Marek

¹Začal k nim mluvit v podobenstvích: „Jeden člověk vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal nádrž k lisu a vystavěl strážní věž; pak ji pronajal vinařům a odcestoval.

²V stanovený čas poslal k vinařům služebníka, aby od nich vybral podíl z výnosu vinice.

³Ale oni ho chytili, zbili a poslali zpět s prázdnou.

⁴Opět k nim poslal jiného služebníka. Toho zpolíčkovali a tak zneuctili.

⁵Poslal dalšího, toho zabili; a mnoho jiných – jedny zbili, jiné zabili.

⁶Měl ještě jednoho: svého milovaného syna. Toho k nim poslal nakonec a říkal si: ‚Na mého syna budou mít přece ohled.‘

⁷Ale ti vinaři si mezi sebou řekli: ‚To je dědic. Pojďte, zabijeme ho a dědictví bude naše!‘

⁸A chytili ho, zabili a vyhodili ven z vinice.

⁹Co udělá pán vinice? Přijde, zahubí vinaře a vinici dá jiným.

¹⁰Nečetli jste v Písmu slovo: ‚Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným;

¹¹Hospodin to učinil a je to podivuhodné v našich očích‘?“

¹²Nepřátelé se chtěli Ježíše zmocnit, neboť poznali, že to podobenství řekl proti nim, ale báli se lidu. I nechali ho a odešli.

¹³Poslali k němu některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytili za slovo.

¹⁴Ti šli a řekli: „Mistře, víme, že jsi pravdivý a že se na nikoho neohlížíš; ty přece nebereš ohled na postavení člověka, nýbrž učíš cestě Boží podle pravdy. Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne? Máme dávat, nebo nemáme?“

¹⁵On však prohlédl jejich úskok a řekl jim: „Co mě pokoušíte? Ukažte mi denár!“

¹⁶Když mu jej podali, zeptal se jich: „Čí je tento obraz a nápis?“ Odpověděli: „Císařův.“

¹⁷Ježíš jim řekl: „Co je císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu.“ Velice se nad tím podivili.

¹⁸Přišli k němu saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a ptali se ho:

¹⁹„Mistře, Mojžíš nám ustanovil: ‚Zemře-li něčí bratr a zanechá manželku bezdětnou, ať se s ní ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.‘

²⁰Bylo sedm bratří. Oženil se první a zemřel bez potomka.

²¹Jeho manželku si vzal druhý, ale zemřel a také nezanechal potomka. A stejně třetí.

²²A nikdo z těch sedmi nezanechal potomka. Naposledy ze všech zemřela i ta žena.

²³Komu z nich bude patřit, až při vzkříšení vstanou? Všech sedm ji přece mělo za manželku.“

²⁴Ježíš jim řekl: „Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží!

²⁵Když lidé vstanou z mrtvých, nežení se ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé.

²⁶A pokud jde o mrtvé, že vstanou, nečetli jste v knize Mojžíšově, ve vyprávění o hořícím keři, jak Bůh Mojžíšovi řekl: ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘?

²⁷On přece není Bohem mrtvých, nýbrž Bohem živých. Velmi se mýlíte!“

²⁸Přistoupil k němu jeden ze zákoníků, který slyšel jejich rozhovor a shledal, že jim dobře odpověděl. Zeptal se ho: „Které přikázání je první ze všech?“

²⁹Ježíš odpověděl: „První je toto: ‚Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán;

³⁰miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly!‘

³¹Druhé je toto: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe!‘ Většího přikázání nad tato dvě není.“

³²I řekl mu ten zákoník: „Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že jest jediný Bůh a že není jiného kromě něho;

³³a milovat jej z celého srdce, z celého rozumu i z celé síly a milovat bližního jako sám sebe je víc než přinášet Bohu oběti a dary.“

³⁴Když Ježíš viděl, že moudře odpověděl, řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království.“ Potom se ho již nikdo otázat neodvážil.

³⁵Když Ježíš učil v chrámu, řekl jim ještě: „Jak mohou zákoníci říkat, že Mesiáš je syn Davidův?

³⁶Sám David řekl v Duchu svatém: ‚Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici, dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.‘

³⁷Sám David nazývá Mesiáše Pánem, jak tedy může být jeho synem?“ Početný zástup rád mu naslouchal.

³⁸Když učil, řekl: „Varujte se zákoníků, kteří se rádi procházejí v dlouhých řízách, stojí o pozdravy na ulicích,

³⁹o přední sedadla v synagógách a přední místa na hostinách.

⁴⁰Vyjídají domy vdov a dlouho se naoko modlí. Ty postihne tím přísnější soud.“

⁴¹Sedl si naproti chrámové pokladnici a díval se, jak do ní lidé vhazují peníze. A mnozí bohatí dávali mnoho.

⁴²Přišla také jedna chudá vdova a vhodila dvě drobné mince, dohromady čtyrák.

⁴³Zavolal své učedníky a řekl jim: „Amen, pravím vám, tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice.

⁴⁴Všichni totiž dali ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku: dala, co měla, všechno, z čeho měla být živa.“