1. Makabejská

¹Když se Démétrios dozvěděl, že Níkánór padl se svým vojskem v boji, poslal znovu do Judska Bakchída a Alkima a s nimi pravé křídlo vojska.

²Táhli směrem na Gilgál a utábořili se u Mésalótu v Arbélsku. Města se zmocnili a pobili tam mnoho lidí.

³Prvního měsíce roku stého padesátého druhého přesunuli tábor k Jeruzalému.

⁴Brzy se však zvedli a odtáhli k Bereji s dvaceti tisíci mužů a dvěma tisíci jezdců.

⁵Juda tehdy tábořil v Elase s třemi tisíci vybraných mužů.

⁶Když viděli tak početné vojsko, dostali velký strach a mnozí utekli z tábora, takže z nich zůstalo jen osm set mužů.

⁷Juda viděl, že se jeho vojsko rozuteklo právě před hrozící bitvou. Srdce se mu sevřelo, protože už neměl možnost svolat šiky.

⁸V této tísni vyzval zbylé vojáky: „Vzhůru do boje proti našim nepřátelům, snad se nám přece povede je porazit!“

⁹Zrazovali ho od toho a namítali mu: „V žádném případě je nepřemůžeme; ale jestliže se teď zachráníme, vrátíme se později se svými bratry a budeme bojovat. Nyní je nás málo!“

¹⁰Juda však prohlásil: „To nikdy neuděláme, abychom před nimi utíkali, a jestliže nadešla naše hodina, pak zemřeme statečně za své bratry! Nezůstaňme nic dlužni své slávě!“

¹¹Nepřátelské vojsko vytáhlo z tábora a sešikovalo se k boji. Jízda se rozdělila na dvě části; v čele vojska šli prakovníci a lučištníci, v prvních řadách ti nejstatečnější. Bakchídés byl na pravém křídle.

¹²Z obou stran se blížil šik za zvuku polnic; i z vojska Judova zaznívaly polnice

¹³a země duněla pochodem vojsk. Strhla se bitva, která trvala od rána až do večera.

¹⁴Juda viděl, že Bakchídés a jádro jeho vojska jsou na pravém křídle. Shromáždil kolem sebe ty nejodvážnější,

¹⁵rozdrtil pravé křídlo nepřátel a pronásledoval je až k ašdódské hoře.

¹⁶Když na levém křídle uviděli, že jejich pravé křídlo je rozdrceno, hnali se na Judu a jeho vojsko zezadu.

¹⁷Rozpoutal se zuřivý boj, na obou stranách bylo mnoho padlých a raněných.

¹⁸Padl i Juda a ostatní se rozutekli.

¹⁹Jónatan a Šimeón vzali svého bratra a pohřbili ho v hrobě jeho otců v Módeínu.

²⁰Oplakávali ho a celý Izrael naříkal s velikým kvílením. Mnoho dní pro něho truchlili a říkali:

²¹„Jak padl bohatýr, vysvoboditel Izraele!“

²²Ostatní Judovy činy, jeho bitvy, důkazy statečnosti a jeho vznešenosti nejsou zaznamenány, bylo jich totiž příliš mnoho.

²³Po Judově skonu se vynořili svévolníci ve všech krajích Izraele a všichni pachatelé ničemnosti znovu drze vystupovali.

²⁴V těch dnech nastal veliký hlad, jako by i země zběhla k nepříteli.

²⁵Bakchídés vybral bezbožné muže a ustanovil je pány v zemi.

²⁶Slídili a pátrali po Judových přátelích a přiváděli je k Bakchídovi, který se jim mstil a hanobil je.

²⁷Nastalo veliké soužení v Izraeli, nejhorší ode dne, kdy se objevil poslední prorok.

²⁸Potom se shromáždili všichni Judovi přátelé a řekli Jónatanovi:

²⁹„Od té doby, co skonal tvůj bratr Juda, nenašel se mu nikdo rovný, kdo by nás vedl do boje proti nepřátelům a proti Bakchídovi a proti všem utiskovatelům našeho národa.

³⁰Dnes si vybíráme tebe, abys místo něho byl naším knížetem a vojevůdcem v naší válce.“

³¹V takovém čase Jónatan přijal velení a nastoupil na místo svého bratra Judy.

³²Když se to dozvěděl Bakchídés, usiloval mu o život.

³³Jónatan a jeho bratr Šimeón i všichni jejich přátelé to včas zjistili a uprchli do tekójské pouště a utábořili se u vodní nádrže Asfaru.

³⁴Bakchídés dostal o tom v sobotu zprávu a přitáhl s celým vojskem za Jordán.

³⁵Jónatan totiž před časem poslal svého bratra v čele hloučku bojovníků požádat přátelské Nabatejce, aby si u nich mohli uložit velkou část zásob.

³⁶Přepadli je však Jambrijci z Médeby, zmocnili se Jóchanana a všeho, co měl, a ujeli.

³⁷Po těchto událostech se doneslo Jónatanovi a jeho bratru Šimeónovi, že Jambrijci chystají velikou svatbu, že s velikým doprovodem budou převážet z Nadabatu nevěstu, dceru jednoho z kenaanských velmožů.

