Soudců

¹Efrajimští muži vytýkali Gedeónovi : „Cos nám to udělal, že jsi nás nepovolal, když jsi táhl do boje proti Midjáncům?“ A ostře se s ním přeli.

²Ale on jim odpověděl: „Copak jsem teď učinil něco tak velikého jako vy? Což není Efrajimovo paběrkování lepší než Abíezerovo vinobraní?

³Do vašich rukou vydal Bůh midjánské velmože Oréba a Zéba. Mohl jsem učinit něco tak velikého jako vy?“ Když k nim promluvil toto slovo, jejich pobouření proti němu polevilo.

⁴Potom přišel Gedeón k Jordánu a přešel jej spolu se třemi sty muži, kteří byli s ním, unavenými pronásledováním.

⁵Vyzval muže ze Sukótu: „Dejte prosím několik bochníků chleba lidu, který jde za mnou. Jsou unaveni. Pronásleduji midjánské krále Zebacha a Salmunu.“

⁶Sukótští velmožové mu však odpověděli: „To už je ruka Zebachova a Salmunova v tvých rukou, že máme dát chleba tvému voji?“

⁷Gedeón prohlásil: „Za tohle zmrskám vaše těla stepním trním a bodláčím, jen co mi dá Hospodin Zebacha a Salmunu do rukou.“

⁸Odtud táhl do Penúelu a promluvil k nim stejně, avšak penúelští mužové mu odpověděli právě tak, jako odpověděli sukótští.

⁹Řekl tedy penúelským mužům: „Až se budu vracet v pokoji, rozbořím tuto věž.“

¹⁰Zebach a Salmuna byli i se svým vojskem v Karkóru, asi s patnácti tisíci muži , se všemi, kteří zbyli z celého tábora synů východu; padlo sto dvacet tisíc mužů ozbrojených mečem.

¹¹Gedeón táhl cestou kočovníků východně od Nóbachu a Jogbehy a přepadl tábor, právě když se tábor cítil v bezpečí.

¹²Zebach a Salmuna utíkali a on je pronásledoval. Oba midjánské krále, Zebacha a Salmunu, chytil a celý tábor vyděsil.

¹³Když se Gedeón, syn Jóašův, vracel z bitvy naproti Slunečnímu svahu,

¹⁴chytil jednoho mládence ze sukótských mužů a vyslýchal ho. On mu sepsal sukótské velmože a starší, sedmdesát sedm mužů.

¹⁵Potom přišel k sukótským mužům a řekl: „Tu je Zebach a Salmuna, kvůli nimž jste mě potupili slovy: ‚To už je ruka Zebachova a Salmunova v tvých rukou, že máme dát tvým unaveným mužům chleba?‘“

¹⁶Vzal na stařešiny města stepní trní a bodláčí; tak dal sukótským mužům poučení.

¹⁷Potom rozbořil penúelskou věž a muže města pobil.

¹⁸Zebacha a Salmuny se otázal: „Co to bylo za muže, které jste povraždili na Táboru?“ Odpověděli: „Byli podobní tobě, každý vypadal jako kralevic.“

¹⁹Nato řekl: „To byli moji bratři, synové mé matky. Jakože živ je Hospodin, kdybyste je byli nechali naživu, nezabil bych vás.“

²⁰Poručil svému prvorozenému synu Jeterovi: „Vstaň a zabij je!“ Ale mládenec nevytasil meč, protože se bál, byl to ještě chlapec.

²¹Tu řekli Zebach a Salmuna: „Vstaň sám a zasaď nám úder, vždyť jaký muž, taková jeho síla.“ Gedeón tedy vstal a zabil Zebacha a Salmunu a pobral měsíčky, které měli jejich velbloudi na krku.

²²Izraelští muži požádali potom Gedeóna: „Buď naším vladařem, ty i tvůj syn i vnuk, protože jsi nás vysvobodil z rukou Midjánců.“

²³Ale Gedeón je odmítl: „Nebudu vaším vladařem, ani můj syn nebude vaším vladařem. Nad vámi bude vládnout Hospodin!“

²⁴Dále jim Gedeón řekl: „Rád bych vás o něco požádal. Každý mi dejte ze své kořisti jeden nosní kroužek.“ Nepřátelé totiž měli zlaté nosní kroužky, byli to Izmaelci.

²⁵Odpověděli: „Rádi dáme.“ Rozprostřeli plášť a každý tam hodil nosní kroužek ze své kořisti.

²⁶Váha zlatých nosních kroužků, které si vyžádal, byla tisíc sedm set šekelů zlata, kromě měsíčkovitých přívěsků, náušnic a purpurových rouch, která měli na sobě midjánští králové, a kromě ozdob, které měli na krku jejich velbloudi.

²⁷Gedeón z toho udělal efód a vystavil jej ve svém městě, v Ofře. Tam za ním chodil smilnit celý Izrael, takže se stal Gedeónovi i jeho domu léčkou.

²⁸Midján však byl před Izraelci pokořen a už se nikdy nevzpamatoval. Za dnů Gedeónových žila země v míru po čtyřicet let.

²⁹Jerubaal, syn Jóašův, pak odešel a usadil se ve svém domě.

³⁰Gedeón měl sedmdesát synů, kteří vzešli z jeho beder; měl totiž mnoho žen.

³¹Také jeho ženina mu v Šekemu porodila syna; jemu dal jméno Abímelek.

³²I zemřel Gedeón, syn Jóašův, v utěšeném stáří a byl pochován v hrobě svého otce Jóaše v abíezerské Ofře.

³³Jakmile však Gedeón zemřel, Izraelci opět chodili smilnit k baalům a Baala smlouvy dokonce prohlásili za svého boha.

³⁴Nepřipomínali si Hospodina, svého Boha, který je vytrhl z rukou všech jejich okolních nepřátel.

³⁵Ani domu Jerubaala-Gedeóna neprojevovali vděčnost za všechno dobro, které pro Izraele vykonal.