previous
-
next 4. kapitola1Lepší je bezdětnost při ctnostném žití; památka na ctnost je nesmrtelná a dochází uznání u Boha i u lidí.
2Kde je přítomna, tam její příklad táhne, a když pomine, probouzí aspoň po sobě touhu. I na věčnosti se skví ověnčená jako vítěz v čestně vedeném boji.
3Zato množství potomstva svévolníků není k ničemu; co vzešlo z neřesti, nezapustí hluboké kořeny a nezpevní svůj základ.
4I když to na čas rozbují do větví, co stojí nepevně, vítr vyviklá a nápor vichrů vyvrátí z kořene.
5Nedorostlé větve budou olámány, jejich ovoce nebude k užitku a jako nezralé ani k jídlu, k ničemu se nebude hodit.
6Děti zrozené z nezákonného spojení jsou při výslechu svědky nepravosti rodičů.
7Umře-li spravedlivý třeba předčasně, dojde odpočinutí,
8neboť ctihodné stáří nezáleží v dlouhém věku ani se neměří počtem let.
9Ty pravé šediny pro člověka je rozumnost a život bez poskvrny je ten pravý dlouhý věk.
10Protože se líbil Bohu, Bůh jej miloval, a protože žil mezi hříšníky, byl přenesen.
11Byl vzat, aby špatnost nezměnila jeho smýšlení a lest nesvedla jeho duši.
12Neboť kouzlo neřesti zastírá dobro a vír vášně převrací nezkaženou mysl.
13Kdo se ukázal dokonalým v krátkosti, dosáhl plnosti dlouhého věku.
14Jeho duše byla milá Hospodinu, a proto pospíšil vyvést ji z prostředí nepravosti. Lidé tomu přihlíželi, ale nepochopili to , ani si nevzali k srdci,
15že milost a milosrdenství patří jeho vyvoleným a že ochraňuje své svaté.
16Spravedlivý svou smrtí odsuzuje žijící svévolníky, mládí pak, jež došlo rychlého konce, letité stáří nespravedlivého.
17Budou vidět jen skonání moudrého, ale nepochopí, jak o něm Hospodin rozhodl a k čemu ho zachoval.
18Uvidí to a pohrdnou jím , ale Hospodin se jim vysměje.
19A budou zneuctěnou mrtvolou, navěky pohrdáni i mezi mrtvými. Neboť on je srazí po hlavě, že ani nehlesnou, vyvrátí je do základů a až do konce zůstanou úhorem, ocitnou se v mukách a jejich památka zanikne.
20Při zúčtování svých hříchů přijdou zlomeni strachem, a jejich nepravosti je usvědčí tváří v tvář.