1. Makabejská

¹Když se okolní pohané dozvěděli, že je zápalný oltář znovu vybudován a svatyně posvěcena, vzplanuli vztekem

²a rozhodli se, že sprovodí Jákobovo pokolení ze svého středu. Začali izraelský lid vraždit a vyhlazovat.

³Bojoval tedy Juda proti synům Ezauovým v Edómsku, a to proti Akrabateně, protože znepokojovali Izraelce. Zahnal je do úzkých, způsobil jim velkou porážku a pobral jim kořist.

⁴Pamětliv zloby Baianovců, kteří byli jeho lidu pastí a léčkou tím, že zákeřně číhali u cest,

⁵zahnal je do věží, oblehl je, vyřkl nad nimi klatbu a věže spálil se všemi, kdo v nich byli.

⁶Pak se obrátil proti Amóncům a střetl se s Timoteem, který velel početnému a silnému vojsku.

⁷Utkal se s nimi v mnohých bitvách, potřel je a zničil.

⁸Zabral i Jaezer s jeho obcemi a vrátil se do Judska.

⁹Také pohané v Gileádu se vrhli na Izraelce bydlící na jejich území, aby je vyhubili. Ti před nimi uprchli do pevnosti Dathemy

¹⁰a poslali Judovi a jeho bratrům list se vzkazem: „Okolní pohané se na nás vrhli, aby nás vyhubili,

¹¹chystají se přitáhnout a dobýt pevnost, do které jsme se utekli, vůdcem jejich vojska je Timoteus.

¹²Přijď a vysvoboď nás z jejich rukou, neboť mnoho našich už padlo,

¹³mrtví jsou všichni naši bratři v Tubii, jejich ženy, děti a majetek jim padly za kořist, zahynulo tam asi tisíc mužů.“

¹⁴Ještě tento list ani nedočetli a už přišli poslové z Galileje s roztrženými rouchy a oznamovali:

¹⁵„Všichni z Ptolemaidy, Týru a Sidónu, celá pohanská Galilea, všichni se spolčili, aby nás vyhubili.“

¹⁶Když Juda a lid uslyšeli tyto zprávy, bylo svoláno velké shromáždění, aby se poradili, jak pomoci v tísni bratřím napadeným nepřáteli.

¹⁷Juda řekl svému bratru Šimeónovi: „Vyber si muže a jdi vysvobodit své bratry v Galileji, já a můj bratr Jónatan potáhneme do Gileádu.“

¹⁸K obraně Judska zanechal Josefa, syna Zekarjášova, a velitele Azarjáše se zbytkem vojska.

¹⁹Nařídil jim: „Buďte v čele tohoto lidu, dokud se nevrátíme, a nepouštějte se do boje s pohany.“

²⁰Šimeónovi bylo přiděleno tři tisíce mužů, s nimiž měl táhnout do Galileje, Judovi osm tisíc do Gileádu.

²¹Šimeón vytáhl do Galileje, svedl četné bitvy s pohany a porazil je.

²²Pronásledoval je až k branám Ptolemaidy. Z pohanů padlo na tři tisíce mužů a jejich výzbroj se stala Šimeónovou kořistí.

²³Vzal s sebou všechny muže z Galileje a z Arbatů i se ženami, dětmi a celým majetkem a přivedl je za velikého jásotu do Judska.

²⁴Juda Makabejský a jeho bratr Jónatan překročili Jordán a tři dny pochodovali pouští.

²⁵že mnozí z nich jsou zajati v Bosře, Beseru, Alemách, Chasfě, Makedu a Karnajimu, vesměs velikých a dobře hrazených městech.

²⁶Jsou zajati i v jiných městech Gileádu, ale nepřátelé se chystají nazítří přepadnout tato města, dobýt je a v jednom dni je všechny vyhladit.

²⁷Tu se Juda se svým vojskem okamžitě obrátil a přes poušť se vydal do Bosry. Město dobyl a ostřím meče pobil všechno obyvatelstvo mužského pohlaví, sebral všechnu kořist a město zapálil.

²⁸Odtud se pak v noci vydal k pevnosti Dathemě.

²⁹Záhy zrána, když pozdvihli oči, viděli množství lidu – bylo ho bezpočtu –, jak zvedají žebříky a vlečou obléhací stroje, aby zahájili útok na pevnost a dobyli ji.

³⁰Z pevnosti se zvedal k Nebi zvuk polnic a veliký křik. Juda viděl, že boj už začal.

³¹Zvolal na své vojáky: „Dnes bojujte za své bratry!“

³²Se třemi oddíly vpadl nepříteli do týla; zaduli do polnic a vykřikovali modlitby.

³³Jakmile Timoteovi vojáci poznali, že je to Makabejský, dali se před ním na útěk. Juda jim způsobil velkou porážku; ten den jich padlo na osm tisíc mužů.

³⁴Potom odbočil do Alemy; napadl a dobyl město a pobil všechno obyvatelstvo mužského pohlaví, pobral kořist a město zapálil.

