1. Makabejská

¹Gorgiás vzal pět tisíc mužů a tisíc vybraných jezdců a v noci vyrazil z tábora,

²aby přepadl tábor židů a náhle na něj udeřil. Vedlo je mužstvo hradní posádky.

³Juda se to dozvěděl a se svým vojskem se přesunul, aby královo vojsko přepadl u Emauz,

⁴dokud ještě některé jeho oddíly byly mimo tábor.

⁵Gorgiás vtrhl v noci do Judova ležení, ale nikoho nenašel. Vydal se hledat je do hor, protože si myslel: Prchají před námi.

⁶Juda se však časně zrána objevil na rovině se třemi tisíci muži. Neměli však štíty ani meče, jak by byli chtěli.

⁷Viděli, že tábor nepřátel je silně opevněný a dobře střežený, obklopený jezdci, samými zkušenými bojovníky.

⁸Tu řekl Juda mužům, kteří byli s ním: „Nebojte se jejich množství, nestrachujte se střetnout se s nimi;

⁹vzpomeňte si, jak byli zachráněni naši otcové při Rudém moři, když je pronásledoval farao s vojskem.

¹⁰Volejme nyní k Nebi, snad se mu zalíbí a rozpomene se na smlouvu s našimi otci a rozdrtí dnes toto vojsko před našima očima,

¹¹aby všichni pohané poznali, že tu je, kdo vykoupil a zachraňuje Izraele.“

¹²Když cizáci vzhlédli a uviděli je postupovat proti sobě,

¹³vytáhli z tábora k boji. Judovi mužové zaduli do polnic

¹⁴a rozpoutala se bitva; pohané v ní byli poraženi a utekli směrem k rovině.

¹⁵Všichni, kdo se opozdili, padli mečem, protože židé je pronásledovali až do Gezeru a do roviny edómské, do Ašdódu a Jabny; padlo z nich na tři tisíce mužů.

¹⁶Juda se svým vojskem je přestal pronásledovat a vrátil se zpátky.

¹⁷Řekl lidu: „Nemyslete na kořist, ještě nás čekají boje:

¹⁸Gorgiás se svým vojskem je v horách blízko nás! Vytrvejte tedy v boji s našimi nepřáteli a až bude po všem, vezmete si svou kořist podle libosti.“

¹⁹Zatímco ještě mluvil, bylo vidět, jak se jakýsi nepřátelský oddíl vynořuje z hor.

²⁰Cizáci spatřili, že se jejich oddíly obrátily na útěk a že židé zapalují tábor; stoupající kouř svědčil o tom, co se stalo.

²¹Tento pohled je velmi poděsil, a když navíc spatřili Judovo vojsko připravené na rovině k boji,

²²uprchli všichni do pelištejské země.

²³Potom se Juda vrátil do tábora pro kořist; pobrali v něm množství zlata a stříbra, látek z purpuru fialového i rudého a mnoho jiného bohatství.

²⁴Na zpáteční cestě zpívali chvalozpěvy k Bohu v nebi, že je dobrý, že jeho milosrdenství je věčné.

²⁵Ten den byl pro Izraele dnem velikého vysvobození.

²⁶Ti z cizáků, kdo se zachránili, přišli k Lýsiásovi a oznámili mu všechno, co se stalo.

²⁷Zděsil se, když to uslyšel, a zuřil, že to s Izraelem nedopadlo tak, jak si přál a jak to nařizoval králův rozkaz.

²⁸Příštího roku sebral šedesát tisíc vycvičených mužů a pět tisíc jezdců, aby Izraele úplně potřel.

²⁹Vpadli do Edómska a utábořili se v Bét-súru. Juda se jim postavil s deseti tisíci muži.

³⁰Při pohledu na jejich mocné vojsko se modlil takto: „Požehnaný jsi, vysvoboditeli Izraele! Ty jsi zlomil obrovu sílu rukou svého služebníka Davida, tys vydal tábor Pelištejců do rukou Saulova syna Jónatana a jeho zbrojnoše.

³¹Stejně vydej do rukou svého izraelského lidu tento tábor nepřátel, ať jsou zahanbeni se svou vojenskou silou i jízdou!

