1. Makabejská

¹Jónatan viděl, že je vhodný čas poslat vybrané muže do Říma, aby tam s nimi upevnili a obnovili přátelství.

²V tom smyslu poslal listy také Sparťanům i na jiná místa.

³Vyslanci se vydali do Říma, vstoupili do senátu a učinili prohlášení: „Posílá nás velekněz Jónatan a židovský národ, abyste s nimi obnovili přátelství a spojenectví, jako tomu bylo dříve.“

⁴Římané jim pak vystavili listy pro úřady jednotlivých míst, aby jim zajistily bezpečný doprovod do Judska.

⁵A zde je opis listů, které napsal Jónatan Sparťanům:

⁶„Velekněz Jónatan, starší národa, kněží a ostatní židovský lid zdraví bratry Sparťany.

⁷Už v dřívější době dostal velekněz Onias listy od Areia, který býval vaším králem, že jste naši bratří, jak dokládá přiložený opis.

⁸Onias přijal posla s poctami a převzal listy, kde se zjevně mluví o spojenectví a přátelství.

⁹Nám to sice není zapotřebí, vždyť naší oporou a útěchou jsou svaté knihy, které máme v rukou.

¹⁰Přesto však vás chceme znovu ujistit o svém bratrství a přátelství, aby se nezdálo, že jsme se vám odcizili; od vašeho poselství uplynula totiž dlouhá doba.

¹¹My na vás ustavičně pamatujeme při obětech, které přinášíme o svátcích a při jiných k tomu určených dnech, i při modlitbách, jak se sluší a patří pamatovat na bratry.

¹²Radujeme se z vaší proslulosti.

¹³Na nás se však ze všech stran přivalilo mnoho útisku a válek, které proti nám vedli okolní králové.

¹⁴Do těchto válek jsme nechtěli zatahovat vás ani ostatní své spojence a přátele.

¹⁵Máme totiž pomoc z Nebe, jejímž přispěním jsme byli zachráněni od nepřátel v boji pokořených.

¹⁶Nyní jsme vybrali Núménia, syna Antiochova, a Jásonova syna Antipatra a poslali jsme je k Římanům, aby s námi obnovili dřívější přátelství a spojenectví.

¹⁷Uložili jsme jim, aby se vydali také k vám, pozdravili vás a předali vám náš dopis o obnovení našeho bratrství.

¹⁸Budeme vám vděčni, když nám na to odpovíte.“

¹⁹A toto je opis listu zaslaného Oniasovi:

²⁰„Areios, král Sparťanů, zdraví velekněze Oniase.

²¹V jednom spise o Sparťanech a židech se našlo, že jsou bratří a že jsou z rodu Abrahamova.

²²Když jsme se nyní o tom dozvěděli, uvítali bychom, kdybyste nám napsali, jak si představujete pokojné soužití.

²³My navrhujeme toto: Vaše stáda a majetek patří i nám a naše jsou zároveň vaším vlastnictvím. Uložili jsme poslům, aby vám to oznámili.“

²⁴Potom se Jónatan dozvěděl, že se Démétriovi velitelé vracejí s vojskem ještě větším než dříve, aby s ním bojovali.

²⁵Vytáhl z Jeruzaléma a postupoval proti nim do území Chamátu. Nedal jim možnost vniknout do své země.

²⁶Do jejich tábora poslal vyzvědače. Když se vrátili, oznámili mu, že se nepřátelé chystají přepadnout je v noci.

²⁷Po západu slunce nařídil Jónatan svým vojákům, aby bděli ve zbrani a byli po celou noc připraveni k boji. Kolem tábora rozestavěl stráže.

²⁸Když se protivníci doslechli, že Jónatan a jeho vojáci jsou připraveni na boj, dostali strach. Vyděšeni zapálili ohně ve svém táboře.

²⁹Jónatan se svými vojáky zjistili jejich útěk až ráno, neboť v noci viděli hořet ohně.

