Přísloví

¹Můj synu, věnuj pozornost mé moudrosti, nakloň své ucho k mé rozumnosti,

²dbej na obezřetné rady, poznání ať zachovávají tvé rty.

³Ze rtů cizí ženy sice kape med a její jazyk je hladší než olej,

⁴nakonec je však hořká jako pelyněk, ostrá jak dvojsečný meč.

⁵Její nohy sestupují k smrti, její kroky uvíznou v podsvětí.

⁶Nevysleduješ stezku života, její stopy se motají, nevíš kam .

⁷Proto, synové, poslyšte mě, neodvracejte se od výroků mých úst.

⁸Ať jde tvá cesta daleko od ní, nepřibližuj se ke dveřím jejího domu,

⁹ať nevydáš svou důstojnost jiným, ukrutníkovi svá léta,

¹⁰ať se tvou silou nesytí cizáci a ovocem tvého trápení dům cizí.

¹¹Nakonec budeš skučet, až celé tvé tělo zchátrá.

¹²Řekneš: „Jak jsem mohl nenávidět napomínání? Jak mohlo mé srdce znevažovat domlouvání?

¹³Svoje vychovatele jsem neposlouchal, nenaslouchal jsem svým učitelům.

¹⁴Málem bych byl propadl nejhoršímu uprostřed shromáždění a pospolitosti.“

¹⁵Pij vodu z vlastní nádrže, tu, jež vyvěrá z tvé studnice.

¹⁶Mají se tvé prameny roztékat ven do široka jako vodní toky?

¹⁷Tobě mají patřit, tobě jedinému, a ne cizím spolu s tebou.

¹⁸Buď požehnán tvůj zdroj, raduj se z ženy svého mládí,

¹⁹z milované laně, z líbezné srny; její prsy ať tě vždycky opojují, kochej se v jejím milování ustavičně.

²⁰Proč by ses kochal, můj synu, v cizačce, proč bys v náručí cizinku svíral?

²¹Cesty člověka jsou Hospodinu zřejmé, on sleduje všechny jeho stopy.

²²Svévolníka polapí jeho zločiny, bude spoután provazy svého hříchu.

²³Nedbal na napomenutí, proto zemře; bloudí pro svou velkou pošetilost.