Přísloví

¹Můj synu, jestliže ses zaručil za svého druha nebo se zavázal rukoudáním za cizáka

²a zapletl se výroky svých úst, a výroky svých úst se chytil,

³udělej, můj synu, toto: Hleď se vyprostit. Dostal ses do rukou svého druha. Jdi, vrhni se do bláta a naléhej na svého druha.

⁴Nedopřej svým očím spánku, ani zdřímnout nedávej svým víčkům.

⁵Jak gazela vytrhni se z rukou, jako ptáče z rukou čihařových.

⁶Jdi k mravenci, lenochu, dívej se, jak žije, ať zmoudříš.

⁷Ač nemá žádného vůdce, dozorce či vládce,

⁸opatřuje si v létě pokrm, o žních sklízí svou potravu.

⁹Jak dlouho, lenochu, budeš ležet? Kdy se probudíš ze svého spánku?

¹⁰Trochu si pospíš, trochu zdřímneš, trochu složíš ruce v klín a poležíš si

¹¹a tvá chudoba přijde jak pobuda a tvá nouze jako ozbrojenec.

¹²Ničemný člověk, muž propadlý ničemnostem, má plná ústa falše,

¹³mrká očima, nohama cosi naznačuje, svými prsty ukazuje.

¹⁴V srdci má proradnost, osnuje zlo v každém čase, vyvolává sváry.

¹⁵Proto náhlá pohroma ho stihne, bude nenadále rozdrcen a nezhojí ho nikdo.

¹⁶Těchto šest věcí Hospodin nenávidí a sedmá je mu ohavností:

¹⁷přezíravé oči, zrádný jazyk, ruce, které prolévají nevinnou krev,

¹⁸srdce osnující ničemné plány, nohy rychle spěchající za zlem,

¹⁹křivý svědek, který šíří lži, a ten, kdo vyvolává mezi bratry sváry.

²⁰Dodržuj, můj synu, otcovy příkazy, a matčiným poučováním neopovrhuj.

²¹Přivaž si je natrvalo k srdci, oviň si je kolem hrdla.

²²Povedou tě, kamkoli půjdeš, když budeš ležet, budou tě střežit, procitneš a budou s tebou rozmlouvat.

²³Vždyť příkaz je světlem a vyučování osvěcuje, domluvy a kárání jsou cesty k životu:

²⁴Budou tě střežit před špatnou ženou, před úlisným jazykem cizinky.

²⁵Nedychti v srdci po její kráse, ať tě svými řasami neuchvátí!

²⁶Nevěstce zaplatíš bochníčkem chleba, žena jiného však loví drahou duši.

²⁷Může si kdo shrnout do klína oheň a nespálit si šaty?

²⁸Což může někdo chodit po žhavém uhlí, a nepopálit si nohy?

²⁹Tak dopadne ten, kdo vchází k ženě svého druha; nezůstane bez trestu, kdo se jí dotkne.

³⁰Nepohrdá se zlodějem, že kradl, aby se nasytil, když měl hlad.

³¹Je-li však přistižen, nahradí to sedmeronásobně, dá všechen majetek svého domu.

³²Kdo s ženou cizoloží, nemá rozum, k vlastní zkáze to činí.

³³Sklidí jen rány a hanbu a jeho potupa nebude smazána.

³⁴Neboť žárlivost rozpálí muže, ten bude v den pomsty nelítostný.

³⁵Nepřijme žádný dar na usmířenou, nepovolí, i kdybys sebevíc úplatků dával.