Pláč

¹Rozpomeň se, Hospodine, co se nám stalo, popatř a pohleď na naši potupu!

²Naše dědictví připadlo cizákům, naše domy cizincům.

³Stali jsme se sirotky, nemáme otce, naše matky jsou jako vdovy.

⁴Vlastní vodu pijeme za stříbro, své dřevo musíme platit.

⁵Jsme pronásledováni, visí nám na šíji, vynakládáme námahu a nedopřejí nám klidu.

⁶Egyptu podáváme ruku, též Asýrii, abychom se nasytili chlebem.

⁷Naši otcové zhřešili, už nejsou, a my neseme jejich nepravosti.

⁸Otroci se stali našimi vládci a nikdo nás z jejich rukou nevytrhne.

⁹S nasazením života přinášíme chléb, ohrožováni mečem z pouště.

¹⁰Kůže nám žhne jako pec od úporného hladu.

¹¹Na Sijónu ponižují ženy, v judských městech panny.

¹²Jejich rukou jsou věšeni velmožové, tváře starců nejsou ctěny.

¹³Junáci nosí mlýnek, mladíci klopýtají pod dřívím.

¹⁴Starci přestali zasedat v bráně a junáci zpívat písničky.

¹⁵Přestalo veselí našeho srdce, v truchlení se proměnil náš tanec.

¹⁶Spadla koruna z naší hlavy, běda nám, neboť jsme hřešili.

¹⁷Nad tím zemdlelo naše srdce, nad oním se nám zatmělo v očích,

¹⁸nad horou Sijónem, že je tak zpustošená; honí se po ní lišky.

¹⁹Ty, Hospodine, budeš trůnit věčně, tvůj trůn přetrvá všechna pokolení.

²⁰Proč na nás pořád zapomínáš, opustil jsi nás až do nejdelších časů?

²¹Obrať nás, Hospodine, k sobě a my se navrátíme, obnov naše dny jak za dnů dávnověkých.

²²Nebo jsi nás úplně zavrhl? Rozlítil ses na nás převelice.