Pláč

¹Já jsem muž, jenž zakusil ponížení pod holí jeho prchlivosti.

²Hnal mě a odvedl do temnoty beze světla.

³Ano, obrací znovu a znovu svou ruku proti mně každého dne.

⁴Vetchým učinil mé tělo i kůži, roztříštil mé kosti.

⁵Obstavěl a obklíčil mě jedem a útrapami.

⁶Do temnot mě vsadil jako od věků mrtvé.

⁷Postavil kolem mě zeď, že nemohu vyjít, obtížil mě bronzovým řetězem.

⁸Jakkoli úpím a o pomoc volám, umlčuje mou modlitbu.

⁹Zazdil mé cesty kvádry, mé stezky rozvrátil.

¹⁰Stal se pro mne medvědem číhajícím, lvem ukrytým v skrýších.

¹¹Zmátl mé cesty, rozdrásal mě, způsobil, že úděsem trnu.

¹²Napjal svůj luk a učinil mě terčem svých šípů.

¹³Do mých ledví vystřílel obsah svého toulce.

¹⁴Jsem pro smích všemu svému lidu, předmětem jejich popěvků každodenně.

¹⁵Nasytil mě hořkostmi, napojil pelyňkem.

¹⁶Nechává mě o štěrk si drtit zuby, přitiskl mě do popela.

¹⁷Vytrhl mne z pokojného života, zapomněl jsem na všechno dobré.

¹⁸Proto jsem řekl: „Je veta po mně i po mém čekání na Hospodina.“

¹⁹Rozpomeň se na mé ponížení a zmatené toulání, na pelyněk, na jed.

²⁰Má duše se rozpomíná, rozpomíná a hroutí se ve mně.

²¹Beru si však k srdci a s důvěrou očekávám

²²Hospodinovo milosrdenství, jež nepomíjí, jeho slitování, jež nekončí.

²³Obnovuje se každého rána, tvá věrnost je neskonalá.

²⁴„Můj podíl je Hospodin,“ praví má duše, proto na něj čekám.

²⁵Dobrý je Hospodin k těm, kdo v něho naději složí, k duši, jež se na jeho vůli dotazuje.

²⁶Je dobré, když člověk potichu čeká na spásu od Hospodina.

²⁷Dobré je muži, jestliže nosil jho už ve svém mládí.

²⁸Ať usedne osamocen a ztichne, když je na něho vložil.

²⁹Ať položí do prachu svá ústa, snad ještě naděje zbývá .

³⁰Ať nastaví líce tomu, kdo ho bije, a potupou se sytí.

³¹Neboť Panovník navěky nezavrhne.

³²Zarmoutí-li, slituje se pro své velké milosrdenství.

³³Z rozmaru totiž lidské syny nepokoří ani nezarmoutí.

³⁴Když jsou nohama deptáni všichni vězňové v zemi,

³⁵když se převrací právo muže před tváří Nejvyššího,

³⁶když se křivdí člověku v jeho při, což to Panovník nevidí?

³⁷Kdo řekne a stane se, když Panovník nepřikázal?

³⁸Nevychází z úst Nejvyššího zlé i dobré?

³⁹Na co si může člověk naříkat, pokud žije? Ať si muž naříká na své hříchy.

⁴⁰Zkoumejme a zpytujme své cesty, vraťme se zpět k Hospodinu.

⁴¹Pozvedněme s dlaněmi i srdce k Bohu na nebesích.

⁴²My jsme byli nevěrní a vzpurní a ty jsi neodpustil.

⁴³Zastřel ses hněvem a stíhal jsi nás, hubil jsi bez soucitu.

⁴⁴Obestřel ses oblakem, aby modlitba k tobě nepronikla.

⁴⁵Učinil jsi nás odporným smetím uprostřed národů.

⁴⁶Rozevírají na nás ústa všichni naši nepřátelé.

⁴⁷Naším údělem se staly postrach a propast, zmar a těžká rána.

⁴⁸Slzy se mi proudem řinou z očí nad těžkou ranou dcery mého lidu.

⁴⁹Oči mi slzí bez ustání, bez ochabnutí,

⁵⁰dokud nepohlédne, dokud se nepodívá Hospodin z nebe.

⁵¹Mé oko vyčerpává mou duši pláčem kvůli všem dcerám mého města.

⁵²Lovili mě jako lovci ptáče, bez důvodu, moji nepřátelé.

⁵³Umlčeli můj život v jámě a zaházeli mě kamením.

⁵⁴Až nad hlavu mě zatopily vody; řekl jsem si: „Jsem ztracen.“

⁵⁵Vzýval jsem tvé jméno, Hospodine, z nejhlubší jámy.

⁵⁶Slyšel jsi můj hlas, nezakrývej si ucho, dopřej mi úlevu, když o pomoc volám.

⁵⁷Byl jsi mi blízko v den, kdy jsem tě vzýval, řekl jsi: „Neboj se!“

⁵⁸Panovníku, ujal ses mých sporů, vykoupil jsi můj život.

⁵⁹Viděl jsi, Hospodine, jak mi křivdí, dopomoz mi k právu.

⁶⁰Viděl jsi všechnu jejich pomstychtivost, všechny jejich záměry vůči mně.

⁶¹Slyšel jsi, Hospodine, jak mě tupí, všechny jejich záměry proti mně,

⁶²řeči mých odpůrců i o čem uvažují proti mně každého dne.

⁶³Popatř: ať sedí nebo stojí, posměšně si o mně popěvují.

⁶⁴Podle zásluhy jim odplať, Hospodine, podle skutků jejich rukou.

⁶⁵Ponech jim zavilé srdce, to bude tvá kletba na ně.

⁶⁶V hněvu je pronásleduj, dokud je nevyhladíš zpod nebes, Hospodine.