Kniha moudrosti

¹Tvůj neporušitelný duch je ve všem.

²Proto jen pozvolna káráš chybující. Připomínáš jim, v čem hřeší, a napomínáš je, aby opustili zlo a uvěřili v tebe, Hospodine.

³Pojal jsi nenávist k dávným obyvatelům své svaté země,

⁴protože páchali to nejhorší, prováděli čáry a bezbožné orgie.

⁵Nelítostně vraždili děti, pojídali lidské maso i vnitřnosti a krev při hodech v kruhu zasvěcenců.

⁶Rodiče vraždící bezbranné dětské duše jsi chtěl vyhubit rukou našich otců,

⁷aby země tobě nade všechny vzácná přijala důstojné obyvatele – Boží služebníky.

⁸Ale i je jsi ušetřil, byli to lidé, a jako předvoj svého vojska jsi poslal sršně, aby je pomalu vyhladili.

⁹Ne že bys nemohl v bitvě vydat svévolníky spravedlivým do rukou nebo je naráz vyhubit hroznými šelmami, popřípadě tvrdým slovem.

¹⁰Soudil jsi je pomalu, a tím jim dával příležitost k pokání. Nebylo ti neznámo, že jejich původ je zlý, jejich špatnost vrozená, a že se jejich myšlení nezmění navěky.

¹¹Bylo to od počátku plémě prokleté. Jejich hříchy jsi nechával bez trestu, ale ne proto, že by ses někoho obával.

¹²Vždyť kdo ti může říci: „Cos to udělal?“ Kdo se postaví na odpor tvému soudu? Kdo tě obviní, zahynou-li národy, které jsou tvým dílem? Kdo proti tobě vystoupí, aby se zastal provinilých lidí?

¹³Vždyť kromě tebe není jiného Boha, který se o všechno stará, abys musel dokazovat spravedlivost svého soudu.

¹⁴Není král ani vládce, který by ti mohl činit výtky kvůli těm, které jsi potrestal.

¹⁵Protože jsi spravedlivý, spravuješ všechno spravedlivě a pokládáš za nedůstojné své moci, abys odsoudil toho, kdo si trestu nezaslouží.

¹⁶Neboť tvá síla je zdrojem spravedlnosti, a to, že vládneš nade všemi, činí tě shovívavým ke všem.

¹⁷Ukazuješ svou sílu těm, kdo nevěří v tvou svrchovanou moc, a usvědčuješ z drzosti ty, kdo ji znají.

¹⁸Ačkoli vládneš silou, soudíš mírně a zacházíš s námi s velkou shovívavostí. Neboť kdykoli bys chtěl své moci užít, je ti po ruce.

¹⁹Tímto vším jsi naučil svůj lid, že spravedlivý má být i lidumilný, a svým synům jsi dal dobrou naději, jestliže hříšným nabízíš příležitost k pokání.

²⁰Trestal-lis s takovou zdrženlivostí a ohledy nepřátele svých služebníků, třebaže byli hodni smrti, a dával jim čas i příležitost, aby upustili od zloby,

²¹jak ohleduplně jsi teprve soudil své syny, s jejichž otci jsi uzavřel přísežnou smlouvu plnou příslibů dobra?

²²Bereš-li nás do kázně, pak naše nepřátele bičuješ tisíceronásobně víc, abychom pamatovali na tvou dobrotu, když soudíme, a abychom doufali ve slitování, když jsme souzeni.

²³Proto i ty, kteří vedli nerozumný život v nespravedlnosti, jejich vlastními ohavnostmi jsi trýznil.

²⁴Neboť na cestách bludu daleko zabloudili, když měli za bohy to, co je i mezi zvířaty nejodpornější; tak se dali oklamat jako nerozumná nemluvňata.

²⁵Proto jako na nerozvážné děti jsi na ně poslal soud, kterým jsi je uvedl v posměch.

²⁶A protože nedali na výstrahu, když byli pokáráni posměchem, zakusili soud přiměřený Bohu.

²⁷A tak se v utrpení rozhněvali na ty, které měli za bohy. Když viděli, že jsou kvůli nim trestáni, poznali jako pravého Boha toho , kterého dříve odmítali znát. Proto též na ně dolehl vrcholný trest.