³⁰Pronásledoval je, ale nedostihl, neboť už přešli řeku Eleutheros.

³¹Pak se Jónatan obrátil proti Arabům zvaným Zabadaiovci, porazil je a uchvátil kořist.

³²Potom vyrazil, táhl do Damašku a prošel celou tu krajinu.

³³Také Šimeón vytáhl z Jeruzaléma, prošel až k Aškalónu a blízkým pevnostem, odchýlil se směrem na Jafu a obsadil ji.

³⁴Doslechl se totiž, že tu pevnost chtějí vydat Démétriovým přívržencům; proto tam dosadil posádku, aby ji střežila.

³⁵Když se Jónatan vrátil, svolal starší lidu a radil se s nimi, jak vybudovat pevnosti v Judsku,

³⁶jak zvýšit hradby Jeruzaléma a vystavět ještě vyšší zeď mezi hradem a městem. Měla jej odříznout od města, aby byl odkázán sám na sebe a jeho posádka nemohla kupovat ani prodávat.

³⁷Sešli se k budování města, a protože se zřítilo kus zdi na východní straně u potoka, opravili ji; ta zeď se jmenuje Chafenata.

³⁸Šimeón vystavěl v Přímořské nížině Chadídu, opevnil ji a vsadil do ní brány se závorami.

³⁹Trýfón nyní zatoužil stát se králem Asie a nasadit si královskou čelenku; proto se chystal vztáhnout ruku na krále Antiocha.

⁴⁰Obával se však, že Jónatan mu v tom bude překážet a proti němu vystoupí. Hledal tedy příležitost, jak se ho zmocnit a zabít ho. Vytrhl s vojskem a postupoval do Bét-šeánu.

⁴¹Jónatan vytáhl proti němu a dorazil do Bét-šeánu se čtyřiceti tisíci vybranými vojáky.

⁴²Když Trýfón viděl, že přitáhl Jónatan s početným vojskem, bál se ho napadnout,

⁴³naopak přijal ho slavnostně a představil všem svým přátelům, dal mu dary a nařídil svým družiníkům a jejich vojskům, aby ho poslouchali jako jeho samého.

⁴⁴Jónatanovi řekl: „Proč jsi sem trmácel všechen tento lid, když mezi námi není válka?

⁴⁵Pošli je domů, vyber si jen oddíl mužů jako doprovod a pojď se mnou do Ptolemaidy. Chci ti ji odevzdat i s ostatními pevnostmi a vojsky a se všemi veliteli zásobovacích oddílů, a pak se hned vrátím. Jen proto jsem přišel.“

⁴⁶Jónatan mu uvěřil a učinil podle jeho návrhu, odeslal vojska, a ta se vrátila do Judska.

⁴⁷Ponechal si u sebe jen tři tisíce mužů; z nich dva tisíce ponechal v Galileji a tisíc jich šlo s ním.

⁴⁸Když vešel do Ptolemaidy, obyvatelé uzavřeli brány, jeho zajali a všechen jeho doprovod pobili mečem.

⁴⁹Trýfón poslal vojska i jízdu do Galileje a do velké roviny, aby vyhladili všechny, kdo byli s Jónatanem.

⁵⁰Ti se dovtípili, že Jónatan byl polapen a zahynul asi i se svým doprovodem. Vzájemně se povzbudili a postupovali seřazeni v šiky pohotově k boji.

⁵¹Když ti, kdo je stíhali, uviděli, že jim půjde o život, dali se na ústup;

⁵²tak se mohli všichni v klidu vrátit do Judska. Oplakávali Jónatana a jeho doprovod a zmocnil se jich veliký strach. Celý Izrael prožíval hluboký zármutek.

⁵³Všechny sousední pronárody hledaly cestu, jak je vyhubit, a říkaly si: „Teď nemají vůdce ani ochránce, vstupme tedy s nimi do války a vymažme památku na ně z mysli lidí!“