Přísloví

¹Přísloví Šalomouna, syna Davidova, krále Izraele,

²jak poznat moudrost a kázeň, jak pochopit výroky rozumnosti,

³jak si prozíravě osvojit kázeň, spravedlnost, právo a přímost,

⁴aby prostoduší byli obdařeni chytrostí, mladík poznáním a důvtipem.

⁵Bude-li naslouchat moudrý, přibude mu znalostí, a rozumný získá schopnost

⁶porozumět přísloví a jinotaji, slovům mudrců i jejich hádankám.

⁷Počátek poznání je bázeň před Hospodinem, moudrostí a kázní pohrdají pošetilci.

⁸Můj synu, poslouchej otcovo kárání a matčiným poučováním neopovrhuj.

⁹Budou ti půvabným věncem na hlavě a náhrdelníkem na tvém hrdle.

¹⁰Můj synu, kdyby tě lákali hříšníci, nepřivoluj!

¹¹Kdyby tě přemlouvali: „Pojď s námi, vražedné úklady nastrojíme, počíháme si na nevinného bez důvodu,

¹²pohltíme je, jako podsvětí pohlcuje živé, bezúhonní budou jako ti, kdo sestupují do jámy,

¹³přijdeme si na rozličný drahocenný majetek a domy kořistí si naplníme,

¹⁴spoj svůj úděl s námi, budeme mít všichni jeden měšec“ –

¹⁵můj synu, nechoď s nimi jejich cestou, zdržuj svou nohu od jejich stezky,

¹⁶neboť jejich nohy běží za zlem, pospíchají prolévat krev.

¹⁷Je zbytečné sypat pod síť, když to každý okřídlenec vidí.

¹⁸Oni však strojí ty vražedné úklady proti sobě, číhají na vlastní duši.

¹⁹Takové jsou stezky všech, kdo za ziskem se honí; ten stojí své pány život.

²⁰Moudrost pronikavě volá na ulici, na náměstích vydává svůj hlas.

²¹Volá na nároží plném hluku, pronáší své výroky u vchodů do městských bran:

²²„Dokdy budete, vy prostoduší, milovat prostoduchost, dokdy posměvači budou mít zálibu v posmívání, hlupáci poznání nenávidět?

²³Obraťte se, když vám domlouvám. Hle, nechám na vás proudit svého ducha, uvedu vám ve známost svá slova:

²⁴Protože jsem volala, a vy jste odmítali, ruce jsem vztahovala, a nikdo na to nedbal,

²⁵každé mé radě jste se vyhýbali, nedali jste na mé domlouvání,

²⁶i já se budu smát, až budete v bídě, budu se vysmívat, až na vás přijde strach,

²⁷až na vás přijde strach jako ničivá bouře a vaše bída se přižene jako vichřice, až na vás přijde soužení a tíseň.

²⁸Tehdy mě budou volat, a neodpovím, budou mě hledat za úsvitu, a nenaleznou,

²⁹protože měli poznání v nenávisti a bázeň před Hospodinem si nezvolili,

³⁰nedali na mou radu, každou mou domluvu znevážili.

³¹Budou jíst plody své cesty, přesytí se svými plány.

³²Prostoduché zavraždí jejich odmítavost, hlupáky zahubí jejich netečnost.

³³Ale kdo mě poslouchá, v bezpečí bude bydlet a žít klidně, beze strachu z něčeho zlého.“