³⁸Tu si vzpomněli na krev svého bratra Jóchanana, vypravili se na ně a ukryli se pod útesem hory.

³⁹Pohlédli vzhůru a uviděli hlučný průvod. Ženich, jeho přátelé a bratři šli naproti nim s bubínky a mnohými hudebními nástroji, všichni ozbrojení.

⁴⁰Vyřítili se na ně z úkrytu a pobili je. Bylo mnoho raněných a padlých, zbylí utekli do hor, a tak Jónatanovi lidé všechno ukořistili.

⁴¹Veselka se obrátila v truchlení a zvuk hudebních nástrojů v žalozpěv.

⁴²Tím pomstili krev svého bratra a vrátili se do bažinatých nížin u Jordánu.

⁴³Uslyšel o tom Bakchídés a v sobotu dorazil ke břehům Jordánu s velikým vojskem.

⁴⁴Jónatan promluvil ke svým lidem: „Vzhůru do boje, jde nám o život! Dnes to není jako včera nebo předevčírem!

⁴⁵Zepředu i zezadu nám hrozí boj, napravo i nalevo vody Jordánu, bažiny a křoví, nemáme kam uniknout.

⁴⁶Volejte k Nebi, abyste byli zachráněni z rukou našich nepřátel!“

⁴⁷Strhla se bitva. Jónatan už vztahoval ruku na Bakchída, ale ten mu unikl do zadních řad.

⁴⁸Jónatan se svými muži naskákali do Jordánu a přeplavali na druhý břeh. Nepřátelé je za Jordán nepronásledovali.

⁴⁹Bakchídovi padlo toho dne na tisíc mužů.

⁵⁰Vrátil se do Jeruzaléma a opevňoval v Judsku města, budoval pevnosti v Jerichu, Emauzích, Bétchorónu, Bét-elu, Timně, Pireatónu a Tapúachu, které měly vysoké hradby a brány se závorami.

⁵¹Do každé umístil posádku proti Izraeli.

⁵²Opevnil také město Bét-súr, Gezer a hrad v Jeruzalémě, umístil v nich vojáky a zásoby potravin.

⁵³Vzal také jako rukojmí syny předáků země a dal je střežit v jeruzalémském hradu.

⁵⁴V roce stém padesátém třetím, druhého měsíce poručil Alkimos zbořit zeď chrámového nádvoří, aby zničil dílo proroků. Jakmile se však začalo bourat,

⁵⁵ranila Alkima mrtvice, a tak dílo zkázy nedokončil. Jeho ústa zmlkla v křeči, ochrnul, a nemohl promluvit ani slovo, ani učinit poslední pořízení o svém domě.

⁵⁶Za takových okolností skonal Alkimos ve velkých bolestech.

⁵⁷Když Bakchídés viděl, že Alkimos zemřel, vrátil se ke králi a v Judsku byl dva roky klid.

⁵⁸Tehdy se všichni svévolníci takto uradili: „Hle, Jónatan a jeho přívrženci se cítí být v bezpečí. Přivedeme Bakchída, ať je během jedné noci všechny pochytá.“

⁵⁹Šli a dohodli se s ním.

⁶⁰On vytáhl s velkým vojskem a rozeslal tajné listy svým spojencům v Judsku, aby zajali Jónatana a jeho přívržence. Jejich záměr byl však prozrazen, a proto jej nemohli uskutečnit.

⁶¹Jónatan a Šimeón se svými přívrženci zajali na padesát mužů té krajiny, původců onoho úkladu, a pobili je.

⁶²Potom odešli do Bétbasu v poušti, znovu vybudovali pobořené domy a město opevnili.

⁶³Když se to dozvěděl Bakchídés, shromáždil všechno své vojsko a povolal do zbraně i své přívržence z Judska.

⁶⁴Přitáhl a utábořil se u Bétbasu, postavil obléhací stroje a po mnoho dní město dobýval.

⁶⁵Jónatan zanechal v městě svého bratra Šimeóna a vydal se do kraje; odešel jen s malým počtem mužů.

⁶⁶Porazil Odoméru s jeho bratry i Fasirónovce v jejich stanech, a jak začal drtit nepřátele, jeho vojsko vzrůstalo.

⁶⁷Zatím Šimeón a jeho přívrženci podnikli z města výpad, spálili obléhací stroje

⁶⁸a utkali se s Bakchídem, až byl od nich potřen. Způsobili mu značné starosti tím, že se jím připravované tažení nezdařilo.

⁶⁹Vzplanul hněvem na svévolné muže, kteří mu radili ke vpádu do země. Dal povraždit mnohé z nich a rozhodl se k návratu do své země.

⁷⁰Jónatan se to dozvěděl a poslal k němu starší, aby s ním sjednali příměří a výměnu zajatců.

⁷¹Bakchídés učinil podle jeho návrhu a zapřisáhl se mu, že pokud bude živ, nepodnikne nic proti němu.

⁷²Vydal mu zajatce, které předtím v Judsku zajal, vrátil se do své země a už nikdy nevkročil do jejich končin.

⁷³Boj v Izraeli skončil. Jónatan, který se usadil v Mikmásu, začal soudit lid a vymýtil z Izraele svévolníky.