1. Makabejská

¹Na jeho místo nastoupil jeho syn Juda zvaný Makabejský.

²Pomáhali mu všichni bratři a ti, kdo se přidali k jeho otci, a s nadšením vedli boj Izraelců.

³Juda rozšířil slávu svého lidu, oblékl pancíř jako obr, oděl se vojenskou zbrojí, podstupoval bitvu za bitvou a jeho meč byl záštitou celému šiku.

⁴Svými činy se podobal lvu, lvímu mláděti řvoucímu na kořist.

⁵Vyhledával a pronásledoval svévolníky, upaloval ty, kdo týrali jeho lid.

⁶Svévolníci ze strachu před ním utíkali, budil děs u všech věrolomníků, jeho rukama se zdárně uskutečňovala záchrana.

⁷Způsobil trpké chvíle mnohým králům, svými činy potěšil Jákoba, navěky bude požehnaná jeho památka.

⁸Procházel judskými městy, hubil v nich svévolníky, odvracel Boží hněv od Izraele.

⁹Proslavil se až na konec země, přitahoval k sobě ty, kdo byli na pokraji záhuby.

¹⁰Apollónios shromáždil pohany a velké vojsko ze Samařska, aby bojoval s Izraelem.

¹¹Když se to Juda dozvěděl, vytrhl proti němu, porazil ho a zabil. Bylo mnoho raněných a padlých a ostatní se rozutekli.

¹²Ukořistili jejich zbroj, a Juda si vzal Apollóniův meč, se kterým pak bojoval po všechny dny.

¹³I uslyšel Sérón, vůdce syrského vojska, že Juda u sebe shromáždil zástup, sbor věrných, odhodlaných k boji,

¹⁴a řekl: „Porazím Judu a s ním ty, kdo znevážili králův výnos; získám si tak věhlas a proslavím se v království.“

¹⁵Vytáhl do boje a s ním i silný zástup svévolníků, aby mu pomohli pomstít se na Izraelcích.

¹⁶Přiblížil se až k cestě u Bétchorónu a Juda mu vyšel vstříc s nepatrným vojskem.

¹⁷Když Izraelci uviděli vojsko postupující proti nim, řekli Judovi: „Je nás hrstka, jak budeme moci bojovat proti tak veliké přesile? A ke všemu jsme dnes vysílení a hladoví.“

¹⁸Juda odpověděl: „Množství lidí může být snadno zdoláno hrstkou, pro Nebe není rozdíl zachránit malým nebo velkým počtem.

¹⁹Vítězství ve válce nezáleží na množství vojska, sílu dává Nebe.

²⁰Jdou proti nám plni pýchy a zloby, aby vyhladili nás i naše ženy a děti, aby nás oloupili.

²¹My však bojujeme za svůj život a za své zákony.

²²Nebe samo je rozdrtí před našima očima, nebojte se jich!“

²³Sotvaže skončil, ihned se vrhl na nepřítele a Sérón i jeho vojsko byli rozdrceni.

²⁴Pronásledovali ho od cesty k Bét-chorónu až do roviny; kolem osmi set mužů padlo, ostatní utekli do země Pelištejců.

²⁵Na okolní pronárody padla bázeň, a začali mít hrůzu z Judy a jeho bratrů.

²⁶Jeho jméno proniklo až ke králi, mezi pohany se vyprávělo o jeho bitvách.

²⁷Když to všechno slyšel král Antiochos, velmi se rozhněval. Dal svolat a shromáždit všechna vojska svého království, armádu velmi silnou.

²⁸Otevřel svou pokladnici a vyplatil vojsku žold na celý rok s příkazem, aby byli připraveni, jakmile jich bude třeba.

²⁹Přitom zjistil, že peněz v pokladnici je namále a malé že jsou i daně z judské země, a to kvůli vzpouře a bídě, kterou sám v zemi způsobil tím, že chtěl potlačit pradávné zákony.

³⁰Bál se, že nebude mít jako dosud prostředky na výdaje a dary, které rozdával štědrou rukou víc než králové před ním.

³¹Byl z toho bezradný, a nakonec se rozhodl táhnout do Persie, vybrat z tamějších krajů daně a sehnat mnoho peněz.