³⁵Odtamtud odešel a dobyl Chasfu, Maked a Beser i ostatní města Gileádu.

³⁶Mezitím sebral Timoteus nové vojsko a utábořil se u Rafónu na druhém břehu potoka.

³⁷Juda poslal zvědy do nepřátelského tábora, a ti mu přinesli zprávu, že to je opravdu silné vojsko, neboť kolem Timotea se shromáždili všichni okolní pohané.

³⁸„Najali si na pomoc i Araby a táboří na druhém břehu potoka, připraveni proti tobě zasáhnout.“ Juda tedy vytáhl, aby se s nimi střetl.

³⁹Když se Timoteus dozvěděl, že se Juda blíží se svým vojskem k rozvodněnému potoku, řekl svým vojevůdcům: „Jestliže on první přebrodí potok a napadne nás, nebudeme mu moci odolat, přemůže nás.

⁴⁰Jestliže se toho neodváží a utáboří se na druhém břehu řeky, přejdeme my k němu a přemůžeme ho.“

⁴¹Když se Juda přiblížil k potoku, dal nastoupit dozorcům a vydal rozkaz: „Nedovolte nikomu odpočívat, všichni ať hned vytáhnou do boje!“

⁴²Juda přešel první proti nepříteli a všechen lid za ním. Při pohledu na ně se pohanský lid nadobro zhroutil, odhazovali zbraně a hledali útočiště v chrámu v Karnajimu.

⁴³Juda však dobyl i toto město a posvátný chrám zničil v plamenech se všemi, kdo v něm byli. Karnajim bylo vyvráceno a nemohlo už Judovi klást odpor.

⁴⁴Potom shromáždil Juda všechny Izraelce v Gileádu od nejmenšího do největšího, i ženy a děti a všechen majetek; celý ten veliký zástup se vydal na cestu do Judska.

⁴⁵Přišli k Efrónu; toto velké opevněné město leželo na cestě a nebylo možno je obejít zprava ani zleva, ale bylo nutno jím projít.

⁴⁶Obyvatelé města však zavřeli brány a zatarasili je balvany.

⁴⁷Juda jim po dobrém vzkázal: „Potřebujeme tudy projít, abychom se dostali do své země. Nikdo vám neublíží, jenom projdeme.“ Oni však nechtěli otevřít.

⁴⁸Proto Juda vydal vojsku rozkaz, aby se všichni utábořili tam, kde právě jsou.

⁴⁹Vojáci to udělali a obléhali město celý ten den a celou noc, než jim padlo do rukou.

⁵⁰Ostřím meče pobil Juda všechno obyvatelstvo mužského pohlaví, zničil město, pobral v něm kořist a prošel jím přes mrtvoly.

⁵¹Potom přešli přes Jordán na velikou rovinu u Bét-šeánu.

⁵²

⁵³54 S radostným jásotem pak vystoupili na horu Sijón a obětovali zápalné oběti za to, že se v pokoji vrátili a nikdo z nich nezahynul.

⁵⁴V těch dnech, kdy Juda a Jónatan byli v zemi Gileádu a jejich bratr Šimeón v Galileji před Ptolemaidou,

⁵⁵doslechli se Josef, syn Zekarjášův, a Azarjáš, velitelé domácího vojska, o bitvách a hrdinských činech, které tamti vykonali.

⁵⁶Řekli si: „Zjednejme si i my slavné jméno, vytáhněme do boje proti okolním pohanům!“

⁵⁷Vydali vojsku rozkazy a zaútočili proti Jabně.

⁵⁸Z města proti nim vytáhl Gorgiás se svým vojskem, aby se s nimi utkal v boji.

⁵⁹Josef a Azarjáš byli zahnáni na útěk a pronásledováni až na hranice Judska. Toho dne padlo z izraelského lidu na dva tisíce mužů.

⁶⁰Velkou pohromu způsobili lidu tím, že neposlechli Judu a jeho bratry a domnívali se, že se proslaví hrdinskými činy.

⁶¹Nebyli z rodu těch mužů, do jejichž rukou bylo vloženo vysvobození Izraele.

⁶²Statečnému muži Judovi a jeho bratrům byly vzdávány pocty v celém Izraeli i u všech pronárodů, kterým se doneslo k sluchu jejich jméno.

⁶³Hromadně k nim přicházeli a blahopřáli jim.

⁶⁴Juda a jeho bratři znovu vytáhli do boje, tentokrát na jih proti synům Ezauovým, dobyli Chebrón a jeho okolní obce, zbořili hradby a zapálili věže.

⁶⁵Pak vtrhli do země Pelištejců a prošli Maréšou.

⁶⁶Toho dne padlo v boji i několik kněží, kteří se v touze po hrdinském činu nerozvážně zúčastnili boje.

⁶⁷Juda se pak obrátil proti Ašdódu v zemi Pelištejců. Zbořil jejich oltáře, spálil sochy jejich bůžků, pobral z města kořist a vrátil se do Judska.