Marek

¹Vyšel odtamtud a šel do svého domova; učedníci šli s ním.

²Když přišla sobota, počal učit v synagóze. Mnoho lidí ho poslouchalo a v úžasu říkali: „Odkud to ten člověk má? Jaká je to moudrost, jež mu byla dána? A jak mocné činy se dějí jeho rukama!

³Což to není ten tesař, syn Mariin a bratr Jakubův, Josefův, Judův a Šimonův? A nejsou jeho sestry tady u nás?“ A byl jim kamenem úrazu.

⁴Tu jim Ježíš řekl: „Prorok není beze cti, leda ve své vlasti, u svých příbuzných a ve svém domě.“

⁵A nemohl tam učinit žádný mocný čin, jen na několik málo nemocných vložil ruce a uzdravil je.

⁶A podivil se jejich nevěře. Obcházel pak okolní vesnice a učil.

⁷Zavolal svých Dvanáct, počal je posílat dva a dva a dával jim moc nad nečistými duchy.

⁸Přikázal jim, aby si nic nebrali na cestu, jen hůl: ani chleba, ani mošnu, ani peníze do opasku;

⁹aby šli jen v sandálech a nebrali si dvoje šaty.

¹⁰A řekl jim: „Když přijdete někam do domu, tam zůstávejte, dokud z těch míst neodejdete.

¹¹A které místo vás nepřijme a kde vás nebudou chtít slyšet, vyjděte odtamtud a setřeste prach ze svých nohou na svědectví proti nim.“

¹²I vyšli a volali k pokání;

¹³vymítali mnoho zlých duchů, potírali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je.

¹⁴Uslyšel o tom král Herodes, neboť jméno Ježíšovo se stalo známým; říkalo se: „Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto v něm působí mocné síly.“

¹⁵Jiní říkali: „Je to Eliáš!“ A zase jiní: „Je to prorok – jeden z proroků.“

¹⁶Když to Herodes uslyšel, řekl: „To vstal Jan, kterého jsem dal stít.“

¹⁷Tento Herodes totiž dal Jana zatknout a vsadit v poutech do žaláře, protože si vzal za ženu Herodiadu, manželku svého bratra Filipa,

¹⁸a Jan mu vytýkal: „Není dovoleno, abys měl manželku svého bratra!“

¹⁹Herodias byla plná zloby proti Janovi, ráda by ho zbavila života, ale nemohla.

²⁰Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to muž spravedlivý a svatý, a chránil ho; když ho slyšel, byl celý nejistý, a přece mu rád naslouchal.

²¹Vhodná chvíle nastala, když Herodes o svých narozeninách uspořádal hostinu pro své dvořany, důstojníky a významné lidi z Galileje.

²²Tu vstoupila dcera té Herodiady, tančila a zalíbila se Herodovi i těm, kdo s ním hodovali. Král řekl dívce: „Požádej mě, oč chceš, a já ti to dám.“

²³Zavázal se jí přísahou: „Dám ti, co si budeš přát, až do polovice svého království.“

²⁴Ona vyšla a zeptala se matky: „Oč mám požádat?“ Ta odpověděla: „O hlavu Jana Křtitele.“

²⁵Dcera spěchala dovnitř ke králi a přednesla mu svou žádost: „Chci, abys mi dal ihned na míse hlavu Jana Křtitele.“

²⁶Král se velmi zarmoutil, ale pro přísahu před spolustolovníky nechtěl ji odmítnout.

²⁷Proto poslal kata s příkazem přinést Janovu hlavu. Ten odešel, sťal Jana v žaláři

²⁸a přinesl jeho hlavu na míse; dal ji dívce a dívka ji dala své matce.

²⁹Když to uslyšeli Janovi učedníci, přišli, odnesli jeho tělo a uložili je do hrobu.

³⁰Apoštolové se shromáždili k Ježíšovi a oznámili mu všecko, co činili a učili.

³¹Řekl jim: „Pojďte sami stranou na pusté místo a trochu si odpočiňte!“ Stále totiž přicházelo a odcházelo mnoho lidí, a neměli ani čas se najíst.

³²Odjeli tedy lodí na pusté místo, aby byli sami.

³³Mnozí spatřili, jak odjíždějí, a poznali je; pěšky se tam ze všech měst sběhli a byli tam před nimi.

³⁴Když Ježíš vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře. I začal je učit mnohým věcem.

³⁵Když už čas pokročil, přistoupili k němu jeho učedníci a řekli: „Toto místo je pusté a je už pozdě.

³⁶Propusť je, ať si jdou do okolních dvorů a vesnic nakoupit něco k jídlu.“

³⁷Odpověděl jim: „Dejte vy jim jíst!“ Řekli mu: „Máme jít nakoupit za dvě stě denárů chleba a dát jim jíst?“

³⁸Zeptal se jich: „Kolik chlebů máte? Jděte se podívat!“ Když to zjistili, řekli: „Pět, a dvě ryby.“

³⁹Přikázal jim, aby všecky rozsadili po skupinách na zelený trávník.

⁴⁰Rozložili se tam oddíl za oddílem stokrát po padesáti.

⁴¹Potom vzal Ježíš těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, vzdal díky, lámal chleby a dával učedníkům, aby je lidu předkládali. Také ty dvě ryby rozdělil všem.

⁴²A jedli všichni a nasytili se;

⁴³a ještě sebrali dvanáct plných košů nalámaných chlebů i ryb.

⁴⁴Těch, kteří jedli chleby, bylo pět tisíc mužů.

⁴⁵Hned nato přiměl Ježíš své učedníky, aby vstoupili na loď a jeli napřed na druhý břeh k Betsaidě, než on propustí zástup.

⁴⁶Rozloučil se s nimi a šel na horu, aby se modlil.

⁴⁷A když nastal večer, byla loď daleko na moři a on jediný na zemi.

⁴⁸Spatřil je zmožené veslováním, neboť vítr vál proti nim; tu k nim před svítáním kráčel po moři a chtěl jít dál kolem nich.

⁴⁹Když ho uviděli kráčet po moři, vykřikli v domnění, že je to přízrak;

⁵⁰všichni ho totiž viděli a vyděsili se. On však na ně hned promluvil: „Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!“

⁵¹Vstoupil k nim na loď a vítr se utišil. I byli celí ohromení úžasem.

⁵²Nepochopili totiž, jak to bylo s chleby, neboť jejich mysl nebyla vnímavá.

⁵³Když se dostali na druhý břeh, přistáli u Genezaretu.

⁵⁴Jakmile vystoupili z lodi, hned lidé Ježíše poznali,

⁵⁵zběhali celou tu krajinu a začali nosit na nosítkách nemocné na každé místo, o kterém slyšeli, že tam právě je.

⁵⁶A kamkoli vcházel do vesnic, měst i dvorců, kladli nemocné na tržiště a prosili ho, aby se směli dotknout byť jen třásně jeho roucha. A kdo se ho dotkli, byli uzdraveni.