Přísloví

¹Můj synu, dbej na mé výroky, chovej mé příkazy ve svém nitru .

²Dbej na mé příkazy a budeš živ, střez moje učení jak zřítelnici oka.

³Přivaž si je k prstům, napiš je na tabulku svého srdce.

⁴Moudrosti řekni: „Jsi moje sestra“, rozumnost nazvi svou příbuznou,

⁵aby tě střežila před cizí ženou, před cizinkou, která lichotí svými řečmi.

⁶Jednou jsem vyhlížel mříží z okna svého domu

⁷a díval jsem se na prostoduché; pozoroval jsem mezi těmi synky mladíka, který neměl rozum.

⁸Přecházel ulici kolem jejího nároží, vykročil směrem k jejímu domu

⁹na sklonku dne, za soumraku, pod záštitou temnoty noční.

¹⁰A hle, žena mu jde vstříc v nevěstčím úboru se záludným srdcem.

¹¹Je halasná, dotěrná, její nohy nemají doma stání.

¹²Hned je na ulici, hned na náměstí, na každém nároží úklady strojí.

¹³Uchopí jej, políbí ho, s nestoudnou tváří mu řekne:

¹⁴„Vystrojila jsem pokojné obětní hody, vyplnila jsem dnes svoje sliby.

¹⁵Proto jsem ti vyšla vstříc a za úsvitu jsem tě hledala, až jsem tě našla.

¹⁶Prostřela jsem na své lehátko přehozy, pestrá egyptská prostěradla.

¹⁷Navoněla jsem své lůžko myrhou, aloe a skořicí.

¹⁸Pojď, opájejme se laskáním až do jitra, potěšme se milováním.

¹⁹Muž není doma, odešel na dalekou cestu.

²⁰Váček s penězi vzal s sebou, vrátí se domů až v den úplňku.“

²¹Naklonila si ho mnohým přemlouváním, svými úlisnými rty ho svedla.

²²Hned šel za ní jako vůl na porážku, jako pošetilec v poutech k potrestání,

²³než mu šíp rozetne játra; spěchá do osidla jako ptáče, neví, že mu jde o život.

²⁴Nyní tedy, synové, slyšte mě, věnujte pozornost výrokům mých úst.

²⁵Ať tvé srdce nesejde na její cesty, na její pěšiny se nedej zavést.

²⁶Mnohé už sklála, přivedla k pádu, všichni, i ti nejzdatnější, byli od ní zavražděni.

²⁷Její dům – toť cesty do podsvětí, vedoucí do komor smrti.