Matouš

¹Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky

²a řekl jim: „Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a s ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně.

³A kdyby vám někdo něco říkal, odpovězte: ‚Pán je potřebuje.‘ A ten člověk je hned pošle.“

⁴To se stalo, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka:

⁵‚Povězte dceři siónské: Hle, král tvůj přichází k tobě, tichý a sedící na oslici, na oslátku té, která je podrobena jhu.‘

⁶Učedníci šli a učinili, co jim Ježíš přikázal.

⁷Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil.

⁸A mohutný zástup prostíral na cestu své pláště, jiní odsekávali ratolesti stromů a stlali je na cestu.

⁹Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: „Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!“

¹⁰Když vjel Ježíš do Jeruzaléma, po celém městě nastal rozruch; ptali se: „Kdo to je?“

¹¹Zástupy odpovídaly: „To je ten prorok Ježíš z Nazareta v Galileji.“

¹²Ježíš vešel do chrámu a vyhnal prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků i stánky prodavačů holubů;

¹³řekl jim: „Je psáno: ‚Můj dům bude zván domem modlitby,‘ ale vy z něho děláte doupě lupičů.“

¹⁴I přistoupili k němu v chrámě slepí a chromí, a on je uzdravil.

¹⁵Když velekněží a zákoníci viděli jeho udivující činy i děti volající v chrámě „Hosanna Synu Davidovu“, rozhněvali se

¹⁶a řekli mu: „Slyšíš, co to říkají?“ Ježíš jim odpověděl: „Ovšem! Nikdy jste nečetli: ‚Z úst nemluvňátek a kojenců připravil sis chválu?‘“

¹⁷Opustil je a vyšel ven z města do Betanie; tam přenocoval.

¹⁸Když se ráno vracel do města, dostal hlad.

¹⁹Spatřil u cesty fíkovník a šel k němu; ale nic na něm nenalezl, jen listí. I řekl mu: „Ať se na tobě na věky neurodí ovoce!“ A ten fíkovník najednou uschl.

²⁰Když to učedníci viděli, podivili se: „Jak najednou ten fíkovník uschl!“

²¹Ježíš jim odpověděl: „Amen, pravím vám, budete-li mít víru a nebudete pochybovat, učiníte nejen to, co se stalo s fíkovníkem; ale i kdybyste této hoře řekli: ‚Zdvihni se a vrhni se do moře‘ – stane se to.

²²A věříte-li, dostanete všecko, oč budete v modlitbě prosit.“

²³Když přišel do chrámu a učil, přistoupili k němu velekněží a starší lidu a řekli: „Jakou mocí to činíš? A kdo ti tuto moc dal?“

²⁴Ježíš jim odpověděl: „Já vám také položím otázku; jestliže ji zodpovíte, i já vám povím, jakou mocí to činím.

²⁵Odkud měl Jan pověření křtít? Z nebe, či od lidí?“ Oni se mezi sebou dohadovali: „Řekneme-li ‚z nebe‘, namítne nám: ‚Proč jste mu tedy neuvěřili?‘

²⁶Řekneme-li však ‚z lidí‘, máme obavy ze zástupu; vždyť všichni mají Jana za proroka.“

²⁷Odpověděli tedy Ježíšovi: „Nevíme.“ Tu jim řekl i on: „Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím.“

²⁸„Co myslíte? Jeden člověk měl dva syny. Přišel a řekl prvnímu: ‚Synu, jdi dnes pracovat na vinici!‘

²⁹On odpověděl: ‚Nechce se mi.‘ Ale potom toho litoval a šel.

³⁰Otec přišel k druhému a řekl mu totéž. Ten odpověděl: ‚Ano, pane.‘ Ale nešel.

³¹Kdo z těch dvou splnil vůli svého otce?“ Odpověděli: „Ten první!“ Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, že celníci a nevěstky předcházejí vás do Božího království.

³²Přišel k vám Jan po cestě spravedlnosti, a vy jste mu neuvěřili. Ale celníci a nevěstky mu uvěřili. Vy jste to viděli, ale ani potom jste toho nelitovali a neuvěřili mu.

³³Poslyšte jiné podobenství: Jeden hospodář vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal v ní lis a vystavěl strážní věž; potom vinici pronajal vinařům a odcestoval.

³⁴Když se přiblížil čas vinobraní, poslal své služebníky k vinařům, aby převzali jeho díl úrody.

³⁵Ale vinaři jeho služebníky chytili, jednoho zbili, druhého zabili, dalšího ukamenovali.

³⁶Znovu poslal jiné služebníky, a to více než předtím, ale naložili s nimi právě tak.

³⁷Nakonec k nim poslal svého syna; řekl si: ‚Na mého syna budou mít přece ohled!‘

³⁸Když však vinaři shlédli syna, řekli si mezi sebou: ‚To je dědic. Pojďte, zabijme ho, a dědictví připadne nám!‘

³⁹Chytili ho, vyvlekli ven z vinice a zabili.

⁴⁰Když nyní přijde pán vinice, co udělá těm vinařům?“

⁴¹Řekli mu: „Zlé bez milosti zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou odvádět výnos v určený čas.“

⁴²Ježíš jim řekl: „Což jste nikdy nečetli v Písmech: ‚Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným; Hospodin to učinil a je to podivuhodné v našich očích‘?

⁴³Proto vám pravím, že vám Boží království bude odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce.

⁴⁴Kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho on padne, toho rozdrtí.“

⁴⁵Když slyšeli velekněží a farizeové tato podobenství, poznali, že mluví o nich.

⁴⁶Hleděli se ho zmocnit, ale báli se zástupů, protože ty ho měly za proroka.