Matouš

¹Ježíš vstoupil na loď, přeplavil se na druhou stranu a přišel do svého města.

²A hle, přinesli k němu ochrnutého, ležícího na lůžku. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti hříchy.“

³Ale někteří ze zákoníků si řekli: „Ten člověk se rouhá!“

⁴Ježíš však poznal jejich myšlenky a řekl: „Proč o tom smýšlíte tak zle?

⁵Je snadnější říci ‚odpouštějí se ti hříchy‘, nebo říci ‚vstaň a choď‘?

⁶Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy“ – tu řekne ochrnutému: „Vstaň, vezmi své lože a jdi domů!“

⁷On vstal a odešel domů.

⁸Když to uviděly zástupy, zmocnila se jich bázeň a chválili Boha, že dal takovou moc lidem.

⁹Když šel Ježíš odtud dál, viděl v celnici sedět člověka jménem Matouš a řekl mu: „Pojď za mnou!“ On vstal a šel za ním.

¹⁰Když potom seděl u stolu v domě, hle, mnoho celníků a jiných hříšníků stolovalo s Ježíšem a jeho učedníky.

¹¹Farizeové to uviděli a řekli jeho učedníkům: „Jak to, že váš Mistr jí s celníky a hříšníky?“

¹²On to uslyšel a řekl: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.

¹³Jděte a učte se, co to je: ‚Milosrdenství chci, a ne oběť.‘ Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.“

¹⁴Tehdy k němu přišli Janovi učedníci a ptali se: „Jak to, že my a farizeové se postíme, ale tvoji učedníci se nepostí?“

¹⁵Ježíš jim řekl: „Mohou hosté na svatbě truchlit, dokud je ženich s nimi? Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom se budou postit.

¹⁶Nikdo nezalátá starý šat záplatou z neseprané látky; nebo se ten přišitý kus ze šatu vytrhne a díra bude ještě větší.

¹⁷A mladé víno se nedává do starých měchů, jinak se měchy roztrhnou, víno vyteče a měchy přijdou nazmar. Nové víno se dává do nových měchů, a tak se uchová obojí.“

¹⁸Zatímco k nim takto mluvil, přišel jeden z představených, klaněl se před ním a řekl: „Má dcera právě skonala; ale pojď, vlož na ni svou ruku, a bude žít!“

¹⁹Ježíš vstal a šel s ním i se svými učedníky.

²⁰A hle, žena trpící už dvanáct let krvácením přišla zezadu a dotkla se třásní jeho šatu.

²¹Říkala si totiž: „Dotknu-li se aspoň jeho šatu, budu zachráněna!“

²²Ježíš se obrátil a spatřiv ji řekl: „Buď dobré mysli, dcero, tvá víra tě zachránila.“ A od té hodiny byla ta žena zdráva.

²³Když Ježíš vstoupil do domu toho představeného a uviděl hudebníky a hlučící zástup,

²⁴řekl: „Jděte odtud! Ta dívka neumřela, ale spí.“ Oni se mu posmívali.

²⁵26 Pověst o tom se rozšířila po celé té krajině.

²⁶Když šel Ježíš odtamtud dál, šli za ním dva slepci a křičeli: „Smiluj se nad námi, Synu Davidův!“

²⁷A když vešel do domu, přistoupili ti slepci k němu. Ježíš jim řekl: „Věříte, že to mohu učinit?“ Odpověděli mu: „Ano, Pane.“

²⁸Tu se dotkl jejich očí a řekl: „Podle vaší víry se vám staň.“

²⁹31 Oni však šli a rozhlásili ho po celé té krajině.

³⁰Když odcházeli, přivedli k němu němého člověka, posedlého zlým duchem.

³¹A zlý duch byl vyhnán a němý mluvil. Zástupy v údivu říkaly: „Něco takového nebylo v Izraeli nikdy vídáno.“

³²Ale farizeové říkali: „Ve jménu knížete démonů vyhání démony.“

³³Ježíš obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagógách, kázal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu.

³⁴Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře.

³⁵Tehdy řekl svým učedníkům: „Žeň je velká, dělníků málo.

³⁶Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň!“