Skutky apoštolů

¹Saul schvaloval, že Štěpána zabili. Tehdy začalo kruté pronásledování jeruzalémské církve; všichni kromě apoštolů se rozprchli po Judsku a Samařsku.

²Zbožní muži Štěpána pochovali a velmi nad ním truchlili.

³Saul se však snažil církev zničit: pátral dům od domu, zatýkal muže i ženy a dával je do žaláře.

⁴Ti, kteří se z Jeruzaléma rozprchli, začali kázat evangelium všude, kam přišli.

⁵Filip odešel do města Samaří a zvěstoval tam Krista.

⁶Všichni lidé byli zaujati Filipovými slovy, když je slyšeli a když viděli znamení, která činil.

⁷Neboť z mnoha posedlých vycházeli s velikým křikem nečistí duchové a mnoho ochrnutých a chromých bylo uzdraveno.

⁸A tak nastala veliká radost v tom městě.

⁹Jeden muž, jménem Šimon, který tam žil, už dlouhou dobu svou magií uváděl v úžas samařský lid; říkal o sobě, že je v něm božská moc.

¹⁰Všichni – prostí i významní – mu dychtivě naslouchali a říkali si: „On je ta božská moc, která se nazývá Veliká.“

¹¹Poslouchali ho ve všem proto, že na ně dlouhý čas působil svou magií.

¹²Ale když uvěřili Filipově zvěsti o Božím království a o Ježíši Kristu, dávali se pokřtít muži i ženy.

¹³Tu uvěřil i sám Šimon, dal se pokřtít, byl stále s Filipem a nevycházel z úžasu, když viděl, jak se tu dějí veliká znamení a mocné činy.

¹⁴Když apoštolové v Jeruzalémě uslyšeli, že v Samařsku přijali Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana.

¹⁵Oni tam přišli a modlili se za ně, aby také jim byl dán Duch svatý,

¹⁶neboť ještě na nikoho z nich nesestoupil; byli jen pokřtěni ve jméno Pána Ježíše.

¹⁷Petr a Jan tedy na ně vložili ruce a oni přijali Ducha svatého.

¹⁸Když Šimon viděl, že ten, na koho apoštolové vloží ruce, dostává Ducha svatého, nabídl jim peníze a řekl:

¹⁹„Dejte i mně tu moc, aby Ducha svatého dostal každý, na koho vložím ruce.“

²⁰Petr mu odpověděl: „Tvé peníze ať jsou zatraceny i s tebou: Myslil sis, že se Boží dar dá získat za peníze!

²¹Tato moc není pro tebe a nemůžeš mít na ní podíl, neboť tvé srdce není upřímné před Bohem.

²²Odvrať se proto od této své ničemnosti a pros Boha; snad ti odpustí, co jsi zamýšlel.

²³Vidím, že jsi pln hořké závisti a v zajetí nepravosti.“

²⁴Šimon na to řekl: „Modlete se za mne k Bohu, aby mne nepostihlo nic z toho, o čem jste mluvili.“

²⁵Apoštolové i potom vydávali svědectví a kázali slovo Páně. Pak se vraceli do Jeruzaléma a ještě cestou zvěstovali evangelium v mnoha samařských vesnicích.

²⁶Anděl Páně řekl Filipovi: „Vydej se na jih k cestě, která vede z Jeruzaléma do Gázy.“ Ta cesta je opuštěná.

²⁷Filip se vydal k té cestě a hle, právě přijížděl etiopský dvořan, správce všech pokladů kandaky, to jest etiopské královny. Ten vykonal pouť do Jeruzaléma

²⁸a nyní se vracel na svém voze a četl proroka Izaiáše.

²⁹Duch řekl Filipovi: „Běž k tomu vozu a jdi vedle něho!“

³⁰Filip k němu přiběhl, a když uslyšel, že ten člověk čte proroka Izaiáše, zeptal se: „Rozumíš tomu, co čteš?“

³¹On odpověděl: „Jak bych mohl, když mi to nikdo nevyloží!“ A pozval Filipa, aby nastoupil a sedl si vedle něho.

³²To místo Písma, které četl, znělo: ‚Jako ovce vedená na porážku, jako beránek, němý, když ho stříhají, ani on neotevřel ústa.

³³Ponížil se, a proto byl soud nad ním zrušen; kdo bude moci vypravovat o jeho potomcích? Vždyť jeho život na této zemi byl ukončen.‘

³⁴Dvořan se obrátil k Filipovi: „Vylož mi, prosím, o kom to prorok mluví – sám o sobě, či o někom jiném?“

³⁵Tu Filip začal u toho slova Písma a zvěstoval mu Ježíše.

³⁶Jak pokračovali v cestě, přijeli k místu, kde byla voda. Dvořan řekl: „Zde je voda. Co brání, abych byl pokřtěn?“

³⁷Filip mu řekl: „Jestliže věříš celým svým srdcem, nic tomu nebrání.“ On mu odpověděl: „Věřím, že Ježíš Kristus je Syn Boží.“

³⁸Dal zastavit vůz a oba, Filip i dvořan, sestoupili do vody a Filip jej pokřtil.

³⁹Když vystoupili z vody, Duch Páně se Filipa zmocnil a dvořan ho už neviděl, ale radoval se a jel dál svou cestou.

⁴⁰Filip se pak ocitl v Azótu. Procházel všemi městy a přinášel jim radostnou zvěst, až se dostal do Cesareje.