Marek

¹Přijeli na protější břeh moře do krajiny gerasenské.

²Sotva Ježíš vystoupil z lodi, vyšel proti němu z hrobů člověk posedlý nečistým duchem.

³Ten bydlel v hrobech a nikdo ho nedokázal spoutat už ani řetězy.

⁴Často už ho spoutali okovy i řetězy, ale on řetězy ze sebe vždy strhal a okovy rozlámal. Nikdo neměl sílu ho zkrotit.

⁵A stále v noci i ve dne křičel mezi hroby a na horách a bil do sebe kamením.

⁶Když spatřil zdálky Ježíše, přiběhl, padl před ním na zem

⁷a hrozně křičel: „Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha nejvyššího? Při Bohu tě zapřísahám, netrap mě!“

⁸Ježíš mu totiž řekl: „Duchu nečistý, vyjdi z toho člověka!“

⁹A zeptal se ho: „Jaké je tvé jméno?“ Odpověděl: „Mé jméno je ‚Legie‘, poněvadž je nás mnoho.“

¹⁰A velmi ho prosil, aby je neposílal pryč z té krajiny.

¹¹Páslo se tam na svahu hory veliké stádo vepřů.

¹²Ti zlí duchové ho prosili: „Pošli nás, ať vejdeme do těch vepřů!“

¹³On jim to dovolil. Tu nečistí duchové vyšli z posedlého a vešli do vepřů; a stádo se hnalo střemhlav po srázu do moře a v moři se utopilo. Bylo jich na dva tisíce.

¹⁴Pasáci utekli a donesli o tom zprávu do města i do vesnic. Lidé se šli podívat, co se stalo.

¹⁵Přišli k Ježíšovi a spatřili toho posedlého, který míval množství zlých duchů, jak sedí oblečen a chová se rozumně; a zděsili se.

¹⁶Ti, kteří to viděli, vyprávěli jim o tom posedlém a také o vepřích, co se s nimi stalo.

¹⁷Tu počali prosit Ježíše, aby odešel z těch končin.

¹⁸Když vstupoval na loď, prosil ho ten člověk dříve posedlý, aby směl být s ním.

¹⁹Ale Ježíš mu to nedovolil a řekl: „Jdi domů ke své rodině a pověz jim, jak veliké věci ti učinil Pán, když se nad tebou smiloval.“

²⁰Ten člověk odešel a začal zvěstovat v Dekapoli, jak veliké věci mu učinil Ježíš; a všichni se divili.

²¹Když se Ježíš přeplavil v lodi opět na druhou stranu a byl ještě na břehu moře, shromáždil se k němu velký zástup.

²²Tu přišel jeden představený synagógy, jménem Jairos, a sotva Ježíše spatřil, padl mu k nohám

²³a úpěnlivě ho prosil: „Má dcerka umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila!“

²⁴Ježíš odešel s ním. Velký zástup šel za ním a tlačil se na něj.

²⁵Byla tam jedna žena, která měla dvanáct let krvácení.

²⁶Podstoupila mnohé léčení u mnoha lékařů a vynaložila všecko, co měla, ale nic jí nepomohlo, naopak, šlo to s ní stále k horšímu.

²⁷Když se doslechla o Ježíšovi, přišla zezadu v zástupu a dotkla se jeho šatu.

²⁸Říkala si totiž: „Dotknu-li se aspoň jeho šatu, budu zachráněna!“

²⁹A rázem jí přestalo krvácení a ucítila v těle, že je vyléčena ze svého trápení.

³⁰Ježíš hned poznal, že z něho vyšla síla, otočil se v zástupu a řekl: „Kdo se to dotkl mého šatu?“

³¹Jeho učedníci mu řekli: „Vidíš, jak se na tebe zástup tlačí, a ptáš se: ‚Kdo se mne to dotkl?‘“

³²On se však rozhlížel, aby našel tu, která to učinila.

³³Ta žena věděla, co se s ní stalo, a tak s bázní a chvěním přišla, padla mu k nohám a pověděla mu celou pravdu.

³⁴A on jí řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila. Odejdi v pokoji, uzdravena ze svého trápení!“

³⁵Když ještě mluvil, přišli lidé z domu představeného synagógy a řekli: „Tvá dcera zemřela; proč ještě obtěžuješ Mistra?“

³⁶Ale Ježíš nedbal na ta slova a řekl představenému synagógy: „Neboj se, jen věř!“

³⁷A nedovolil nikomu, aby šel s ním, kromě Petra, Jakuba a jeho bratra Jana.

³⁸Když přišli do domu představeného synagógy, spatřil velký rozruch, pláč a kvílení.

³⁹Vešel dovnitř a řekl jim: „Proč ten rozruch a pláč? Dítě neumřelo, ale spí.“

⁴⁰Oni se mu posmívali. Ale on všecky vyhnal, vzal s sebou otce dítěte, matku a ty, kdo byli s ním, a vstoupil tam, kde dítě leželo.

⁴¹Vzal ji za ruku a řekl: „Talitha kum,“ což znamená: ‚Děvče, pravím ti, vstaň!‘

⁴²Tu děvče hned vstalo a chodilo; bylo jí dvanáct let. A zmocnil se jich úžas a zděšení.

⁴³Ježíš jim přísně nařídil, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl, aby jí dali něco k jídlu.