Kniha moudrosti

¹Bože našich otců, milosrdný Hospodine, ty jsi učinil všechno svým slovem

²a ve své moudrosti jsi vytvořil člověka, aby vládl nad tvory, kterým jsi dal vzniknout,

³a aby spravoval svět v svatosti a spravedlnosti a konal soud s upřímnou duší,

⁴daruj mi moudrost, která sídlí u tvého trůnu, a nevylučuj mě z počtu těch, kdo ti slouží.

⁵Vždyť jsem tvůj služebník a syn tvé služebnice, člověk křehký a krátkého věku, který jen málo chápe právo a zákony.

⁶I kdyby byl někdo dokonalý mezi lidskými syny, bez moudrosti od tebe nebude znamenat nic.

⁷Tys mě vyvolil za krále svého lidu a za soudce svých synů a dcer.

⁸Řekl jsi, abych zbudoval chrám na tvé svaté hoře a oltář ve městě, kde přebýváš, podle podoby svatého stánku, který jsi od počátku připravil.

⁹S tebou je moudrost, která zná tvoje díla a byla při tom, když jsi tvořil svět. Ona ví, co se líbí tvým očím a co je správné podle tvých přikázání.

¹⁰Sešli ji ze svatých nebes, od trůnu své slávy ji pošli, aby byla se mnou a pracovala, abych poznal, v čem máš zalíbení.

¹¹Ona ví všechno a rozumí všemu , rozvážně mě povede v mém konání a zachová mě ve své slávě.

¹²Potom ti budou příjemné mé skutky, spravedlivě budu soudit tvůj lid a budu hoden trůnu svého otce.

¹³Neboť pozná vůbec člověk Boží záměry a dovede si představit, co je vůle Hospodina?

¹⁴Myšlení smrtelníků je nedokonalé a naše uvažování pochybné,

¹⁵neboť pomíjivé tělo zatěžuje duši a pozemský stan je břemenem pro mysl naplněnou starostmi.

¹⁶Stěží postihujeme to, co je na zemi, s námahou vysvětlujeme, co máme na dosah ruky. Kdo prozkoumá to, co je na nebesích?

¹⁷Kdo by poznal tvou vůli, jestliže ty bys mu nedal moudrost a z výšin mu neposlal svého svatého ducha?

¹⁸Jen tak se lidé na zemi dostali na správnou cestu a naučili se tomu, co se ti líbí; jen moudrost je zachránila.