Skutky apoštolů

¹V Cesareji žil nějaký muž jménem Kornélius, důstojník pluku, zvaného Italský.

²Byl to člověk zbožný, s celou svou rodinou věřil v jediného Boha, byl velmi štědrý vůči židovskému lidu a pravidelně se modlil k Bohu.

³Ten měl kolem třetí hodiny odpoledne vidění, v němž jasně spatřil Božího anděla, jak k němu vchází a volá na něj: „Kornélie!“

⁴Pohlédl na něj a pln bázně řekl: „Co si přeješ, Pane?“ Anděl odpověděl: „Bůh přijal tvé modlitby a almužny a pamatuje na tebe.

⁵Vyprav hned posly do Joppe, ať sem přivedou Šimona, zvaného Petr.

⁶Bydlí u Šimona koželuha, který má dům u moře.“

⁷Když odešel ten anděl, zavolal si Kornélius ze svých lidí dva sluhy a jednoho zbožného vojáka ze své stráže,

⁸všechno jim vypravoval a pak je vyslal do Joppe.

⁹Druhého dne, právě když se blížili k městu, vyšel Petr za poledne na rovnou střechu domu, aby se modlil.

¹⁰Pak dostal hlad a chtěl se najíst. Zatímco mu připravovali jídlo, upadl do vytržení mysli:

¹¹Vidí, jak se z otevřeného nebe cosi snáší; podobalo se to veliké plachtě, kterou spouštějí za čtyři cípy k zemi.

¹²Byly v ní všechny druhy živočichů: čtvernožci, plazi i ptáci.

¹³Tu k němu zazněl hlas: „Vstaň, Petře, zabíjej a jez!“

¹⁴Petr odpověděl: „To ne, Pane! Ještě nikdy jsem nejedl nic, co poskvrňuje a znečišťuje.“

¹⁵Ale hlas se ozval znovu: „Co Bůh prohlásil za čisté, nepokládej za nečisté.“

¹⁶To se opakovalo třikrát a zase to všechno bylo vyneseno vzhůru do nebe.

¹⁷Zatímco Petr úporně přemýšlel, co to jeho vidění může znamenat, podařilo se Kornéliovým poslům nalézt Šimonův dům. Zastavili se před vraty,

¹⁸zavolali a ptali se, zda tu bydlí Šimon, kterému říkají Petr.

¹⁹A Petr stále ještě přemýšlel o svém vidění, když mu Duch řekl: „Jsou tu tři muži a hledají tě;

²⁰sejdi hned dolů a bez rozpaků s nimi jdi, neboť já jsem je poslal.“

²¹Petr tedy sešel dolů k těm mužům a řekl: „Já jsem ten, kterého hledáte. Proč jste za mnou přišli?“

²²Oni odpověděli: „Posílá nás setník Kornélius, muž spravedlivý, který věří v jediného Boha a má dobrou pověst u všeho židovského lidu. Zjevil se mu anděl a rozkázal mu, aby tě pozval do svého domu a vyslechl, co mu máš říci.“

²³Petr je zavedl dovnitř a nechal je u sebe přes noc. Hned druhého dne se s nimi Petr vydal na cestu a ještě několik bratří z Joppe ho doprovázelo.

²⁴Nazítří přišli do Cesareje. Kornélius je očekával a spolu s ním jeho příbuzní a nejbližší přátelé.

²⁵Když chtěl Petr vejít, vyšel mu Kornélius vstříc, padl na kolena a poklonil se mu.

²⁶27 Za rozhovoru vešli dovnitř a Petr shledal, že je tam shromážděno mnoho lidí.

²⁷Promluvil k nim: „Dobře víte, že židům není dovoleno stýkat se s pohany a navštěvovat je. Mně však Bůh ukázal, abych si o žádném člověku nemyslel, že styk s ním poskvrňuje nebo znečišťuje.

²⁸Proto jsem také bez váhání přišel, když jste pro mne poslali, a nyní se ptám, jaký jste k tomu měli důvod.“

²⁹Kornélius odpověděl: „Jsou to právě tři dny, co jsem se v tuto chvíli modlil ve svém domě odpolední modlitbu, a náhle stál přede mnou muž v zářícím rouchu

³⁰a řekl: ‚Kornélie, Bůh vyslyšel tvou modlitbu a ví o tvých dobrých skutcích.

³¹Vyprav posly do Joppe a povolej odtud Šimona, kterému říkají Petr. Bydlí v domě koželuha Šimona u moře. ‘

³²Hned jsem tedy pro tebe poslal a ty jsi ochotně přišel. Nyní jsme tu všichni shromážděni před Bohem a chceme slyšet vše, co ti Pán uložil.“

³³A Petr se ujal slova: „Nyní skutečně vidím, že Bůh nikomu nestraní,

³⁴ale v každém národě je mu milý ten, kdo v něho věří a činí, co je spravedlivé.

³⁵To je ta zvěst, kterou Bůh poslal synům izraelským, když vyhlásil pokoj v Ježíši Kristu. On je Pánem všech.

³⁶Dobře víte, co se dálo po celém Judsku: Začalo to v Galileji po křtu, který kázal Jan.

³⁷Bůh obdařil Ježíše z Nazareta Duchem svatým a mocí, Ježíš procházel zemí, všem pomáhal a uzdravoval všechny, kteří byli v moci ďáblově, neboť Bůh byl s ním.

³⁸A my jsme svědky všeho, co činil v zemi judské i v Jeruzalémě. Ale oni ho pověsili na kříž a zabili.

³⁹Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu zjevit se –

⁴⁰nikoli všemu lidu, nýbrž jen svědkům, které k tomu napřed vyvolil, totiž nám; my jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání.

⁴¹A uložil nám, abychom kázali lidu a dosvědčovali, že je to on, koho Bůh ustanovil za soudce živých i mrtvých.

⁴²Jemu všichni proroci vydávají svědectví, že pro jeho jméno budou odpuštěny hříchy každému, kdo v něho věří.“

⁴³Ještě když Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kteří tu řeč slyšeli.

⁴⁴Bratří židovského původu, kteří přišli s Petrem, žasli, že i pohanům byl dán dar Ducha svatého.

⁴⁵Vždyť je slyšeli mluvit ve vytržení mysli a velebit Boha. Tu Petr prohlásil:

⁴⁶„Kdo může zabránit, aby byli vodou pokřtěni ti, kteří přijali Ducha svatého jako my?“

⁴⁷A dal pokyn, aby byli pokřtěni ve jméno Ježíše Krista. Potom jej pozvali, aby u nich zůstal několik dní.