Marek

¹Když se blížili k Jeruzalému, k Betfage a Betanii u Olivové hory, poslal dva ze svých učedníků

²a řekl jim: „Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned, jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko, na němž dosud nikdo z lidí neseděl. Odvažte je a přiveďte!

³A řekne-li vám někdo: ‚Co to děláte?‘, odpovězte: ‚Pán je potřebuje a hned je sem zas vrátí.‘“

⁴Vyšli a na rozcestí nalezli oslátko přivázané venku u dveří. Když je odvazovali,

⁵někteří z těch, kteří tam stáli, jim řekli: „Co to děláte, že odvazujete to oslátko?“

⁶Odpověděli jim tak, jak Ježíš přikázal, a oni je nechali.

⁷Oslátko přivedli k Ježíšovi, přehodili přes ně své pláště a on se na ně posadil.

⁸Mnozí rozprostřeli na cestu své pláště a jiní zelené ratolesti z polí.

⁹A ti, kdo šli před ním i za ním, volali: „Hosanna!

¹⁰Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově, požehnáno buď přicházející království našeho otce Davida. Hosanna na výsostech!“

¹¹Ježíš vjel do Jeruzaléma a vešel do chrámu. Po všem se rozhlédl, a poněvadž již bylo pozdě večer, odešel s Dvanácti do Betanie.

¹²Když vyšli druhého dne z Betanie, dostal hlad.

¹³Spatřil z dálky fíkovník, který měl listí, a šel se podívat, zda na něm něco nalezne. Když k němu přišel, nenalezl nic než listí, neboť nebyl čas fíků.

¹⁴I řekl mu: „Ať z tebe již na věky nikdo nejí ovoce!“ Učedníci to slyšeli.

¹⁵Přišli do Jeruzaléma. Když vešel do chrámu, začal vyhánět prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků a stánky prodavačů holubů;

¹⁶nedovoloval ani to, aby někdo s čímkoliv procházel nádvořím.

¹⁷A učil je: „Což není psáno: ‚Můj dům bude zván domem modlitby pro všechny národy‘? Vy však jste z něho udělali doupě lupičů.“

¹⁸Velekněží a zákoníci to uslyšeli a hledali, jak by ho zahubili; báli se ho totiž, protože všechen lid byl nadšen jeho učením.

¹⁹A když nastal večer, vyšel Ježíš s učedníky z města.

²⁰Ráno, když šli kolem, uviděl ten fíkovník uschlý od kořenů.

²¹Petr se rozpomenul a řekl: „Mistře, pohleď, fíkovník, který jsi proklel, uschl.“

²²Ježíš jim odpověděl: „Mějte víru v Boha!

²³Amen, pravím vám, že kdo řekne této hoře: ‚Zdvihni se a vrhni se do moře‘ – a nebude pochybovat, ale bude věřit, že se stane, co říká, bude to mít.

²⁴Proto vám pravím: Věřte, že všecko, oč v modlitbě prosíte, je vám dáno, a budete to mít.

²⁵A kdykoli povstáváte k modlitbě, odpouštějte, co proti druhým máte, aby i váš Otec, který je v nebesích, vám odpustil vaše přestoupení.

²⁶Jestliže však vy neodpustíte, ani váš Otec, který je v nebesích, vám neodpustí vaše přestoupení.“

²⁷Znovu přišli do Jeruzaléma. Když procházel chrámem, přišli k němu velekněží, zákoníci a starší

²⁸a řekli mu: „Jakou mocí to činíš? A kdo ti dal tuto moc, abys to činil?“

²⁹Ježíš jim řekl: „I já vám položím jednu otázku; odpovězte mně, a já vám povím, jakou mocí to činím!

³⁰Odkud měl Jan pověření křtít? Z nebe, či od lidí? Odpovězte mi!“

³¹I dohadovali se mezi sebou: „Řekneme-li ‚z nebe‘, namítne nám: ‚Proč jste mu tedy neuvěřili?‘

³²Řekneme-li však ‚od lidí‘?“ – to se zas báli zástupu; neboť všichni měli za to, že Jan byl opravdu prorok.

³³Odpověděli tedy Ježíšovi: „Nevíme.“ A Ježíš jim řekl: „Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím.“