2. Makabejská

¹Juda Makabejský a jeho přátelé však tajně přicházeli do vesnic, přemlouvali soukmenovce a ty, kdo zůstali věrni židovské víře. Sebrali a shromáždili jich na šest tisíc.

²Vzývali Hospodina, aby pohlédl na lid všemi pošlapávaný, aby se slitoval nad chrámem znesvěceným bezbožnými lidmi,

³aby se smiloval i nad poničeným městem, jemuž hrozilo, že bude srovnáno se zemí, prosili ho, aby vyslyšel hlas krve k němu volající.

⁴Ať nezapomene ani na zločinné vraždění nevinných dětí a zlým ať dá pocítit svou nenávist za rouhání pronesená proti jeho jménu.

⁵Když Juda Makabejský shromáždil bojovníky, nemohli mu již pohané odolat, protože se hněv Hospodinův změnil ve slitování.

⁶Znenadání vpadal do měst a vesnic a vypaloval je. Protože ovládal vojensky výhodná postavení, zahnal na útěk nemálo nepřátel.

⁷Většinou volil k takovým přepadům noc jako pomocníka. Všude se šířily zprávy o jeho statečnosti.

⁸Když Filip viděl, že ten muž za tak krátký čas dosáhl vojenského úspěchu a že štěstí mu stále více přeje, napsal Ptolemaiovi, veliteli Koilé Sýrie a Foiníkie, aby přišel na pomoc věci králově.

⁹Ten rychle vybral z předních přátel králových Níkánóra, syna Patroklova, svěřil mu velení vojska sebraného ze všech pronárodů a dohromady čítajícího ne méně než dvacet tisíc mužů a poslal ho, aby vyhladili celý židovský národ. Jemu k ruce dal i Gorgiu, vojevůdce velmi zkušeného ve válečnictví.

¹⁰Níkánór se rozhodl, že daň dvou tisíc talentů, kterou král dlužil Římanům, zaplatí z peněz získaných prodejem židů do otroctví.

¹¹Hned vyslal posly do přímořských měst a nabídl jim ke koupi židovské otroky; sliboval, že jich dá za talent devadesát. Netušil, že bude následovat trest, který měl na něho přijít od Všemohoucího.

¹²Juda se dozvěděl, že Níkánór se dal na pochod. Když svým lidem sdělil, že nablízku je vojenský tábor nepřítele,

¹³sebrali se bázlivci a ti, kdo nevěřili v Boží spravedlnost, a rozutekli se pryč.

¹⁴Ostatní rozprodali všechno, co jim ještě zbylo, a společně prosili Hospodina, aby zachránil před bezbožným Níkánórem ty, které prodal ještě dříve, než se s ním utkali v boji.

¹⁵A ne-li kvůli nim, ať to udělá pro smlouvu s jejich otci a kvůli svému slavnému a vznešenému jménu, jímž jsou pojmenováni.

¹⁶Makabejský shromáždil všechny, kteří s ním zůstali, a bylo jich šest tisíc mužů; vyzval je, aby před nepřáteli nepropadali zmatku, aby nepodlehli přesile pohanů, kteří na ně nespravedlivě dotírají, a aby statečně bojovali.

¹⁷Ať mají na očích potupu pokořeného města a zrušení pořádků zděděných po předcích.

¹⁸„Oni se spoléhají na zbraně a odvahu,“ řekl, „my však spoléháme na všemohoucího Boha! Ten může jediným pokynem zničit všechny, kdo táhnou proti nám, i celý svět.“

¹⁹Připomenul jim, čím Bůh pomohl předkům, jak za Sancheríba zahynulo sto osmdesát pět tisíc nepřátel.

²⁰Vzpomněl i bitvy s Galaťany v Babylónii, kde se najednou ocitlo v nouzi osm tisíc židů spolu s třemi tisíci Makedonců. Když Makedonci ustoupili, těch osm tisíc židů pobilo s Boží pomocí sto dvacet tisíc nepřátel a získalo velikou kořist.

²¹Tím jim dodal odvahy a dosáhl toho, že za zákony a vlast byli připraveni i zemřít. Vojsko rozdělil na čtyři oddíly.

²²Veliteli jednotlivých šiků ustanovil své bratry Šimeóna, Josefa a Jónatana. Každému svěřil tisíc pět set bojovníků.

²³V záloze měl ještě Eleazara. Potom přečetl úryvek ze svaté knihy, s heslem „S pomocí Boží!“ se postavil do čela prvního oddílu a vytrhl na Níkánóra.

²⁴Poněvadž Všemohoucí bojoval s nimi, pobili více než devět tisíc nepřátel, větší část Níkánórových vojáků zranili a probodali jim údy a zbytek donutili k ústupu.

²⁵Těm, kdo přišli, aby si je koupili za otroky, pobrali peníze. Nepřítele pronásledovali do značné vzdálenosti, ale pak se museli vrátit pro časovou tíseň.

²⁶Byl totiž den před sobotou, a proto nepokračovali ve stíhání.

²⁷Odebrali nepřátelům zbraně a svlékli z nich zbroj. Po celou sobotu pak nepřestali vroucně velebit a chválit Hospodina, který je k tomuto dni zachránil, a tak jim projevil náznak obnovy své slitovnosti.

²⁸Když sobota minula, dali podíl z kořisti obětem útlaku, vdovám a sirotkům; zbytek rozdělili mezi sebe a své děti.

²⁹Když s tím byli hotovi, spojili se v prosbě k slitovnému Hospodinu a vyprošovali si, aby už natrvalo zůstal smířen se svými služebníky.

³⁰V boji se střetli také s vojsky Timoteovými a Bakchídovými, pobili z nich přes dvacet tisíc a zmocnili se pevností umístěných na návrších. Bohatou kořist rozdělili rovným dílem mezi sebe, oběti útlaku, sirotky, vdovy i starce.

³¹Pečlivě sebrali jejich zbraně, uložili je na příhodná místa a zbytek kořisti odnesli do Jeruzaléma.

³²Z vojska Timoteova zabili fylarcha, muže nad jiné ničemného, který židům způsobil mnoho zármutku.

³³Při oslavě vítězství ve vlasti upálili ty, kdo předtím založili požár v bráně svatyně, jmenovitě Kalisthéna, který se utekl do jednoho domku. Tak se mu dostalo zasloužené odplaty za jeho bezbožnost.

³⁴Arcilotr Níkánór, který přivedl tisíc kupců na trh s židovskými otroky,

³⁵byl s Hospodinovou pomocí pokořen od těch, které nepokládal za nic. Musel odhodit svůj nádherný oděv a prchat pouští jako zběhlý otrok, nadevše zkrušen zkázou svého vojska, dokud se šťastně nedostal do Antiochie.

³⁶A tak muž, který zamýšlel vyrovnat daň Římanům z peněz utržených za jeruzalémské zajatce, musel veřejně přiznat, že židé mají Ochránce, který za ně bojuje, a že právě z tohoto důvodu jsou nezranitelní, neboť se přimkli k zákonům, které jim on vydal.