2. Makabejská

¹Makabejský a jeho stoupenci vedeni Hospodinem měli na starosti svatyni a město.

²Zbořili oltáře a také stavby na posvátném okrsku, jež tam cizinci postavili.

³Když vyčistili chrám, postavili jiný zápalný oltář; křesali kameny a na takto získaném ohni přinesli po dvou letech opět zápalnou oběť, zapálili kadidlo i lampy a obětovali předkladné chleby.

⁴Když to učinili, padli celým tělem na zem a prosili Hospodina, aby je už nikdy neuvedl do takového neštěstí, ale pokud by někdy zhřešili, aby je káral laskavě a nevydával je rouhačským a barbarským pohanům.

⁵K očištění chrámu došlo ve výročí dne, kdy cizáci chrám poskvrnili: dvacátého pátého dne měsíce kislevu.

⁶Slavnost trvala osm dní s veselím jako o slavnosti stánků, kterou – jak vzpomínali – trávili ještě před krátkým časem v horách a jeskyních jako divá zvěř.

⁷Proto nesli pruty ovinuté listím, rozkvetlé ratolesti a také palmy a zpívali písně tomu, který je šťastně přivedl k očištění Místa jemu zasvěceného.

⁸Za souhlasu všech pak vydali společné rozhodnutí, kterým se celému židovskému národu nařizovalo slavit tyto dny každého roku.

⁹Takové byly konce Antiocha zvaného Epifanés.

¹⁰Nyní podáme zprávu o událostech za Antiocha Eupatóra, syna onoho bezbožníka, a zkrátíme řeč o válečných útrapách.

¹¹Když se ujal královské vlády, ustanovil správcem říše jakéhosi Lýsiáse, vrchního velitele Koilé Sýrie a Foiníkie.

¹²Ptolemaios totiž zvaný Hlaváč, který měl předsevzetí zachovávat spravedlnost vůči židům pro bezpráví, jehož se jim dříve dostalo, pokusil se zacházet s nimi vlídně.

¹³Byl proto od přátel obžalován u Eupatóra a všemi obviňován ze zrádcovství. On totiž opustil Kypr, svěřený mu Filométórem, a přidal se k Antiochovi Epifanovi. Když nemohl svou vládu vykonávat ve cti, ze zoufalství požil jed, a vzal si tak život.

¹⁴Když se pak velitelem těch zemí stal Gorgiás, zjednal si žoldnéře z cizáků a vyhledával každou záminku, aby mohl živit válku se židy.

¹⁵Zároveň s ním znepokojovali židy Edómci, v jejichž rukou byly výhodně položené pevnosti. Přijímali vyhnance z Jeruzaléma a podněcováním živili válku.

¹⁶Bojovníci kolem Makabejského úpěnlivě prosili a vzývali Boha, aby se postavil na jejich stranu, a pak se vrhli na edómské pevnosti.

¹⁷Rozhodným útokem se zmocnili těch míst, zatlačili všechny bojovníky z hradeb a pobili všechny, na koho kde přišli. Zahubili ne méně než dvacet tisíc mužů.

¹⁸Přes devět tisíc mužů však našlo útočiště ve dvou velmi dobře opevněných věžích, vybavených vším potřebným pro dobu obléhání.

¹⁹Makabejský ponechal k dobývání těch míst Šimeóna a Josefa a dále Zakchea s potřebným počtem mužů pro obléhání, a sám se přesunul jinam.

²⁰Šimeónovi vojáci, lační peněz, dali se svést stříbrem od některých z těch, kteří byli ve věžích. Přijali sedmdesát tisíc drachem a nechali některé uniknout.

²¹Když to bylo oznámeno Makabejskému, svolal velitele lidu a obvinil je, že za stříbro prodali své bratry a nepřátele nechali uniknout.

²²Dal ty zrádce pobít a hned dobyl i těch dvou věží.

²³Se zbraní v ruce všechno se mu dařilo a zahubil v těch dvou pevnostech více než dvacet tisíc mužů.

²⁴Timoteus, který byl už předtím od židů poražen, shromáždil potom velmi početné vojsko z cizinců a přibral nemalý počet jezdců z Asie. Přitáhl s nimi, aby útokem dobyl Judsko.

²⁵Když už byl blízko, bojovníci kolem Makabejského prosili Boha o ochranu, sypali si na hlavu prach a bedra opásali pytli.

²⁶Padli na podstavec před zápalným oltářem a modlili se, aby se Bůh nad nimi smiloval a stal se nepřítelem jejich nepřátel a protivníkem jejich protivníků, jak praví Zákon.

²⁷Po modlitbě se chopili zbraní a vyšli daleko za město. Když se přiblížili těsně k nepřátelům, zastavili se.

²⁸Za rozbřesku se obě vojska na sebe vrhla. Zárukou šťastného dne a vítězství bylo jedněm kromě statečnosti i útočiště u Hospodina, druzí se v bojích dali vést jen svou zmužilostí.

²⁹Zápas byl stále tužší, když tu se nepřátelům zjevilo pět skvělých mužů na koních se zlatými uzdami, jak se snášejí z nebe; postavili se v čelo jako vůdcové židovského vojska

³⁰a dva vzali Makabejského mezi sebe. Kryli ho svou výzbrojí a střežili ho tak, že zůstal nezraněn, ale na nepřátele vrhali šípy a blesky. Ti oslepeni a naplněni hrůzou dali se ve zmatku na útěk.

³¹Bylo zabito dvacet tisíc pět set mužů a šest set koní.

³²Timoteus sám utekl do pevnosti zvané Gezer, velmi dobře opevněné, jejímž velitelem byl Chaireas.

³³Bojovníci Makabejského to uvítali a čtyři dny pevnost obléhali.

³⁴Její obránci, přesvědčení o nedobytnosti místa, jim sprostě spílali a zahrnovali je hanebnými urážkami.

³⁵Na úsvitu pátého dne dvacet mládenců z bojovníků Makabejského, rozpálených hněvem nad těmi nadávkami, vrhlo se odvážně na hradby a se vztekem dravců pobíjeli, na koho narazili.

³⁶Druzí současně zaútočili na obránce z jiných stran, zapálili věže a v planoucím ohni upalovali zaživa ty, kdo jim spílali. Jiní rozbili brány, vpustili ostatní oddíly a dobyli město.

³⁷Zabili i Timotea, který se schovával v nějaké díře, i jeho bratra Chaireu a Apollofana.

³⁸Když boj skončil, písněmi a chvalozpěvy dobrořečili Hospodinu, že prokázal Izraeli veliké dobrodiní a dal jim vítězství.