslal mu zlaté nádobí k užívání, dal mu právo pít ze zlatých číší, chodit v purpuru a nosit zlatou sponu.

⁵⁹Jeho bratra Šimeóna ustanovil pak velitelem od týrského srázu až k hranicím Egypta.

⁶⁰Jónatan vytáhl a postupoval územím za Řekou a jeho městy. Přidala se k němu na pomoc všechna vojska Sýrie. Když přišel k Aškalónu, obyvatelé města mu se slávou vyšli vstříc.

⁶¹Odtamtud odešel do Gázy, ale tamější obyvatelé před ním zavřeli brány. Jónatan tedy město oblehl, jeho předměstí zapálil a vydrancoval.

⁶²Na prosby obyvatel Gázy jim však podal pravici ke smíru, ale vzal syny jejich představitelů jako rukojmí a poslal je do Jeruzaléma. Pak prošel zemí až k Damašku.

⁶³Jónatan uslyšel, že do Kádeše v Galileji přitáhli Démétriovi velitelé s početným vojskem, aby ho zbavili jeho úřadu.

⁶⁴Obrátil se proti nim a na místě zanechal svého bratra Šimeóna.

⁶⁵Ten přitáhl k Bétsúru, obklíčil jej a bojoval s ním mnoho dní,

⁶⁶až ho prosili o pravici ke smíru. On jim ji podal, ale vyhnal je odtud. Zmocnil se města a umístil tam posádku.

⁶⁷Jónatan se zatím se svým vojskem utábořil u jezera Genezaretského a časně ráno vyrazili do roviny Chasóru.

⁶⁸A tam na té rovině se střetli s vojskem cizáků, kteří se proti nim vrhli ze zálohy v horách a táhli proti nim.

⁶⁹Když zálohy vytrhly ze svých úkrytů a daly se do boje,

⁷⁰všichni od Jónatana uprchli, nezůstal z nich ani jeden kromě velitelů Matitjáše, syna Abšalómova, a Judy, syna Chalfiova.

⁷¹Jónatan roztrhl své roucho, hlavu posypal prachem a modlil se.

⁷²Pak se na žoldnéře obořil a obrátil je na útěk. Rozutekli se.

⁷³Jakmile to viděli ti, kdo od něho zběhli, vrátili se k němu a společně pronásledovali nepřítele a zastavili se až u nepřátelského ležení v Kádeši, kde se utábořili.

⁷⁴Ten den padlo na tři tisíce cizáků. Jónatan se potom vrátil do Jeruzaléma.