³²Nažeň jim strach, zlom jejich zpupnou odvahu, ať jejich porážka jimi otřese.

³³Sraz je mečem těch, kdo tě milují, ať tě slaví svými chvalozpěvy všichni, kdo znají tvé jméno.“

³⁴Vojska se střetla a z tábora Lýsiásova padlo na pět tisíc mužů, našli smrt v boji zblízka.

³⁵Když Lýsiás viděl, že je jeho vojsko rozprášeno a že vzrůstá odvaha Judových vojáků, i jak jsou všichni odhodláni žít, nebo hrdinně padnout, vrátil se do Antiochie. Tam najal nové žoldnéře, aby s ještě větší silou vtrhl do Judska.

³⁶Potom Juda a jeho bratři vyhlásili: „Naši nepřátelé jsou rozdrceni, pojďme očistit a znovu posvětit svatyni!“

³⁷Všecko vojsko se shromáždilo a pochodovalo na horu Sijón.

³⁸Spatřili svatyni pustou, oltář znesvěcený, brány spálené, nádvoří zarostlé křovím jako v lese nebo na hoře, kněžské místnosti zcela zpustošené.

³⁹Roztrhli svá roucha a s velikým nářkem si sypali na hlavu popel.

⁴⁰Padli tváří k zemi, troubili na polnice a volali k Nebi.

⁴¹Tehdy určil Juda oddíl, aby chránil před útokem z tvrze ty, kdo budou čistit svatyni.

⁴²Poté vybral bezúhonné kněze oddané Zákonu,

⁴³aby očistili svatyni a znesvěcené kameny odnesli na smetiště.

⁴⁴Radili se, co mají dělat s oltářem zápalných obětí, který byl znesvěcen.

⁴⁵Správně se rozhodli, že jej strhnou, aby nebylo pro ně potupou, že jim jej pohané poskvrnili. Zbořili jej tedy

⁴⁶a kameny z něho uložili na vhodném místě na chrámové hoře, dokud nepovstane prorok, který by rozhodl, co se má s nimi stát.

⁴⁷Pak vzali neotesané kameny podle Zákona a postavili nový zápalný oltář podle vzoru dřívějšího.

⁴⁸Znovu zbudovali svatyni i vnitřní zařízení a vysvětili nádvoří,

⁴⁹zhotovili nové posvátné nádoby a do svatyně vnesli svícen, kadidlový oltář a stůl.

⁵⁰Na oltáři zapálili kadidlo a zažehli světla na svícnu, aby osvětlovala vnitřek chrámu.

⁵¹Na stůl položili chleby, zavěsili závěsy a šťastně dokončili, co započali.

⁵²Dvacátého pátého dne devátého měsíce (je to měsíc kislev) roku stého čtyřicátého osmého vstali časně ráno

⁵³a na novém oltáři přinesli oběť podle Zákona.

⁵⁴Bylo to právě ve výroční den, kdy svatyni znesvětili pohané, ve kterém byla nyní znovu posvěcena zpěvem žalmů s citerami, harfami a cymbály.

⁵⁵Všechen lid padl na tvář, klaněl se a dobrořečil Nebi, že jim dopřálo zdar.

⁵⁶Osm dní slavili posvěcení oltáře, s radostí přinášeli zápalné oběti, obětovali oběti za zachránění a oběti chvály.

⁵⁷Průčelí chrámu ozdobili zlatými věnci a štítky, obnovili vstupní bránu i kněžské místnosti a zavěsili dveře.

⁵⁸Lid prožíval velikou radost, že byla odčiněna potupa způsobená pohany.

⁵⁹Juda, jeho bratři a celé shromáždění Izraele se usnesli, že každoročně, od dvacátého pátého dne měsíce kislevu budou osmidenním veselím a díkůvzdáním slavit posvěcení oltáře.

⁶⁰Tehdy také vystavěli okolo hory Sijónu vysoké hradby a pevné věže, aby pohané nemohli přijít a rozbořit je, jak to udělali předtím.

⁶¹Dosadili tam posádku na obranu Sijónu a opevnili k jeho ochraně i Bét-súr, aby lid měl ochranu před Edómci.