³²Jako správce říše od řeky Eufratu až po hranice Egypta ponechal Lýsiáse, muže slavného a z královského rodu,

³³a svěřil mu výchovu svého syna Antiocha, dokud se sám nevrátí.

³⁴Dal mu polovinu vojska i slony a udělil rozkazy o všem, co měl v plánu.

³⁵Na obyvatele Judska a Jeruzaléma rozkázal poslat vojsko, které by rozdrtilo a zničilo vojenskou sílu Izraele a to, co zbylo z Jeruzaléma. Vyhladit jejich památku z toho místa,

³⁶nově osídlit jejich kraje cizinci a losem jim rozdělit jejich zemi.

³⁷Král si vzal druhou polovinu vojska a roku stého čtyřicátého sedmého helénské éry vytáhl z Antiochie, svého královského města, překročil řeku Eufrat a prošel výše položené kraje.

³⁸Lýsiás určil Ptolemaia, syna Dorymenova, Níkánóra a Gorgiu, mocné muže z králových přátel,

³⁹a poslal s nimi čtyřicet tisíc mužů a sedm tisíc jezdců, aby vtrhli do Judska a podle králova rozkazu je úplně zpustošili.

⁴⁰Vytáhli s vojskem a došli do blízkosti Emauz, kde se utábořili na rovině.

⁴¹Když se o tom dozvěděli kupci té krajiny, přišli do tábora s velkým množstvím stříbra a zlata a s okovy, aby si Izraelce koupili za otroky. K vojsku se připojily oddíly ze Sýrie i z jiných zemí.

⁴²Juda a jeho bratři poznali hrozící nebezpečí. Když uviděli vojska tábořit na jejich území a když se doslechli o králově rozkazu nařizujícím úplné vyhlazení lidu,

⁴³povzbuzovali jeden druhého: „Zabraňme zničení svého lidu, bojujme za svůj lid a za svatyni!“

⁴⁴Připraveni k boji shromáždili se, modlili se a vyprošovali si slitování a milosrdenství.

⁴⁵Jeruzalém byl neobydlený jako poušť, nikdo z jeho synů nevcházel ani nevycházel, svatyně byla podupána, na hradě se usadili cizinci, stal se útulkem pohanů. Radost byla odňata Jákobovi, zmlkla loutna i citera.

⁴⁶Shromážděné vojsko odešlo proto do Mispy naproti Jeruzalému, neboť Mispa byla dříve pro Izraele místem modlitby.

⁴⁷Toho dne se postili, oblékli žíněné roucho, posypali si hlavu popelem a roztrhli svůj oděv.

⁴⁸Otevřeli knihu Zákona, aby tam hledali odpověď, jako ji hledají pohané u svých model.

⁴⁹Přinesli tam i kněžská roucha, prvotiny a desátky, svolali i nazíry, kteří splnili počet dní svého slibu,

⁵⁰a hlasitě volali k Nebi: „Co máme s těmito muži dělat, kam je máme zavést?

⁵¹Tvá svatyně je podupána a znesvěcena, tvoji kněží úpí v pláči a ponížení.

⁵²Hle, pohané se proti nám shlukli, aby nás vyhladili, ty víš, co s námi zamýšlejí.

⁵³Jakpak budeme moci před nimi obstát, jestliže ty nám nepomůžeš?“

⁵⁴Potom zatroubili na polnice a spustili mohutný pokřik.

⁵⁵Juda ustanovil velitele lidu, tisícníky, setníky, padesátníky a desátníky,

⁵⁶a potom každého, kdo stavěl dům nebo měl před svatbou, popřípadě zakládal vinici anebo byl bázlivý, vybídl podle předpisu Zákona, aby se vrátil domů.

⁵⁷Tábor se pak přestěhoval na jih od Emauz.

⁵⁸Juda vydal rozkaz: „Opásejte se a buďte stateční. Časně ráno buďte připraveni k boji s těmito pohany, kteří se srotili proti nám, aby zničili nás i naši svatyni.

⁵⁹Je lépe zemřít v boji než se dívat na neštěstí našeho lidu a svatyně.

⁶⁰Ale ať se stane podle vůle Nebes!“