Marek

¹Opět začal učit u moře. Shromáždil se k němu tak veliký zástup, že musel vstoupit na loď na moři; posadil se v ní a celý zástup byl na břehu.

²Učil je mnohému v podobenstvích. Ve svém učení jim řekl:

³„Slyšte! Vyšel rozsévač rozsívat.

⁴Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty, a přiletěli ptáci a sezobali je.

⁵Jiné padlo na skalnatou půdu, kde nemělo dost země, a hned vzešlo, protože nebylo hluboko v zemi.

⁶Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemělo kořen, uschlo.

⁷Jiné zase padlo do trní; trní vzrostlo, udusilo je, a zrno nevydalo úrodu.

⁸A jiná zrna padla do dobré země a vzcházela, rostla, dávala úrodu a přinášela užitek třicetinásobný i šedesátinásobný i stonásobný.“

⁹A řekl: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“

¹⁰Když byl o samotě, vyptávali se ho ti, kdo byli s ním spolu s Dvanácti, co znamenají podobenství.

¹¹Řekl jim: „Vám je dáno znát tajemství Božího království; ale těm, kdo jsou vně, je to všecko hádankou,

¹²aby ‚hleděli a hleděli, ale neviděli, poslouchali a poslouchali, ale nechápali, aby se snad neobrátili a nebylo jim odpuštěno.‘“

¹³Řekl jim: „Nerozumíte tomuto podobenství? Jak porozumíte všem ostatním?

¹⁴Rozsévač rozsívá slovo.

¹⁵Toto jsou ti podél cesty, kde se rozsívá slovo: Když je uslyší, hned přichází satan a bere slovo do nich zaseté.

¹⁶A podobně ti, u nichž je zaseto na skalnatou půdu: Ti slyší slovo a hned je s radostí přijímají.

¹⁷Nezakořenilo v nich však a jsou nestálí; když pak přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadají.

¹⁸U jiných je zaseto do trní: Ti slyší slovo,

¹⁹ale časné starosti, vábivost majetku a chtivost ostatních věcí vnikají do nitra a dusí slovo, takže zůstane bez úrody.

²⁰A pak jsou ti, u nichž je zaseto do dobré země: Ti slyší slovo, přijímají je a nesou úrodu třicetinásobnou i šedesátinásobnou i stonásobnou.“

²¹A řekl jim: „Přichází snad světlo, aby bylo dáno pod nádobu nebo pod postel, a ne na svícen?

²²Nic není skrytého, aby to jednou nebylo zjeveno, a nic nebylo utajeno, leč aby vyšlo najevo.

²³Kdo má uši k slyšení, slyš!“

²⁴Řekl jim také: „Dávejte pozor na to, co slyšíte! Jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám, a ještě přidá.

²⁵Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.“

²⁶Dále řekl: „S Božím královstvím je to tak, jako když člověk zaseje semeno do země;

²⁷ať spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, on ani neví jak.

²⁸Země sama od sebe plodí nejprve stéblo, potom klas a nakonec zralé obilí v klasu.

²⁹A když úroda dozraje, hospodář hned pošle srp, protože nastala žeň.“

³⁰Také řekl: „K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím je znázorníme?

³¹Je jako hořčičné zrno: Když je zaseto do země, je menší než všechna semena na zemi;

³²ale když je zaseto, vzejde, přerůstá všechny byliny a vyhání tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jejich stínu.“

³³V mnoha takových podobenstvích k nim mluvil, tak jak mohli rozumět.

³⁴Bez podobenství k nim nemluvil, ale v soukromí svým učedníkům všecko vykládal.

³⁵Téhož dne večer jim řekl: „Přeplavme se na druhou stranu!“

³⁶Opustili zástup a odvezli ho lodí, na které byl. A jiné lodi ho doprovázely.

³⁷Tu se strhla velká bouře s vichřicí a vlny se valily na loď, že už byla skoro plná.

³⁸On však na zádi lodi na podušce spal. Učedníci ho probudí a řeknou mu: „Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?“

³⁹Tu vstal, pohrozil větru a řekl moři: „Zmlkni, utiš se!“ I ustal vítr a bylo veliké ticho.

⁴⁰Ježíš jim řekl: „Proč jste tak ustrašení? Ještě nemáte víru?“

⁴¹Zmocnila se jich veliká bázeň a říkali jeden druhému: „Kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr i moře?“