Matouš

¹Když Ježíš dokončil tyto příkazy svým dvanácti učedníkům, šel odtud učit a kázat v tamějších městech.

²Jan uslyšel ve vězení o činech Kristových; poslal k němu vzkaz po svých učednících

³„Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“

⁴Ježíš jim odpověděl: „Jděte, zvěstujte Janovi, co slyšíte a vidíte:

⁵Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.

⁶A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.“

⁷Když Janovi učedníci odcházeli, začal Ježíš mluvit k zástupům o Janovi: „Na co jste se vyšli na poušť podívat? Na rákos, kterým kývá vítr?

⁸Nebo co jste vyšli zhlédnout? Člověka oblečeného do drahých šatů? Ti, kdo nosí drahé šaty, jsou v domech královských.

⁹Nebo proč jste vyšli? Vidět proroka? Ano, pravím vám, a víc než proroka.

¹⁰To je ten, o němž je psáno: ‚Hle, já posílám posla před tvou tváří, aby ti připravil cestu.‘

¹¹Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší než Jan Křtitel; avšak i ten nejmenší v království nebeském je větší nežli on.

¹²Ode dnů Jana Křtitele až podnes království nebeské trpí násilí a násilníci po něm sahají.

¹³Neboť všichni proroci i Zákon prorokovali až po Jana.

¹⁴A chcete-li to přijmout, on je Eliáš, který má přijít.

¹⁵Kdo má uši slyš.

¹⁶Čemu připodobním toto pokolení? Je jako děti, které sedí na tržišti a pokřikují na své druhy:

¹⁷‚Hráli jsme vám, a vy jste netancovali; naříkali jsme, a vy jste nelomili rukama.‘

¹⁸Přišel Jan, nejedl a nepil – a říkají: ‚Je posedlý.‘

¹⁹Přišel Syn člověka, jí a pije – a říkají: ‚Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků!‘ Ale moudrost je ospravedlněna svými skutky.“

²⁰Tehdy počal kárat města, ve kterých se stalo nejvíc jeho mocných skutků, že nečinila pokání:

²¹„Běda ti, Chorazin, běda ti, Betsaido! Kdyby se byly v Týru a Sidónu dály takové mocné skutky jako u vás, dávno by byli oblékli žíněný šat, sypali se popelem a činili pokání.

²²Ale pravím vám: Týru a Sidónu bude lehčeji v den soudu nežli vám.

²³A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do propasti klesneš! Neboť kdyby se byly v Sodomě udály takové mocné skutky jako u vás, stála by podnes.

²⁴Ale pravím vám: Zemi sodomské bude lehčeji v den soudu nežli tobě.“

²⁵V ten čas řekl Ježíš: „Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým.

²⁶Ano, Otče: tak se ti zalíbilo.

²⁷Všechno je mi dáno od mého Otce; a nikdo nezná Syna než Otec, ani Otce nezná nikdo než Syn – a ten, komu by to Syn chtěl zjevit.

²⁸Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.

²⁹Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším.

³⁰Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.“