Kniha moudrosti

¹Když se zase jiný připravuje k plavbě a hodlá se pustit přes divoké vlny, vzývá dřevo, chatrnější než plavidlo, které jej nese.

²Loďku ovšem vymyslila touha po výdělku a zhotovila ji moudrost řemeslníka;

³ale tvá prozřetelnost, Otče, ji řídí, neboť tys i mořem razil cestu a vlnami bezpečnou pouť.

⁴Ukazuješ, že můžeš zachránit ze všeho, i kdyby někdo nezkušený vyplul na moře .

⁵Chceš, aby plody tvé moudrosti nezůstaly nevyužity, proto i kusu dřeva svěřují lidé svůj život, na člunu proplouvají příbojem a bezpečně přistanou.

⁶Už na počátku, když vymírali zpupní obrové, uchýlila se naděje světa do člunu, a řízena tvou rukou zanechala světu semeno nového pokolení.

⁷Požehnané dřevo, které je nástrojem spravedlnosti,

⁸ale zlořečené to, z něhož byla vyřezána modla , jakož i ten, kdo ji vyrobil. On proto, že to udělal, a ono, ač pomíjející, že bylo nazváno bohem.

⁹U Boha je ve stejné nenávisti jak svévolník, tak čin jeho svévole,

¹⁰a potrestán bude výrobek spolu se svým výrobcem.

¹¹Proto trest postihne i modly pronárodů, že se staly ohavností v Božím stvoření, pohoršením pro lidské duše a osidlem pro nohy nemoudrých.

¹²Vždyť počátkem nemravnosti je vymýšlení model, a jejich vytváření je zkázou života.

¹³Nebyly od počátku ani nepotrvají navěky.

¹⁴Přišly na svět z lidských pověr, a proto je čeká rázný konec.

¹⁵Tak třeba otec, zdrcený krutým žalem nad dítětem náhle mu odňatým, zhotoví jeho obraz a hned začne mrtvé dítě ctít jako boha a od své čeledi vyžaduje slavit svátky a zachovávat obřady.

¹⁶Časem se bezbožný obyčej rozšířil a byl zachováván jako zákon.

¹⁷Z nařízení vládců se vzdávala úcta i jejich sochám, když je lidé nemohli uctívat osobně, protože bydleli daleko. Proto, aby si osobu jim vzdálenou zpodobili, udělali si viditelný obraz uctívaného krále, a tak nepřítomnému pilně pochlebovali, jako by byl přítomen.

¹⁸A k rozmachu té úcty i u těch, kteří ho neznali, přispěla ještě ctižádost umělce.

¹⁹Zřejmě aby se svému mocnáři zalíbil, vyobrazil ho svým uměním v co nejkrásnější podobě.

²⁰Dav pak, uchvácen půvabem díla, toho, který byl ještě nedávno ctěn jako člověk, nyní pokládal za samo božstvo.

²¹A to se stalo všem živoucím léčkou: zotročeni neštěstím nebo krutovládou přiřkli lidé nesdělitelné jméno kamenům a dřevům.

²²Dále nezůstalo při tom, že bloudí v poznání Boha; žijí nadto pod tak silným náporem nevědomosti, že strašlivé zlo nazývají pokojem.

²³Zabíjejí děti k obětem a konají tajné obřady nebo bujné hostiny s prostopášnými obyčeji.

²⁴Ani v životě, ani v manželství nedbají už čistoty, jeden druhého úkladně vraždí nebo trápí cizoložstvím.

²⁵Všude se mísí krveprolití a vraždy, krádež a podvod, zkáza, nevěra, vzpoura, křivopřísežnictví,

²⁶osočování čestných, nevděk za dobrodiní, poskvrňování duší, pohlavní zvrácenost, rušení manželství, smilstvo a cizoložství.

²⁷A tak služba modlám nehodným jména je počátkem, příčinou i koncem všeho zla.

²⁸Modláři buď bujně hýří nebo prorokují lži nebo neřádně žijí nebo se bez ostychu dopouštějí křivopřísežnictví.

²⁹Věří na bezduché modly, a když křivě přísahají, spoléhají, že nebudou potrestáni.

³⁰Ze dvou důvodů však na ně přijde spravedlivý trest : Za to, že zvráceně smýšleli o Bohu a drželi se model, a že podváděli křivou přísahou, a pohrdli tak svatostí.

³¹Nikoli moc těch, které vzývají při přísaze, ale trest určený hříšníkům vždy stíhá viníky za jejich provinění.